V novém čísle najdete:

Téma: 100 let oboru

 

Ohlédnutí za 100 lety oboru zahradní a krajinářská tvorba z různých pohledů

Úvahy nad budoucností - jak se náš obor bude vyvíjet?

Anketa

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 04/2011 Příběh jedné gotické zahrady, Veronika Pincová

Příběh jedné gotické zahrady, Veronika Pincová

Tisk

Obecně se v popisech historického vývoje zahrad a zahradního umění traduje, že gotické zahrady téměř neexistovaly, protože na ně nebyl uvnitř hradeb prostor. Gotická ikonografie však dokládá, že zahrada měla své místo a řešení i v dané době, protože potřeba pobytu člověka v přírodním prostředí je přirozená, nutná a stará jako lidstvo samo. Ve zcela přírodním prostředí ovšem na člověka číhají i různá nebezpečí, proto si začal přírodní prostor v okolí svého obydlí zahrazovat, čímž vznikly zahrady.

Posláním tohoto příspěvku není vyčerpávající popis historického vývoje zahradního umění, jde pouze o stručné nastínění charakteru gotických zahrad a srovnání s proměnami v následujících slohových obdobích, abychom lépe pronikli k hlavnímu tématu, k pražské Andělské zahradě.

Doba gotická, u nás 13. až 15. století, byla sice z hlediska míru a bezpečí dobou značně neklidnou. Podle zachovaných gotických památek však nešlo vždy pouze o bojové a obranné situace. Vždyť právě gotika nám odkázala nádherné katedrály, ale také masivní hrady a opevněné tvrze, tzv. munitia, která se svým vzhledem tolik liší od katedrál, přesto, že vše vzniklo ve stejném slohovém období. Podstata spočívá ve zcela odlišných výchozích podmínkách. Katedrály vznikaly na hlubokých mystických základech, kdežto hrady musely kromě plnění obytné funkce také poskytnout v době nepřátelských nájezdů bezpečný úkryt místnímu obyvatelstvu.

Rajské zahrady od gotiky po baroko

Krása gotických katedrál poukazuje na veliký estetický důraz dané doby, jehož jiným vyjádřením je i zahrada, v dané době s oblibou pojmenovávaná jako Rajská nebo Zahrada lásky. Několik ukázek gotické ikonografie je věrohodným dokladem nejen vlastní existence, ale i způsobu úpravy a využívání zahrad.

Malá rajská zahrada podle Mistra Rhenishe z roku 14101)

Prostor zahrady tvoří několik různých kompozičních prvků. Společnost se baví na kvetoucí louce, kde současně rostou stromy. Jedna postava češe ze stromu plody, jde tedy o ovocné stromy, v pozadí ovšem vidíme i zvýšený květinový záhon. Zobrazené činnosti jako stolování, čtení, hra dítěte, povídání jsou nám důvěrně známé i z dnešních dnů, navíc přítomnost anděla umocňuje vnímání zahradního prostoru jako ráje.

OBR. 1

Zahrada lásky, miniatura Mistra hudební knihy, Bruggy, konec 15. století1)

Další ukázka z období pozdní gotiky nám ještě o něco více přiblíží dobové zahradní prostředí. Ve 20. století se parkány, tj. prostory mezi vnějšími a vnitřními hradbami, s oblibou upravují na zahrady a rekreační plochy vůbec coby nový způsob jejich využití. Jde o případy, kdy vnitřní i vnější hradby zůstaly zachovány jako např. kolem historického jádra v Norimberku. Na dobovém vyobrazení ale vidíme, že nejde o objevný způsob využití parkánu, tuto funkci plnil parkán již od dob budování hradeb. V levé části obrazu vidíme společnost bavící se při hudbě, která je opět rozložená na trávníku. Kulisu tvoří stromy a estetické řešení Zahrady lásky umocňuje kašna s fontánou. Za plůtkem, v pravé polovině obrazu, má zahrada jiný charakter. Členění plochy na jednotlivé menší záhony naznačuje bylinkovou zahradu, což byl charakteristický způsob zahradní úpravy až do nástupu renesanční a později barokní zahrady s velkolepými ornamentálně stříhanými partery.

OBR. 02

Italská renesanční zahrada, Villa delľ Ambrogiana podle Giusta Utense (1600)1)

V přísně geometrizované renesanční zahradě je rovněž ještě znatelná stopa jednotlivých menších záhonů členěných pěšinami, ale záměr tvůrce je již zcela jiný. Prostor je komponován jako celek, který utvářejí opakující se geometrické obrazce. Barokní ornament charakteristický obloukem, případně zalomeným obloukem, je většinou rozvinutý na ucelené ploše.

OBR. 03

Zámek Brécy (severní Francie), detail ornamentu barokního parteru, konec 17. století1)

Přes uvedený slohový vývoj přetrvávalo i tradiční pojetí bylinkové zahrady, jak dokládá ukázka Lidové zahrady Horti Ankelmanniani ze začátku 17. století. Tato ukázka nám totiž pravděpodobně nejvěrněji přiblíží původní způsob řešení a vzhled někdejší pražské Andělské zahrady, o jejíž historii se chceme zmínit.

OBR. 04

Zrod pražské Andělské zahrady

Je rok 1360 a na dvoře Karla IV. v Praze žije jeho osobní lékárník neboli císařský apatykář Angelo z Florencie. Těžiště léčení nejrůznějších neduhů spočívá v léčivých bylinách. Angelo z Florencie je znalec bylin a Karel IV. vytváří podmínky pro jejich pěstování. Oba se ovšem rozmáchli poněkud více a z původního záměru bylinkové zahrádky vznikla docela rozsáhlá zahrada, která měla již charakter botanické zahrady. Karel IV. přidělil zahradě pozemek o výměře více než jednoho hektaru a k němu „znamenité výsady", tj. zajistil financování. Zahrada nesla po svém zakladateli jméno Hortus Angelicus, tj. Andělská zahrada, a byla první svého druhu ve střední Evropě. Rozkládala se uvnitř hradeb Nového Města pražského a zabírala jednu čtvrtinu bloku mezi dnešním Václavským náměstím a ulicí Politických vězňů, dříve ulice Bredovské. Karel IV. zahradu často navštěvoval a rád v ní pobýval, byla to přírodní oáza v bezpečí hradeb. Po smrti Karla IV. je doložena existence zahrady i za jeho syna, Václava IV. Péči o zahradu později přebírá Angelův bratr Ludvík z Florencie a Václav IV. mu v roce 1409 rovněž potvrzuje „znamenité výsady", k nimž přidává ještě jednu podmínku, aby Ludvík pěstoval v zahradě „libovonné květy a koření pro potěšení královo".2) Vidíme, že je zdůrazněna i okrasná funkce zahrady, kterou měly zajišťovat květy svou krásou a vůní, což je širší sortiment než aromatické léčivé byliny.

V publikaci Viléma Lorence „Nové Město pražské" 3) si můžeme přečíst následující popis Andělské zahrady: „Král Václav IV. nacházel místo vhodné pro svůj odpočinek nejenom na svém hrádku na skále Břežské, kde z oken i teras byl daleký rozhled přes řeku do širé krajiny; svůj půvab a kouzlo měla nepochybně i vysokými zdmi uzavřená zahrada plná vůní. Taková byla tzv. Andělská zahrada, nacházející se v ulici, kterou se chodí z Koňského trhu ke sv. Jindřichu po pravé straně4) (dnešní čp. 909-II v Jindřišské ulici - Hlavní pošta). Se zřízením rozsáhlé zahrady na tomto místě se nepochybně počítalo již při založení Nového Města, kdy jí byla vyhrazená severní čtvrtina domovního ochozu v rozloze více než 1 hektar. Zahrada byla ohrazená, jak bylo tehdy zvykem, vysokou zdí5) a uvnitř rozdělena na menší políčka a záhony. Zahrady tohoto druhu bývaly osázeny aromatickými rostlinami, aby mohly v každou téměř roční dobu působit na návštěvníka hlavně svými vůněmi. Každé rostlině zůstával zachován její osobitý půvab, každá měla svůj záhon, který byl ohrazen nízkým plůtkem. Záhony byly rozděleny loubími s popínavými rostlinami v řady menších pravidelných políček. Byla zde sedátka, nádržky, bazény, klece s ptáky, gloriety a někdy i věž vedle nutných hospodářských budov. Král Václav IV. zvláště rád chodíval do této zahrady, kterou nechal lékárník Ludovicus „...pro zvláštní naši potěchu vysázet a zušlechťovat vonnými a aromatickými sazenicemi a rostlinami..." 6). K popisu V. Lorence je uveden i nákres.

OBR. 05

14. století

Je zajímavé, že z uvedeného popisu nijak nevyplývá, že zahrada byla založena již za Karla IV. v roce 1360, pouze se předpokládá, že tam byla rezervována plocha. Když budeme trochu počítat, zjistíme, že mezi jejím založením a smrtí Karla IV. v roce 1378 uplynulo 18 let. Mezi smrtí Karla IV. a „znamenitými výsadami", potvrzenými Václavem IV. v roce 1409, uplynulo 31 let. Zde je nutné položit si otázku, proč zajistil Václav IV. financování zahrady až po tak dlouhé době? Jaký byl osud zahrady během uvedených 31 let? Popis Ludovicovy činnosti v uvedeném textu vyznívá, jakoby on sám byl zakladatelem zahrady, ale víme, že to neodpovídá skutečnosti.

Zdá se, že po smrti Karla IV. došlo za vlády Václava IV. na dlouhá léta k zanedbání zahrady, protože nepatřila do jeho zájmové oblasti. Václav IV. se v prvních letech své vlády sice jevil jako panovník výkonný, brzy se ale u něj začala projevovat značná nerozhodnost, čímž se neřešené vladařské povinnosti a problémy kupily. Václav dával přednost lovům spojeným s pitkami. Z osobních zájmů upřednostňoval chov zvířat, včetně exotických, např. lvů. Jeho vladařské problémy dosáhly takových rozměrů, že v roce 1400 byl sesazen z německého trůnu pro svou pověst panovníka „nepotřebného, nečinného a nedbalého".7) I v českých zemích si na něj šlechta stěžovala v podobném smyslu. Tato charakteristika vlády i osobních zájmů Václava IV. konvenuje s domněnkou, že panovník skutečně neměl zájem o další chod Andělské zahrady a nedbal o její uchování. Jinak by byl potvrdil potřebné „znamenité výsady", tj. finanční zajištění zahrady, hned při svém nástupu na trůn v roce 1378, nikoli až v roce 1409. Uvedený popis širších souvislostí nasvědčuje tomu, že po smrti Karla IV. finančně nezajištěná Andělská zahrada postupně pustla. Václav IV. se až ve svém zralém věku 49 let patrně zamyslel nad stavem zahrady a v uvedeném roce 1409 zajistil její financování, takže mohlo dojít i na její rekonstrukci. Tomu by odpovídal popis „... nechal lékárník Ludovicus pro zvláštní naši potěchu vysázet ...".

Pokud jde o samotného lékárníka Ludovica, Ottův slovník uvádí, že byl bratrem zakladatele zahrady, Angela. Jestli tomu skutečně tak bylo, s časovým odstupem 50 let, muselo být Ludovicovi v roce 1409 nejméně 70 let. Je málo pravděpodobné, že by rekonstrukce poměrně rozsáhlé zahrady byla svěřena osobě v tak pokročilém věku, ale jednoznačně nelze tuto skutečnost ani vyvrátit. Pravděpodobnější se ale jeví možnost, že Ludovicus byl Angelův syn.

O pozdější existenci Andělské zahrady se dovídáme ve zcela jiné souvislosti. Jde o historii průhonického panství, jehož majitelem je v roce 1600 rytíř Zikmund II. Zápský. Na císaři Rudolfu II. si vymohl tzv. „mocný list", aby jím „mohl" po smrti vše odkázat své právě narozené dceři Anně Alžbětě. Podle dobových praktik se celá panství odkazovala obvykle mužským dědicům, což by byl v případě Zikmunda Zápského jeho synovec. Ten by své sestřence Anně Alžbětě ke svatbě vyplatil pouze věno. Rytíř Zápský si ovšem byl vědom hodnoty průhonického panství a věděl, že toto dědictví by jeho dceři i přes její „pouze rytířský původ" otevřelo dveře do nejvyšší aristokratické společnosti. Pro tento záměr, který se později skutečně naplnil, byl vypracován a potvrzen zmíněný „mocný list", který nám dokládá i existenci Andělské zahrady v roce 1600.

OBR. 06

Asi o 100 let později, v roce 1727, se v Evropě začíná pěstovat exotická dřevina čínského původu, jinan dvoulaločný - Ginkgo biloba. Vzhledem k tomu, že Andělská zahrada byla již při svém založení v roce 1360 první botanickou zahradou ve střední Evropě, můžeme se domnívat, že se tento atraktivní strom mohutného vzrůstu brzy pěstoval i v Andělské zahradě. Strom je zajímavý nejen svým mohutným vzrůstem, krásně utvářenou borkou a neobvykle vějířovitě rostlým listem, který na podzim barví nápadně žlutě, ale představuje i ojedinělou botanickou zajímavost. V systematice jej nelze zařadit ani mezi jehličnany, ani mezi listnáče, představuje jakýsi přechodný typ mezi nimi. Předpoklad o pěstování jinanu v Andělské zahradě bude objasněn později.

OBR. 07

Andělská zahrada v 18. století

Další historický příběh nás opět informuje o existenci Andělské zahrady, a to v souvislosti s osobností Františka Antonína hraběte Šporka, mimo jiné jednoho z investorů výstavby kláštera celestýnek (anunciatek) v Praze. Jako vhodná lokalita pro stavbu kláštera byla zvolená Andělská zahrada na Novém Městě pražském.8) Klášter byl situován do nároží ulice Jindřišské a Politických vězňů, dříve Bredovské. Z Andělské zahrady se stala zahrada klášterní. Hrabě Špork miloval sochařská díla. Dokončení stavby kláštera v roce 1744 se sice již nedožil, zemřel v roce 1738, ale můžeme se celkem oprávněně domnívat, že se ideově a finančně podílel i na sochařské výzdobě klášterní zahrady, což má pokračování v dalším příběhu.

Opět se vracíme na průhonické panství. V roce 1782 bylo z nařízení Josefa II. zrušeno mnoho klášterů a byl mezi nimi i pražský klášter celestýnek. Mezi rozprodávanými statky kláštera byla i sochařská díla z klášterní zahrady. Při této příležitosti zakoupil tehdejší majitel průhonického panství, Josef Vojtěch hrabě Desfours z klášterní zahrady sochu sv. Václava, kterou věnoval farní obci Čestlice, k níž jsou přifařeny i Průhonice. Socha byla umístěna na malebnou čestlickou náves s  kulisou vzrostlých stromů, kde stojí dodnes.9)

Léta 1780-83 jsou současně obdobím Josefského neboli 2. vojenského mapování. Na historickém mapovém dokumentu můžeme jasně identifikovat Koňský trh (dnešní Václavské náměstí), širokou, přímou linii, vedoucí od bastionu č. 20 ke Starému Městu. Koňský trh rozděloval prstenec Nového Města na dvě části. Střed dolní části tvořil Dobytčí trh, dnes Karlovo náměstí. Andělská zahrada se nacházela v horní části prstence, vpravo od Koňského trhu, v prostředním bloku. V nároží Jindřišské a Bredovská ulice stojí klášter celestýnek, za ním se ve vnitrobloku rozkládá někdejší Andělská, nyní klášterní zahrada. Klášter, jak již bylo uvedeno, byl dostavěn v roce 1744 a v roce 1782 byl již zrušen, jeho existence včetně klášterní zahrady tedy trvala necelých 40 let.

Po zrušení kláštera byla budova zcela přestavěna architektem Palliardim a Hegerem v továrnu na zpracování tabáku, která tu stála až do roku 1871.11) Z mapy stabilního katastru z roku 184212) ale vyplývá, že objekt měl již jiné využití - byl zde umístěn úřad císařsko-královské finanční správy.

Nad mapou stabilního katastru

Zájmové území je vymezeno ulicemi Heinrichs Gasse a Bredauer Gasse. Václavské náměstí je v 19. století na mapách někdy ještě označováno jako Koňský trh, tj. Ross Markt, i bastion č. 20, uzavírající Koňský trh, nese pojmenování Ross Thor, tj. Koňská věž.

Na mapovém dokumentu vidíme, že zahrada v torzovité podobě, již pouze na třetinové výměře, stále ještě existovala. Z hlediska kompozičního již nešlo ani o bylinkovou, ani o botanickou zahradu. Zakreslená zahradní úprava evokuje ne příliš zdařilý pokus o parkovou úpravu. Můžeme se ale domnívat, že výše zmiňovaný jinan dvoulaločný se nacházel právě v této zbytkové části někdejší Andělské zahrady a v první polovině 19. století byl již vzrostlou dřevinou ve stáří kolem 100 let.

Přichází rok 1871, který představuje definitivní zánik gotické Andělské zahrady. Mezi léty 1871-74 zde byla podle návrhu architekta J. Bělského vybudována novorenesanční budova pražské Hlavní pošty. Objekt zabral celou původní výměru Andělské zahrady, byl postaven na pozemku o rozloze více jeden hektar. Dvorana Hlavní pošty s prosklenou střechou je pozoruhodně dekorována bohatými výmalbami, které v roce 1901 provedl výtvarník K. Mašek. Zde je zajímavý úhel pohledu. E. Poche ve své publikaci PRAHOU krok za krokem uvádí, že jde o alegorické malby z dopravnictví a poštovnictví, já přes svou zahradnickou profesi vnímám především rostlinné motivy, které E. Poche zcela pominul.

