V novém čísle ZPK 4/2019 najdete:

Téma: SPOLUPRÁCE

Ružová záhrada v Dolnej Krupej

Zahradní slavnost na Flore Olomouc

Revitalizace parku Riegrovy sady, Praha

Jedeme v tom všichni

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Archív architektura Přírodní dětské hřiště v Norsku, Tomáš Babka a kol.

Přírodní dětské hřiště v Norsku, Tomáš Babka a kol.

Tisk
Studenti druhého ročníku zahradní architektury Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity navrhli a postavili v rámci mezinárodní soutěže GROWING UP GREEN přírodní dětské hřiště v Norsku. Soutěž proběhla na jaře roku 2008, studenti sami realizovali své návrhy v norském Ålgårdu.

Zadání
Vypisovatelem soutěže byl norský zábavní park Kongeparken známý po celém Norsku. Jde o severoevropskou obdobu Disneylandu a významnou kulturně společenskou instituci na jihu země.
Největší sídlo regionu, ropný gigant Stavanger, se stalo pro rok 2008 společně s Liverpoolem hlavním městem evropské kultury. Při této příležitosti byla uvolněna dotace ve výši tři miliony norských korun, díky níž bylo možné zmíněnou akci uskutečnit.
Hlavním cílem soutěže bylo vytvořit atrakci pro děti v duchu hesla „Children, Motion and Nature" (Děti, pohyb a příroda). Realizace měla učit norské děti ekologickému smýšlení, měla je znovu orientovat více k přírodě, od které se v dnešní době počítačových her tak často odklánějí.
Kongeparken nekladl při zadání příliš četné podmínky. Povinností byly znalost angličtiny a dodržení rozpočtu 10 000 eur. Účastníci museli také vytvořit takový projekt, aby jej byli schopni sami zrealizovat během jednoho měsíce.

Návrh
Při navrhování jsme vycházeli i z provozně funkčních vlastností parku. Během hlavní sezóny se denní návštěvnost v Kongeparku pohybuje okolo 10 000 lidí, převážně dětí do 12 let v doprovodu rodičů.
Přemýšleli jsme také o rozdílném klimatu, odlišné kultuře a historii Norska.
Naším cílem bylo, kromě splnění podmínek soutěže, vytvořit především příjemný prostor. Uvažovali jsme, co by asi děti bavilo, v lednu jsme v brněnských hospůdkách trávili čas vzpomínáním na dětské hry.
Syntézou výše uvedeného vznikla spousta nápadů. Nakonec jsme ale vsadili na tunely z prutů vrby košíkářské (Salix viminalis). Když jsou vysázeny dostatečně hustě, děti se v nich mohou skrývat, mohou pozorovat okolí, aniž by byly viděny. Tímto jsme chtěli navodit vzrušení, které mnozí z nás znají z dětského „stavění bunkrů".
Vrbové tunely sloužily zároveň jako ohraničení jednotlivých zákoutí. Prostory mezi vrbami skrývaly tématické zahrady inspirované přírodou a lidskými smysly. Navrhli jsme zahradu hmatu, sluchu, čichu a vody, kde jsme chtěli znázornit koloběh vody.
Půdorysný design i náplň atrakce pro děti se několikrát měnil, někdy z popudu vlastního, někdy pro připomínky poroty.
Soutěžní projekty hodnotila pestrá skupina lidí. Tvořili ji nejen profesionální zahradní architekti a funkcionáři zadavatelské instituce, ale také několik dětí pravidelně navštěvujících zábavní park Kongeparken.

Výsledky
Porota vybrala dvoukolově čtyři vítěze asi z padesáti přihlášených týmů ze dvou desítek evropských zemí. Kromě týmů britského (Manchester), srbského (Beograd) a „norského", tvořeného Francouzi (Versailles), Němci (Berlín), Portugalci (Porto) a Nory (Oslo) byl pozitivně hodnocen i tým český (Lednice).
A tak jsme 8. května 2008 odletěli do Stavangeru. Bylo nás šest: Tomáš Babka, Petra Dvořáková, Barbora Fiřtová, Tereza Havránková, Zuzana Koloušková a Jana Zuntychová.

Realizace
Projekt jsme museli několikrát měnit a přeskupovat. Finální úpravy využívaly místního svažitého terénu a potoka, který tudy protéká.
Vodní zahrada je nakonec tvořena systémem bambusových kanálků, jejichž prostřednictvím děti přivádí vodu tak, aby roztáčela mlýnek.
Hlavním prvkem zahrady hmatu je velká dřevěná bedna, do níž jsme ukryli dvanáct různých přírodních materiálů. Úkolem dětí je pak pouze po hmatu uhádnout, o jaké přírodniny se jedná.
Zahradu sluchu, chcete-li zahradu hudební, formuje staré nádobí, bambusová zvonkohra a dešťová hůl zavěšené na dřevěných konstrukcích.
Zvláštní atrakcí je pexeso. Inspirací pro jednoduché geometrické obrazce tvořící herní karty se staly abstrakce Petra Kvíčaly. Zajímavé je i to, že tato oblíbená společenská hra není v Norsku známá. Z pexesa se tak stal výtvarný prvek.
Celý prostor je doplněn výsadbou trvalek. Byliny nahrazují původně zamýšlenou zahradu čichu.
Během měsíce jsme si vyzkoušeli, jaké to je být neplavcem vhozeným do řeky. Potýkali jsme se s neznalostí technologií, nebyli jsme schopni správně hospodařit s časem, neboť jsme netušili, jak jsou dílčí úkony náročné.
Naučili jsme se řídit bagr, míchat beton a používat nejrůznější nástroje, které nám byly doposud neznámé. Zasadili jsme asi čtyři tisíce vrbových prutů.
Přes mnohá úskalí realizace jsme nakonec stihli vše.

Závěr
Uvědomujeme si, že vzhledem k zanedbatelným zkušenostem, s jakými jsme projekt vytvořili, se finální podoba nemůže stát vzorem pro tvorbu kvalitních dětských hřišť. Například řešení konstrukčních detailů není profesionální. Dokládají to i fotografie pořízené dva měsíce po skončení realizace, kdy bylo hřiště již plně využíváno veřejností.
Nicméně zkušenosti, které nám tato soutěž přinesla, jsou nenahraditelné. Pro nás všechny to byl jeden z největších zážitků našeho dosavadního života. Nabyli jsme nejen zkušeností profesních, ale i společenských a kulturních.
Setkali jsme se s norskými zahradními architekty, novináři a také s našimi kolegy z celé Evropy.
Během měsíce jsme měli možnost poznat krásy jižního Norska i mentalitu místních lidí.
Za největší přínos považujeme to, že hned po skončení prací jsme věděli, co všechno bychom příště dělali jinak.
Prvotní práce a všechna námaha se nám nakonec velmi vyplatila.


ŽIVOTOPISY
Tomáš Babka (*1987)
Petra Dvořáková (*1987)
Barbora Fiřtová (*1987)
Tereza Havránková (*1986)
Zuzana Koloušková (*1987)
Jana Zuntychová (*1986)
Studenti 3. ročníku oboru Zahradní a krajinné architektury na Zahradnické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity Brno.

 

 


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg