V novém čísle ZPK 4/2019 najdete:

Téma: SPOLUPRÁCE

Ružová záhrada v Dolnej Krupej

Zahradní slavnost na Flore Olomouc

Revitalizace parku Riegrovy sady, Praha

Jedeme v tom všichni

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Archív zakládání a údržba zeleně K hodnotě dřevin, Miloš Pejchal

K hodnotě dřevin, Miloš Pejchal

Tisk
Stanovování hodnoty dřevin na trvalém stanovišti bylo, je a jistě i nadále bude předmětem diskuzí, neboť se jedná o problematiku nejen složitou, ale i důležitou. Než se do této diskuze zapojím, dovolím si podat čtenářům časopisu stručnou informaci o určitém vývoji v dané oblasti, jež by mohl být oním příslovečným světlem na konci tunelu. 21.5.2009 se v Lednici uskutečnilo pokračování „kulatého stolu", navazující na jednání zahájené 5.2.2009 v Brně. Zúčastnili se ho jak zástupci AOPK ČR, MŽP ČR, Lesnické a dřevařské fakulty a Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, tak autoři tří metodik, pánové Dr. Kolařík, Ing. Bulíř a Prof. Machovec s Ing. Grulichem. Výsledkem jednání je shoda zúčastněných na tom, že pro stanovení hodnoty dřevin může být v praxi využíváno více metodik, pokud se u nich podaří zřetelně sblížit jejich „cenovou úroveň", o což přítomní autoři přislíbili usilovat. Vzhledem k tomu, že je v současnosti zveřejněna v prakticky aplikovatelné podobě jen metodika AOPK ČR, zaměřím se na ni - podobně jako v předchozím čísle časopisu diskutující pan Ing. Burian a pan Ing. Bulíř - i já. Na úvod považuji za potřebné zdůraznit, že metodiky „ČUOP" a „AOPK", stojící na principech ustavených panem prof. Machovcem, sehrály a doposud hrají zásadní roli v dané oblasti. Mimo jiné i proto, že jejich kritici - včetně autora tohoto příspěvku - k nim nevytvořili v praxi použitelnou alternativu. Ta se, jak doufám, v dohledné době objeví. Konkurenční prostředí by mohlo být jak ku prospěchu celé dané oblasti, tak jednotlivých metodik. Je samozřejmé, že podmínkou akceptování nové metodiky odbornou veřejností je její podrobné zkoumání a diskuze. Ve svém vyjádření se pokusím, pokud možno, zaměřit jen na skutečnosti, které jsou z hlediska běžného uživatele metodiky podstatné a ke kterým nepotřebuje speciální či obtížně dostupné informace.
Obecně k určování hodnoty dřevin
Současné relevantní metodiky oceňování dřevin obvykle vychází z toho, že „základní hodnota dřeviny" odráží více či méně přesně její běžné/obvyklé výrobní náklady; tak je tomu nakonec i u diskutované verze metodiky AOPK ČR. Tato „základní hodnota" je následně upravována dle relevantních vlastností hodnocených dřevin, ovlivňujících jejich funkčnost (v širokém smyslu tohoto slova) a tím i hodnotu. Část z nich je ještě relativně objektivně vyjádřitelných (vitalita, redukce koruny atd.), významná část ostatních kritérií (především lokalizace, respektive kontext, ve kterém se nachází) se stanovuje velmi obtížně. Jsme zde v situaci, kterou Buddha výstižně charakterizoval již předdvěma a půl tisíciletími známým podobenstvím o slepcích a slonovi. „Základní hodnota" je proto úhelným kamenem, od kterého se celý postup odvíjí a ke kterému se v případě ne jasností a sporů zase vrací. Je mimořádně důležité, aby její stanovení bylo plně transparentní a nezahrnovalo snadno zpochybnitelné skutečnosti. Jen tak se může stát "základní hodnota" majákem ve zrádných vodách stanovování hodnoty dřevin. Obtížně uchopitelné aspekty hodnocení, pokud jsou nezbytné, by měly být v metodickém postupu zařazeny až do kroku upravujícího „základní hodnotu".
Základní bodová hodnota (ZBH) metodiky AOPK ČR
Její stanovení není dle zveřejněných podkladů dostatečně transparentní. Třeba však dodat, že na požádání mi autoři metodiky dali potřebné materiály k dispozici. Přesto považuji za nešťastné, že uživatelská příručka byla zveřejněna jen částečně a technická zpráva vůbec ne. Jsou-li pro tento stupeň prezentace relevantní důvody, měly být uvedeny. Předešlo by se tak různým dohadům a s tím spojenému „houstnutí" atmosféry. Za hlavní nedostatek stanovení ZBH lze považovat její přílišnou schematičnost. Základním problémem je nerespektování vlivu stanoviště na velikost dřevin, přestože jsou jejich rozměry úhelným kamenem celého postupu. Že nejde jen o problém akademický dokládá následující příklad. Schwappachovy vzrůstové tabulky používané jako studijní materiál na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně uvádí pro 60 let starý porost smrku (Picea abies) na stanovišti první bonity tloušťku kmenu 22,6 cm a na stanovišti páté bonity 11,6 cm. V tabulce 2 uživatelské příručky pak lze pro kategorii „ostatní" (viz zařazení taxonu v tabulce 1 a) odečíst pro průměr kmene 23 cm ZBH 69674 a pro průměr kmene 12 cm ZBH 18966. Na stanovišti první bonity je tedy tato hodnota 3,7 vyšší než na stanovišti páté bonity. U stejně staré borovice (Pinus sylvestris) to je 4,4 násobek ... I když jsou zmíněné tabulky sto let staré a charakterizují lesní porosty, nelze pochybovat o tom, že uvedené poměry platí alespoň zhruba i pro stromy rostoucí mimo les. Neodůvodněné nadhodnocování stejně starých/vyspělých stromů v optimálních a podhodnocování stromů v nepříznivých podmínkách pro růst tato metodika neřeší. Další výrazná schematičnost je dána tím, že postup vychází pouze z jedné velikostní kategorie sazenic a jedné technologie zakládání a následného pěstování. Ve skutečnosti je v praxi obvyklé - především v závislosti na místě výsadby a její funkci - používat jak sazenice zřetelně odlišných vlastností, tak odlišné technologie zakládání a dalšího pěstování. Rozdílnost těchto technologií je dána jak rozdílnou velikostí sazenic, tak rozdílnými vlastnostmi stanoviště (městská ulice v centru, městský park, lesopark, zemědělská krajina ...). Jako podklad pro náš společný příspěvek na semináři v Liberci v roce 2004 vypracoval kolega Doc. Šimek kalkulace pro výsadbu dřevin na různé typy stanovišť (není v nich započítána cena sazenice, neobsahují péči po 5 let po výsadbě). Vybírám dvě z nich. Výsadba stromu 16-18 či 18-20 do městské ulice, výsadbová jáma 5 m3, 100% výměna zeminy, podzemní kotvení ... 17837 Kč, výsadba stromu 16-18 či 18-20 na člověkem negativně málo ovlivněném stanovišti, např. některé partie parků, výsadbová jáma 1 m3, 50% výměna zeminy, nadzemní kotvení ... 2871 Kč; v metodice AOPK ČR použitá technologie výsadby stromů je obdobná této naší druhé variantě. O výše použitých parametrech lze snad do určité míry diskutovat a více než šestinásobný rozdíl v ceně o něco zmírnit. Započtení ceny sazenic a péče pět let po výsadbě naznačené rozdíly též nezmění natolik, aby se mohly přejít jako nepodstatné. Postup stanovení ZBH, vycházející primárně z rozměrů rostlin, musí zohledňovat rychlost růstu, neboť náklady na pořízení stejných dimenzí jsou u rychleji rostoucího taxonu menší než u taxonu pomaleji rostoucího. Velkým problémem tohoto přístupu je, že pro široký sortiment dřevin, se kterými se lze setkat, neexistuje dostatek věrohodných informací pro jejich kategorizaci z tohoto pohledu. Redukce původních tři kategorií rychlosti růstu na dvě, tento problém spíše zvýrazňuje. Do kategorie „ostatní" jsou např. vedle sebe zařazeny tak rozdílně rychle rostoucí dřeviny jako Picea abys a Pinus sylvestris na straně jedné a Taxus baccata na straně druhé. Problematičnost obsahu příslušné tabulky např. dokládá, abychom zůstali u jehličnanů, zařazení Chamaecyparis lawsoniana do kategorie „rychle rostoucí", tedy rychleji rostoucí než domácí smrk a borovice.Oba dva typy problematických až chybných údajů a některé další problémy nejsou ojedinělé, tabulka proto potřebuje minimálně důkladnou revizi.Naznačené tři okruhy problémů, vyplývající z role dimenzí rostlin v této metodice, doplňují další, které nejsou možná tak nápadné, ale diskutovat o nich je potřebné. Tím, že metodika nezohledňuje rozdílnou vzrůstnost taxonů v rámci dvou základních skupin (rychle rostoucí a ostatní), i když tyto rozdíly mohou být podstatné, existuje „diskriminace" některých taxonů, ve srovnání s druhými, ačkoliv náklady na „výrobu" jejich exemplářů (navrácení do původního stavu) jsou ve skutečnosti obdobné. Z průzkumů prováděných v minulosti na Zahradnické fakultě v Lednici pod vedením pana Prof. Machovce např. vyplývá (jedná se o zprůměrované údaje orientačního charakteru), že padesátiletá Pinus sylvestris v našich parkových objektech má výčetní tloušťku 38 cm a ZBH (metodika AOPK ČR) je 190188. Stejně starý Taxus baccata pak má výčetní tloušťku kmenu 15 cm a ZBH 29653, je tedy 6,4krát méně hodnotný. I když pomineme, že je tis ohrožený druh, je těžké přijmout, že je o tolik méně hodnotný než stejně stará borovice. Myslím, že to platí jak z pohledu ekologa, tak zahradního architekta. Velikost je bezesporu, v obecné rovině, jednou ze základních vlastností rozhodujících o funkčnosti dřevin. Tato pravda je pravdou výše zmíněných Buddhových slepců přivedených ke slonovi. Ten který ohmatal jeho nohy prohlásil, že se podobá kmenům stromů, ten, který byl přiveden k chobotu ho přirovnal k hadovi ... Proč se upínat k jedné z dílčích pravd, zvláště když její aplikace přináší výše naznačené problémy. Není rozumnější (jednodušší) prostě stanovit náklady na vypěstování jedince (porostu) daného taxonu na daném místě? Dře viny samy nejlépe „vědí" jaké dimenze (a s nimi spojené funkce) v dané situaci vytvořit. Na tomto principu je např. založena Kochova metoda, jež se prosadila a dlouhodobě udržela v prostředí, které bylo a je otevřenější a konkurenčnější než naše. Pokud se snad zdají předešlé úvahy příliš akademické, připomínám problém vznikající občas v urbanizovaném prostředí, kde jedinec příliš vzrůstného taxonu způsobuje řadu problémů a má přitom vyšší hodnotu než stejně starý/vyspělý exemplář méně vzrůstné dřeviny, pro dané místo rozměry adekvátnější. Přinejmenším absurdity tohoto typu by měla metodika vyloučit. Princip „pět let a dost", na kterém je založeno stanovení ZBH je jednou z příčin příliš vysoké „cenové úrovně" vyšších věkových kategorií (podrobněji viz Ing. Burian v čísle 1/2009). V diskuzích zdůvodňovali autoři tento metodický přistup tím, že je nutné, aby se kompenzace dočkali stávající lidé. Zmíněné argumentaci nerozumím.Stanovování hodnoty nákladovým způsobem je na základě simulace procesu „výroby" adekvátní dřeviny v cenách rozhodného dne; jde tedy o virtuální proces. Je-li dlouhý pět či třicet až čtyřicet let, jako je tomu například u Kochovy metody, není ve vztahu k tomu, kdy se lidé kompenzace dočkají, rozhodující. Budou-li oba přístupy odrážet náklady na „výrobu" obdobně přesně, bude i výše kompenzace obdob ná, lze za ni tedy vysázet i obdobný počet mladých dřevin. V souvislosti s tvrzením, že adekvátní kompenzace je uskutečněna během pěti let, se mi - právnímu laikovi - opakovaně vtírá do mysli obava, že by to snad mohl být problém. Těch 5 let je doba, kdy se dřeviny na stanovišti uchytí a začnou intenzivně přirůstat, tedy např. stromy po několik dalších desetiletí podstatně zvětšovat svou hodnotu - a to ne kvůli inflaci, úrokům, změnám hodnotového měřítka ve společnosti atd., ale z čistě biologického principu! Není z toho možné vyvodit, že požadovaná náhrada je vlastně neadekvátní? Lze jen doufat, že to jsou zbytečné obavy.
Úprava základní bodové hodnoty metodiky AOPK ČR