Dvorana pražské Hlavní pošty

Motivy z dopravnictví a poštovnictví jsou na daném místě logické, ale rostlinné motivy mají zde rovněž svůj důvod. Při přípravě pozemku na výstavbu budovy Hlavní pošty bylo vykáceno a likvidováno množství rostlinného materiálu. Šlo o dřeviny běžné, ale i hodnotné svým věkem, vzrůstem, patrně se našla i dendrologicky zajímavá dřevina. Výmalba dvorany Hlavní pražské pošty rostlinnými motivy se z hlediska poštovnictví jeví poněkud nelogická, ale z hlediska historických souvislostí je naopak logická a oprávněná, protože je reminiscencí na gotickou Andělskou zahradu, na její pozoruhodně dlouhou historii a rovněž na její dochovaný rostlinný sortiment. Andělská zahrada byla tedy symbolicky přenesena na zdi poštovní dvorany. Při prohlížení rostlinných motivů je opakovaně zobrazována lípa, v níž by bylo možné v období doznívajícího obrozenectví a romantismu 19. století vidět národní symbol. Tuto interpretaci ale vyvrací stejně bohatě zobrazovaný motiv dubu coby německý symbol. Z dalších rostlinných motivů zde vidíme vinnou révu, jabloně s bohatou úrodou, pnoucí psí víno, z keřů a květin například šípkovou růži, slunečnici atd. Zde se dostáváme též k nejpozoruhodnějšímu rostlinnému motivu, a to k jinanu dvoulaločnému - Ginkgo biloba, který je vyobrazen pouze v jednom případě. Vyobrazení dřeviny čínského původu vyvrací všechny interpretace s národnostním a obrozeneckým podtextem a zbývá jediný výklad, že skutečně jde o reminiscenci na Andělskou zahradu a její rostlinnou skladbu.

CV 3/10 25

Prameny:

PINCOVÁ, V.: Průhonické panství v proměnách století a majitelů. Rozpracováno.

PINCOVÁ, V.: Historie zámeckých parků v Lysé nad Labem. Elaborát vypracovaný pro MÚ Lysá nad Labem, zkrácená verze vydaná v roce 2007.

Poznámky:

1) KLUCKERT, E.: European Garden Design. Könemann Verlagsgesellschaft mbH, Cologne 2000.

2) Ottův slovník naučný

3) STNL, Praha 1973

4) TOMEK: ZÁKLADY, I. c., II, str. 181, k roku 1360. „...domum sive curian et hortum in vico quo tur de foro equorum ad ecclesiam s. Henrici".

5) TOMEK: ZÁKLADY, I. c., II, str. 207, k čp. 936 g „...contra murum horti Angeli..."

6) TOMEK: ZÁKLADY, I. c., II, str. 181. „... quemquem ortum pro specialit consolatione nostra commissimus per ipsum Ludovicum diversis radolentibus et aromaticis herbarum radicibus excolli et plantari..."

7) Wikipedie - Václav IV.

8) POCHE, E.: Prahou krok za krokem. Paseka, Praha - Litomyšl 2001.

9) V roce 1993 byla socha zrestaurována.

10) © 1 st Military Survey, Section C 107 A, Austrian State Archive/Military Archive. Vienna.

Geoinformatics Laboratory, University of J. E. Purkyně - http://www.geolab.cz

Ministry of Environment of Czech Republic - http://www.env.cz

11) POCHE, E.: Prahou krok za krokem. Paseka, Praha - Litomyšl 2001.

12) Český úřad zeměměřičský a katastrální v Praze Kobylisích.

Fotografie dvorany pražské Hlavní pošty byly pořízeny s laskavým svolením jejího vedení.

05 Horti Ankelmanniani, Lidová zahrada mimo město, začátek 17. století1)

06 Výřez - Andělská zahrada podle Viléma Lorence 3)

07 List a plod jinanu (Perokresba: Miroslav Pinc, dědicové)

08 Socha sv. Václava z někdejší Andělské, později klášterní zahrady celestýnek v Praze

09 Mapa stabilního katastru Prahy z roku 1842 - výřez

10-12 Výmalba dvorany pražské Hlavní pošty

 

 

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg