Novelizovaná metodika AOPK ČR – další krok na cestě, Jaroslav Kolařík - Zahrada-Park-Krajina, zahradní architektura, krajinná tvorba, arboristika

Téma stanovování hodnoty dřevin rostoucích mimo les právem hýbe naším oborem. Jedná se o oblast, která má potenciál dlouhodobě zajistit dostatečný objem finančních prostředků pro obnovu a péči o zeleň v prostředí měst, ale i v krajině. Z tohoto pohledu je zcela opodstatněný enormní zájem, se kterým se setkalo jak uspořádání odborného semináře na MZLU v Brně v únoru tohoto roku, tak i vydání novely metodiky oceňování dřevin dle AOPK ČR. Diskuze, která se rozvinula jak přímo na semináři, tak i následně v odborném tisku i na různých jednáních, je velmi podnětná, a určitě míří k dosažení celooborového konsensu v této oblasti. V následujícím textu bych rád zareagoval na podněty a připomínky, které vyjádřili autoři dvou příspěvků v minulém čísle ZPK - ing. Pavel Bulíř, CSc. (Společenská hodnota dřevin v historických parcích a zahradách) a ing. Samuel Burian (Proč odmítám novelizovanou metodiku oceňování dřevin). Upozorňuji na skutečnost, že se jedná o mé osobní stanovisko jako vedoucího kolektivu autorů, kteří se zasloužili o vznik poslední novely diskutované metodiky. Nejprve považuji za důležité vymezit určitý diskuzní rámec a formu. Stávající verze metodiky AOPK ČR je jediným oceňovacím předpisem, který je v současné době k dispozici jak znalcům, znaleckým pracovištím tak i orgánům ochrany přírody s doporučením státních institucí (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR, Česká inspekce životního prostředí). Legislativní situace daná zákonem č. 114/1992 Sb. a jeho prováděcí vy -hláškou č. 395/1992 Sb. samozřejmě zůstává nezměněná, což limituje možnosti využívání zmíněného oceňovacího předpisu pouze v oblasti přímého vybírání finančních prostředků. V dalších oblastech se jedná o metodiku, kterou budou při své práci používat čelní soudně znalecká pracoviště (např. při revizích znaleckých posudků) - AOPK ČR a LDF MZLU, vrcholné odvolací orgány (MŽP) a při své praxi i ČIŽP. Je tedy zcela irelevantní bavit se o tom, který jednotlivec tuto metodiku uznává či neuznává - smysluplné je pouze řešit faktickou stránku věci. Tedy skutečnost ve kterých oblastech je možné tuto metodiku aplikovat a jakým způsobem, event. definovat okruhy, kde je možné její obsah změnit tak, aby lépe vyhovovala definovaným účelům. Zůstává samozřejmě v platnosti, že soudní znalec není při svém rozhodování vázaný žádnou konkrétní metodikou a může si svůj přístup k ocenění v daném případě vytvořit ad hoc. Ovšem z pohledu praxe orgánu ochrany přírody je postup zadávání všech ocenění soudním znalcům nesmyslný hned z několika důvodů : Finanční náročnost. Aby byl institut oceňování dřevin smysluplný, získané prostředky musí sloužit primárně pro účely obnovy dřevinných porostů a péče o ně - pro zajištění jejich trvale udržitelného rozvoje. Vynakládání zvýšených nákladů na pouhé zjištění ceny každého z kácených stromů formou znaleckého posudku je tedy obhajitelné pouze v extrémních případech, nikoli v denní praxi. Konzistence výpovědi. Z již proběhlé diskuze je zřejmé, že při oslovení více soudních znalců bude verdikt jednotlivých osob naprosto nesouměřitelný. Jeden by použil metodiku AOPK ČR, druhý upravenou metodiku Kochovu, kdežto třetí některý blíže nedefinovaný vlastní postup. Rozdíly ve výsledcích by byly pravděpodobně řádové. Předvídatelnost výroku orgánu státní správy. Orgán ochrany přírody je orgánem státní správy, který je ve své činnosti směrovaný správním řádem (zák. č. 500/2004 Sb.). Ten upravuje institut předvídatelnosti výroku orgánu státní správy. Princip je ve zjednodušení takový, že občan, který si přichází ke státnímu orgánu pro určitý výrok (např. pro vyčíslení náhradní výsadby při žádosti o pokácení) by měl dostat stejnou odpověď v Praze jako v Lounech či Karlových Varech, a to podle předem zřejmého principu. Diskuzní rámec je tedy zřejmý. Společným zájmem celého oboru je konstruktivně přispět k vývoji této metodiky tak, aby mohla být jako oborový úzus co nejdříve prosazená do legislativního rámce jako chybějící část na niž odkazuje zákon č. 114/1992 Sb. V tomto smyslu situaci usnadňuje fakt, že od roku 1993, kdy byla první verze tohoto oceňovacího předpisu doporučena tehdejším Českým ústavem ochrany přírody, je používaná v podstatě shodná logika oceňovacího postupu a s pozitivy a negativy zvolené filozofie jsou seznámeni všichni odborní pracovníci. Je zřejmé, že je o čem diskutovat. To pouze podtrhuje důležitost tématu a skutečnost, že metodika je živá a že reaguje na potřeby oboru. Je zřejmé, že každý - i minimálně obeznámený zájemce je schopný obsáhle kritizovat některé z používaných parametrů. Ovšem v řadě oblastí narážíme na skutečnosti, které se dosud vymykají možnostem spolehlivého popisu. Například všem je zřejmé, že používání tzv. polohového koeficientu je spekulativní záležitost. Právě to je ale důvod, proč jsme se v tomto momentu jako autorský tým rozhodli „schovat" za arbitrárně stanovené hodnoty v obdobném oceňovacím předpisu (konkrétně příloha k prováděcí vyhlášce zákona č. 151/1997 Sb.) namísto toho, že bychom vymysleli své vlastní nepodložené a nepodložitelné hodnoty. Dokud někdo ne-přijde s alternativním postupem, který bude schopný exaktně popsat zvýšení ceny stromu rostoucího v různých stanovištních podmínkách v různém prostředí, bude tento bod předmětem odborné diskuze. Přimlouval bych se ovšem, aby v takovýchto bodech byla diskuze vedená s odborným nadhledem a aby podobné parametry byly chápané jako na značení aproximativního postupu, který má výsledek výpočtu přivést blíže k realitě, kterou je hodnota odpovídající společenské dohodě. Obecně jsem velmi vděčný za diskuzi, která probíhá. Ukazuje, že přispět do ní může naprosto kdokoli - bez ohledu na to jak okrajové či komplexní je jeho/její obeznámení s předmětem oceňování dřevin. Pouze konstruktivní kritika totiž povede k dalšímu vývoji metodiky a ke vzniku jejích dokonalejších a komplexnějších verzí. V následujícím textu se pokusím odpovědět na hlavní podněty zmíněné v uvedených příspěvcích v očekávání, že následující příspěvky diskuzi posunou dále a řešeny budou i dosud nezmíněné aspekty.

1. Filozofický rámec metodiky
Kalkulační vzorec bodové hodnoty aktuální verze metodiky oceňování dle AOPK ČR byl vytvořen nákladovým způsobem. Kompenzace dřevin, které mizí z mimolesního prostředí, je realizovaná náklady na výsadbu nových stromů, které nahrazují funkce stromů odstraňovaných. V tomto bodu je princip velmi podobný např. přeložené metodice Kochově, prezentované kolegou Bulířem. Rozdílem je skutečnost, že dle názoru našeho týmu je nutné kompenzaci realizovat v časovém horizontu, kterého se ještě „uživatelé" zasažené lokality dočkají. Kompenzace tedy nebude provedena např. v časovém horizontu 50 let (jak by tomu bylo při výpočtu metodou Kochovou), ale v horizontu 5 let. Proto nejsou kalkulované náklady na výsadbu pouze jednoho jedince, ale takového množství dřevin, které v definovaném časovém rámci svým růstem nahradí efekt dřeviny odstraňované. Tato logika plně odpovídá ustanovení jak
zákona o ochraně přírody (114/1992 Sb.), tak i zákona trestního (140/1961 Sb.) či občanského zákoníku (40/1964 Sb.).

2. Definice hodnoty dřeviny
Je faktem, že v současné době existuje jistý zmatek v tom, jakou „hodnotu" dřeviny vlastně oceňovacím postupem počítáme. Jak bylo v citovaných příspěvcích popsáno, dřeviny vykazují celou řadu pozitivních, ale i negativních působení v rámci urbanizovaného prostředí. Jejich definitivní výčet, popis a kvantifikace se ovšem vymyká možnostem běžného průzkumu. V některých případech se dokonce setkáváme se skutečností, že tentýž vliv je v různém kontextu chápaný jako pozitivní či jako negativní - uveďme si např. vliv stínění stromů. Zatímco snížení insolace zpevněných povrchů chodníků a vozovek je chápané jako výrazně pozitivní efekt (především v letních měsících), tentýž vliv na okna přilehlých domů může vést až ke zhoršení možnosti jejich využívání pro určité účely (učebny škol apod.). Tento zmatek je určitým způsobem zanesený i do vlastního textu zákona č. 114/1992 Sb. Zde se v § 8 odst. 1 můžeme dočíst, že povolení k pokácení „lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin", ovšem v § 9 odst. 1 se uvádí, že orgán ochrany přírody může předepsat „přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin". Bylo skutečně záměrem zákonodárce, aby orgán ochrany přírody hodnotil při oprávněnosti kácení dřevin úplně jiný parametr, než ten, který následně využije k definici rozsahu odpovídajícího kompenzačního opatření? Je skutečně jediným parametrem, který lze kompenzovat při kácení mimolesní zeleně striktně jejich ekologická funkce (tedy v podstatě tvorba určitého typu biotopu), zatímco jejich další pozitivní funkce zůstávají pominuté? Myslím že nikoli. Stávající praxe se s určitými nejasnostmi v terminologii různých pohledů na pozitivní působení mimolesní zeleně vyrovnává tak, že se snaží postihnout hodnotu kompenzace všech pozitivních efektů zároveň. Základním axiomem tedy je, že kompenzací stromu určitých dimenzí současně nahrazujeme veškeré jeho funkce - ať je již označujeme jako „ekologické", „estetické" či „společenské". Hledání optimálních termínů a jejich podrobná definice jistě bude předmětem dalších diskuzí, protože všichni cítíme, že tento postup má své mezery - především v extrémních oblastech pravděpodobnostní křivky.

3. Parametr objemu koruny
Jak je zřejmé komukoli, kdo se někdy velkokapacitně zabýval zjišťováním dendrometrických parametrů stromů, je spolehlivé zjištění objemu koruny vzrostlého stromu velmi komplikovanou disciplínou. Výšku stromu lze změřit poměrně spolehlivě za podmínky využití adekvátního vybavení, ovšem již výška kmene (spodní okraj koruny) může být na různých stranách koruny značně odlišná. Nemluvě o průměru koruny, který nejen že se liší stranově, ale lze opodstatněně pochybovat, nakolik přesně lze stanovit kolmý průmět okrajových částí koruny - zvláště v komplikovanějších případech (na svahu, v podrostu apod.). Výsledkem je fakt, že stanovení objemu koruny je hodnotou, která se při měření realizovaným dvěma hodnotiteli může značně lišit. To je důvod, kvůli kterému jsme v aktualizované verzi metodiky AOPK ČR respektovali plně opodstatněný postup metodického postupu z roku 1993 - tedy že parametry koruny pouze redukují bodovou hodnotu, a to pouze směrem dolů. Významně se tak snižuje možná chyba výsledků dvou hodnotitelů. Zásadní zpřesnění výpovědi v této oblasti přinesla i skutečnost, že jsme v rámci poslední aktualizace kompletně přepracovali referenční tabulkové hodnoty objemů korun na základě statistického rozboru několika desítek tisíc měřených stromů. Navrhovaná možnost procentuálních odpočtů „děr" v korunách by do této oblasti přinesla pouze zmatek. Nedokážu si absolutně představit situaci, kdy by dva lidé byli schopni zcela shodně odhadnout, zda volné prostory v koruně představují 15 nebo 30% jejího objemu. Na tomto místě se samozřejmě nebavíme o faktické stránce problému, ale o čistě metodologickém pohledu. Hlavním účelem jakékoli metodiky je totiž základní požadavek, aby dva uživatelé byli schopni popsaným postupem dospět ke stejné výsledné hodnotě. Řada dalších podnětů je spíše z oblasti nedorozumění a nepochopení. Pokud má někdo problém s nalezením veškerých tabulek metodiky či pokud má zájem o získání kompletní technické zprávy, není jednodušší postup než kontaktovat zadavatele grantu - Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR. Není třeba plnit stránky odborného tisku. Totéž se týká uživatelského rozhraní zpracovaného freewarového programu. Za autorský kolektiv na tomto místě chci poděkovat za podporu všem spokojeným uživatelům, kteří oceňují fakt, že jsme se nespokojili pouze se sestavením odborně podloženého a konzistentního oceňovacího předpisu. Široká podpora běžných uživatelů - ať již zmíněným volně šiřitelným databázovým programem nebo internetovou kalkulačkou (prozatímně k dispozici na www.safetrees.cz/ocenovani) - dává celé snaze o dosažení oborového konsensu vlastní smysl. Na podpoře uživatelů metodiky hodláme samozřejmě nadále pracovat. Pokud mám tedy shrnout skutečnosti, kvůli kterým má, dle mého názoru, odborná veřejnost novelu metodiky oceňování dle AOPK ČR přijmout a užívat, jedná se o následující výčet :
1. Neexistuje alternativa. I přes opakované deklarace nebyla dosud odborné veřejnosti představena žádná jiná metodika, u které by současně byla k dispozici i data na základě nichž byla vytvořena. Nemluvě o skutečnosti, že k faktickému užívání je nutné mnohem více než jen publikace principů. Soudní znalec či orgán ochrany přírody většinou nepřistupuje k oceňování jediného stromu, ale celé řady jedinců - bez softwarové podpory je tato úloha nad lidské síly.
2. Je komplexní a konzistentní. Aktuální verze metodiky AOPK ČR umožňuje výpočet hodnoty všech skupin dřevin, které řeší aktuální zákonný předpis (zákon č. 114/1992 Sb.). Novelizovaný postup při oceňování porostů stromů umožňuje její aplikaci i na věkově či druhově rozrůzněné porosty. Při srovnávacích měřeních její hodnoty vycházejí naprosto konzistentně vůči dalšímu oceňovacímu principu, kterým je prováděcí vyhláška k zákonu č. 151/1997 Sb.
3. Má dopracované uživatelské rozhraní.
Velká pozornost byla věnovaná požadavku, aby více uživatelů bylo pomocí definovaného postupu schopno dospět k obdobným výstupům. Jedná se tedy o metodiku ve vlastním smyslu slova. Značným přínosem je i dopracovaná podpora uživatelů ve formě volně šiřitelného programu a internetové kalkulačky.
4. Má v ČR historii. Pravděpodobně všichni absolventi odborných škol se při své výuce či následné praxi setkali s metodikou AOPK ČR v některé z jejích verzí. Prošla 16 lety diskuzí a postupného zlepšování. Jakýkoli alternativní oceňovací předpis tedy bude obdobnou dobu na „zažití" a oddiskutování praxí potřebovat.
5. Má další návaznosti. Zmíněná metodika výpočtu hodnoty dřevin odpovídá výpočtu hodnoty tzv. kompenzačních opatření. Komplex těchto dvou metodik je klíčovou skutečností pro celý obor a v blízké budoucnosti se může stát jedním z hlavních zdrojů finančních prostředků pro ošetřování dřevin v mimolesním prostředí.
6. Má širokou oborovou podporu. Na zpracování metodiky spolupracovala řada odborných pracovníků z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity Brno, především z Lesnické a dřevařské fakulty. Při své praxi ji používá nejen Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ministerstvo životního prostředí, ale i Česká inspekce životního prostředí a celá řada soudních znalců a orgánů ochrany přírody.Na závěr svého příspěvku chci popřát všem kolegům mnoho úspěchů při užívání aktuální verze diskutované metodiky. Její další vývoj a rozšíření její podpory je dlouhodobým a náročným procesem, který má ovšem obrovský potenciál v posílení oboru ochrany a ošetřování dřevin v mimolesním prostředí. Díky všem, kdo se dokáží vzdát svého volného času a vyhraněných osobních ambicí a na tomto procesu se konstruktivním způsobem podílet.
Jaroslav Kolařík

Zahrada-Park-Krajina, zahradní architektura, krajinná tvorba, arboristika

Novelizovaná metodika AOPK ČR – další krok na cestě, Jaroslav Kolařík

Přidat komentář

Přihlášení pro členy

Rychlý kontakt