Objem koruny je parametr, vzhledem ke způsobu jeho využití, problematický. Prakticky se všemi připomínkami diskutujících z minulého čísla časopisu se ztotožňuji. Podrobněji se zastavím u „tabulkového objemu koruny" získaného z tabulky 4 dle průměru kmenu a tvaru koruny. Veličina je uplatňována ze stejného důvodu jako kategorie rychlosti růstu při stanovování ZBH, tedy aby nedocházelo k neakceptovatelným (absurdním) hodnotám. Ty by vznikaly v tom případě, kdyby se všem taxonům měřilo stejně, tedy - zjednodušeně řečeno - kdyby m3 objemu jejich exemplářů měl u všech stejnou hodnotu; viz např. takové srovnání Populus nigra a Populus nigra ´Italica´. Použitím těchto korekcí autoři metodiky sami relativizují své základní východisko, že funkce se odvíjí od dimenzí. Důležité je to, že uvedené korekce mají v takto postavené metodice smysl (především) tehdy, když odrážejí vlastnosti taxonu, ne konkrétního jedince. Tak je tomu u kategorií rychlosti růstu, ne však u tvaru koruny. Ten je stanoven „mechanicky" dle jejích rozměrů u daného jedince. Ty jsou často nahodile modifikovány zápojem, popřípadě i dalšími faktory. Rozdílný tvar koruny u exemplářů, kteří jsou v ostatních parametrech (včetně taxonu a objemu koruny) totožní, tak způsobuje rozdílné srážky ze ZBH. Přitom ani krajinářský architekt by ve většině těchto případů nepovažoval rozdílný tvar koruny za důvod k rozdílné hodnotě. Opět se zde nabízí přístup navržený u stanovování ZBH. Nechme tedy na stromu jaký objem a tvar vytvoří a reflektujme jen případné redukce objemu jeho koruny. K úpravě ZBH dle „zdravotního stavu" a „fyziologické vitality" nemám významnějších připomínek. U „stupně regenerovatelnosti" by bylo účelně ještě prodiskutovat některé uvedené údaje.Tzv. „polohový koeficient" je ze své podstaty obtížně uchopitelný. Měl by odrážet vliv lokalizace, respektive kontextu, ve kterém se dřevina nachází, na její funkčnost. Nemám v této chvíli dostatečně konkrétní návrh na jeho konstrukci, uvedu proto jen několik obecných úvah. Základní podmínkou řešení je ujasnit si účel metodiky. Dřeviny v životním prostoru člověka jsou fenoménem dvojí podstaty - přírodním a sociokulturním. Z toho vyplývá, že by metodika měla stanovovat „společenskou hodnotu", jejíž významnou součástí je i „hodnota ekologická". Protože každý ze dvou výše zmíněných aspektů dřevin má v různých situacích různý význam, je si třeba u každé posuzované dřeviny ujasnit její funkci, respektive její dominantní funkci. Pro každou z hlavních funkcí pak musí být vypracován návod na její posuzování. Vzhledem k charakteru problematiky by tento „koeficient" měl umožňovat určité rozmezí v hodnocení.
Závěrem
Každá metodika musí vyvažovat mezi přesností na straně jedné a složitostí a opakovatelností výsledků na straně druhé. Viditelný důraz autorů na druhou stranu výše naznačené „rovnice" zašel dle mého názoru příliš daleko. Velké zjednodušení přináší nepřesnosti a zvyšuje též výskyt „absurdních" výsledků, protože rozšiřuje spektrum potenciálních uživatelů, jejichž nižší odbornost jim nedovolí naznačené problémy odhalit a kreativně řešit. V metodice dobře zpracované hodnocení vlivu „zdravotního stavu" a „fyziologické vitality" na hodnotu dřevin vyžaduje při aplikaci poměrně vysokou odbornost a i u zkušených odborníků se mohou výsledky lišit. Proto se mi jeví některá zjednodušení, např. vypuštění odhadu redukce objemu koruny, v této souvislosti příliš úzkostlivá. Významná část výtek k metodice se odvíjí od způsobu uplatňování dimenzí dřevin. Mnohé z nich se objevily již v čísle 4/1999 tohoto časopisu. Existují jistě určité možnosti, jak naznačené problémy řešit. Z výše uvedeného také zřetelně vyplynulo, že za nejlepší řešení považuji principy Kochovy metody. Jsem si však plně vědom toho, že od elegantních principů k prakticky uplatnitelné metodice není lehká cesta.

Miloš Pejchal


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg