Zahrada vily Stiassni, Roman Zámečník

Tisk

Od konce 19. století se postupně začíná výrazně projevovat nové urbanistické členění v okolí města Brna, charakteristické vznikem vilových čtvrtí. Tento trend, neutichající ani v dnešní době, vyvrcholil ve 30. letech 20. století, kdy se zrodil fenomén brněnského funkcionalismu. Mezi množstvím vysoce kvalitních staveb brněnské moderny vyniká svou architektonickou úrovní a situováním ve velkoryse pojaté zahradě rodinná vila manželů Alfreda a Herminne Stiassni.

Zahrada vily Stiassni působí v poměrně husté vilové zástavbě jako oáza velkého množství rozličných statných stromů a keřů, které se přirozeně prolínají s travnatými plochami. Honosná vil vší té „přírodě" kolem dominuje a tvoří střed průhledů zahrady. Její umístění v prostoru dovoluje obejít ji dokola a pozorovat její citlivé začlenění do svažité zahrady. Zdánlivě jednotná hmota budovy je rozrůzněna terasami, zahradními vstupy a zejména impozantní lodžií v přízemí, jejíž druhotné zasklení popírá původní funkci a znemožňuje logické prolínání interiéru vily se zahradou. Nepravidelné popnutí stěn přísavníky a vistárií svou proměnlivostí barev v čase vilu zapojují do ročního koloběhu zahrady. Nebývale krásné pohledy do pisáreckého údolí a na zahradu zprostředkovává rozlehlá terasa přístupná z apartmánů v prvním patře. Z ní je přehlédnutelná většina zahrady s množstvím vzrostlých listnatých a jehličnatých stromů. Vedle sebe tam najdeme krásné zástupce červenolistých buků a javorů, které se střídají s borovicí vejmutovkou a modřínem opadavým. V pozdním létě se začíná projevovat zlátnoucí listí jírovce koňského, který je hojně zastoupen. Světlost do kompozice vnáší bílá kůra bříz a tmavé kontury naopak husté keře tisu červeného1).

Historie

Alfred Stiassni, dědic textilní továrny v Přízové ulici v Brně, a Hermine, rozená Weinmann, dcera severočeských uhelných průmyslníků, zakoupili v roce 1924 rozlehlý pozemek v Masarykově čtvrti v Hroznové ulici 14. Za autora svého nového domu si manželé vybrali tehdy vyhledávaného brněnského architekta Ernsta Wiesnera. Před architektem projektujícím v této lokalitě již několik staveb stál složitý úkol vyhovět nejenom náročným přáním investorů, ale také zvládnout složitost sestupného terénu na ploše převyšující 32 000 m2.

V roce 1929 zde vznikl rozsáhlý areál s dominantní vilou zasazenou uprostřed zahrady. Její dvě křídla společně se samostatně stojícím zahradníkovým domem a razantním terénním zářezem uzavírají vnitřní nádvoří. Puristicky pojatá stavba s velkou zahradní lodžií je pozitivně narušována některými technickými prvky, například výklopnými dřevěnými žaluziemi nebo plátěnými výsuvnými markýzami, které ještě více podtrhují příbuznost stavby se středomořskou architekturou.

Wiesner společně s vilou a dalšími objekty stanovil také základní kompoziční podobu zahrady. Na ni navázal a dále ji rozvinul rakouský architekt českého původu Albert Esch, který s Wiesnerem úzce spolupracoval dodáváním zahradních návrhů k jeho projektovaným vilám (například také zahrady vily Hass v Lipové ulici v Brně). Zahrada začala vznikat paralelně s dokončovacími pracemi na vile. Vedením zahradních úprav byl pověřen rodinný zahradník manželů Antonín Frömel, který o zahradu s dalšími zaměstnanci v následujících letech pečoval.

Popis zahrady

Pod vedením významných architektů zde vznikl neopakovatelný areál situovaný na výrazně osluněném jihozápadním svahu s dalekými výhledy do okolní brněnské pahorkatiny. Zahradně architektonické pojetí odpovídá tehdejším módním vlivům s množstvím cizorodých dřevin. Utváření pěších komunikací a rozmístění vegetačních prvků je ovlivněno přírodně krajinářskými přístupy s poměrně pravidelným členěním zahrady v nejbližším okolí vily. Zahrada se vyznačuje rozdílným funkčním využitím jejich jednotlivých částí, které přesto nestojí proti sobě, nýbrž se vzájemně prolínají v jeden harmonický celek s reprezentativní, obytnou, rekreační a hospodářskou funkcí.

Hlavní vstup do zahrady z ulice Hroznová je po stranách dotvořen samostatně stojícími budovami původně využívanými jako byt správce a stáj pro koně. Lipovou alejí stoupá dlážděná cesta do nádvoří vily, které je opticky uzavřeno domem zahradníka, na jehož střeše se dříve nacházel vegetační kryt. Před jižním a východním průčelím vily se nachází hlavní obytná terasa doplněná smíšenými záhony. Pod jižní terasou se rozprostírá travnatá plocha lemovaná vzrostlými dřevinami s několika solitérními keři. Součástí východního křídla budovy je předsazená zahradní lodžie, od které vybíhá pohledová osa původně ukončena půlkruhovým altánem. Po obou stranách této osy dříve rozkvétalo rozličné množství květin na pravidelně členěných záhonech. Východní rozlehlá terasa je výrazně dotvořena monumentálním schodištěm na obou jejich stranách. Schodiště na jedné ze stran klesá k víceúčelovému hřišti, které je zdařile zakomponováno mezi vzrostlou vegetaci. Na protější straně schodiště stoupá na další terasu, míněnou jako privátní s plaveckým bazénem a původně se zahradním domkem s převlékárnou. Dále nad plaveckým bazénem a vilou směrem do svahu se rozprostírají travnaté květinové louky se skupinami dřevin a solitérními stromy. Travnaté porosty postupně přecházejí v užitkový sad s různorodými ovocnými dřevinami.

Nejsevernější část zahrady při ulici Marie Pujmanové byla vyčleněna hospodářským účelům. Nacházelo se tam soběstačné zahradnictví s vytápěnými skleníky, pařeništi, hospodářskými budovami a plochami pro pěstování zemědělských plodin. Vypěstovaná zelenina obohacovala jídelníček členů rodiny a řezané květiny krášlily interiéry domácnosti. V 80. letech 20. století byl provoz zahradnictví z větší části zrušen a na jeho místě vznikla správní budova s byty.

Stejně jako mnohé jiné židovské rodiny, nebydleli ani Stiassni ve svém domě dlouho, pouhých deset let po dokončení museli uprchnout se svou dcerou Susanne do zahraničí. Po válce vystřídali gestapo ruští kozáci. Tehdy se také vžilo její pojmenování vládní vila, neboť zde pobýval i prezident Edvard Beneš. Exkluzivní sídlo mu doporučil jeho dobrý známý, architekt Wiesner. Vila posléze připadla Krajskému národnímu výboru a začala sloužit jako luxusní ubytování pro prominenty tehdejšího režimu.

V roce 1982 proběhlo zapsání vily společně se zahradou na seznam nemovitých kulturních památek. V současné době je celý areál dva roky ve správě územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Brně. Památkářům se podařilo vytvořit úspěšný projekt, na jehož základě je realizováno vytvoření Centra obnovy památek architektury 20. století (COPA). Metodické a badatelské centrum bude vybudováno za 179 miliónů korun z evropských fondů (IOP - Integrovaný operační program) a je příslibem pro obnovu nejen celého areálu vily včetně zahrady, ale i pro jiné památky doby funkcionalismu.

Novou nadějí pro léta neudržovanou zahradu je také nově zpracovaný projekt „Obnova zahrady u vily Stiassni", který komplexně postihuje obnovu v části dřevinných vegetačních prvků dle historického odkazu. Projekt je součástí žádosti o poskytnutí podpory z Operačního programu Životní prostředí2).

Za čáru:

1) Fagus sylvatica Atropunicea, Acer platanoides Schwedlerii, Pinus strobu, Larix decidua, Aesculus hippocastanum, Betula pendula, Taxus bacata...

2) Operační program Životní prostředí, výzva číslo 27, Prioritní osa číslo 6 - Zlepšení stavu přírody a krajiny; Oblast podpory 6.5 - Podpora regenerace urbanizované krajiny

Vila Stiassni

Adresa: Hroznová 14, Brno - Pisárky

Investor: Alfred a Hermine Stiassni

Architekt vily: Ernst Wiesner 1927

Realizace stavby: fa Mořic a Artur Eisler 1928 - 1929

Návrh zahrady: Alber Esch

Vedoucí zahradník: Antonín Frömel

1929 - uděleno povolení k užívání vily a ostatních objektů v zahradě

1939 - rodina Stiassni převádějí vilu do majetku Moravské eskomptní banky

1939-1945 - vilu využívá gestapo

1945 - příchod ruských osvoboditelů do vily

1946 - vila přechází pod národní správu

1952 - vila s přilehlou zahradou připadla Krajskému národnímu výboru v Brně

1982 - vila se zahradou zapsána na seznam nemovitých kulturních památek

1981-1983 - generální oprava vily

2003-2009 - vila ve správě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

1.7. 2009 - vilu převzal do správy Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně

2010 - zahájení realizační fáze obnovy areálu (COPA)

2014 - zahájení fáze provozní (COPA)

Literatura a prameny:

Pelčák, P. , Wahla, I. (eds.). Ernst Wiesner (1890-1971). Obecný dům Brno, 2005.

Czajkovski, P. . VILA STIASSNI, Hroznová 14, čp. 967, Brno Pisárky. Brno: NPÚ ÚOP v Brně, 2009.

Kudělková, L. . Vila Stiassni, Hroznová 14, Brno - Pisárky. Brno: NPÚ ÚOP v Brně, 2009.

Soukromý archiv fotografií Marie Strakové ze 30. let 20. století (pamětnice, dcera původního rodinného zahradníka Antonína Frömela)

Bc. Roman Zámečník (1985)

student Zahradní a krajinářské architektury Mendelovy univerzity v Brně. V bakalářské práci se věnoval tématu Hodnocení vývoje a kompozice historické zahrady vily Stiassni, v připravované diplomové práci na toto téma navázal a zabývá se komplexním mapováním meziválečné vilové zahradní architektury na území Československa.

Legenda k barevnému půdorysu:

1 - vila

2 - nádvoří vily

3 - budova původně s bytem zahradníka a garážemi

4 - jižní terasa

5 - východní terasa s lodžií

6 - východní parter

7 - terasa s bazénem

8 - ukončení pohledové osy

9 - tenisový kurt

10 - jižní parter

11 - vstupní lipová alej

12 - budova původně s bytem správce

13 - budova původně se stájí pro koně

14 - skleníky

15 - správní budova s byty

16 - ulice Neumanova

17 - ulice Hroznová

18 - ulice Marie Pujmanové

19 - ulice Preslova

20 - vytypovaná místa pro umístění výstavních předmětů

Zdroj: Ing. arch. Vlasta Loutocká, architektonická a projekční kancelář FORM ARCH