V novém čísle najdete:

Téma: Stromy

 

Sortiment pro měnící se středoevropské klima

Rozhovor o stromech ve Vídni a v Praze

Pro zdravé stromy v ulicích - pilotní projekt Budečská

Použití prokořenitelných buněk v Brně

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 04/2011 Nordsternpark – per aspera ad astra, Daniel Matějka, Jana Žáková, Lukáš Lattenberg

Nordsternpark – per aspera ad astra, Daniel Matějka, Jana Žáková, Lukáš Lattenberg

Tisk

Konverze či recyklace postindustriálních zón a objektů při zachování struktur bývalého využití areálů je jedním ze současných nástrojů urbanismu - a nástrojem hledání nového image místa v starých průmyslových regionech. Jedním z takových regionů je oblast německého Porúří. I přes průmyslové krize minulého století zůstává nadále největší industriální aglomerací Evropy, ale zároveň patří k největším postprůmyslovým oblastem celého světa.

Oblast, která v německém Porúří tvoří síť parků a spojuje sedm hlavních zelených os, se nazývá Emscher Park. Celý projekt vznikl mezi lety 1989 až 1999 v rámci IBA (Internationale Bauausstellung), jeho výstavba pokračuje i v současnosti a je vzorem pro všechny konverze a regenerace postindustriálních areálů na celém světě. Do roku 2018 chce Německo uzavřít všechny doly v této oblasti a do roku 2030 tyto areály po těžbě částečně navrátit přírodě, částečně regenerovat a zapojit do projektu Emscher Parku.

V rámci projektu IBA Emscher Park bylo zatím realizováno 123 projektů a funkčně revitalizováno 1500 hektarů brownfields. Jedním z hlavních přínosů a úspěchů IBA byla proměna image a profilace měkkých faktorů rozvoje od kultury, přes volnočasové aktivity až po environmentální podmínky, což pomohlo navést region na pozitivní vývojovou trajektorii. IBA se naprosto vědomě nezříká minulosti, naopak - učinila z ní hlavní identifikační element.

Období průmyslu a těžby

Nordsternpark v Gelsenkirchenu vznikl na území bývalého černouhelného dolu a koksovny. Historie průmyslového užívání území začíná v roce 1928, kdy do Nordstern přichází jeden z nejvýznamnějších industriálních architektů - Fritz Schupp.1) V Nordstern staví centrální koksovnu a v padesátých letech modernizuje hlavní budovy, jejichž tehdejší podoba odpovídá té současné. V době největšího průmyslového rozmachu se industriálnímu území koksovny a dolů Nordstern I a II říkalo zakázané nebo také zapovězené město. Doly a jejich zázemí se rozkládaly na ploše více než 240 ha a byly tedy přibližně stejně rozlehlé jako samotné město Gelsenkirchen. V době první krize v roce1970 byla zbourána koksárenská část, černouhelný hlubinný důl byl uzavřen roku 1993.

Období hledání nového využití

Po uzavření dolu byl areál připojen do systému Emscher Park. Velkou měrou k záchraně a celkové regeneraci areálu přispěl projekt, podle kterého byl důl již v roce 1991 (tedy ještě v době provozu) navržen jako další místo konání BUGA (Bundesgartenschau). I přes skepsi odborníků k plánovanému projektu se již roku 1997 zahradnická výstava opravdu uskutečnila a pomohla tak přeměnit plochu 120 ha na výstavní prostor.

Cesta k postindustriálnímu parku

V rámci BUGA se podařilo v Nordstern vybudovat krajinářský park nového typu - postindustriální park. Stejně jako ve všech částech Emscherparku, i zde byla do kompozice zahrnuta industriální minulost místa. Tuto myšlenku ukazuje důležité heslo, které se pro konverzi areálů v celém Porúří stalo v podstatě pravidlem: „Je třeba, aby průmyslová krajina zůstala průmyslovou krajinou, je tedy nutné přiznat původní funkci areálu. Přetvoření ve zcela nový prostor v tak velkém měřítku by se mohlo stát velmi směšnou lží a původní potenciál plochy by byl úplně zapomenut a ztracen".

V konečné podobě byl sice terén a volné plochy z větší části přetvořeny, cenná architektura však zůstala zachována -jako obří sochy v parku nebo jako objekty s funkcí. Autorem projektu se stal architekt Klaus-Wedig Pridik z Marlu (kooperace s PASD Feldmeier a Wrede und Hosrt Relleke), který vzešel jako oceněný ze soutěže o návrh Nordsternparku.

Kompoziční prvky a principy tvorby

V návrhu samotném byl kladen důraz na prolnutí a dialog mezi industriálními stavbami a přírodou. Velké stavební struktury byly srovnány adekvátně s přírodními elementy. Rozdílná dispozice a koncentrace architektury zapříčinily vznik čtyř odlišných částí parku.

Severní část parku - „Industriepark Nord" (A)

Tato je pod naprostou nadvládou Schuppovy architektury a představuje intenzivní část díla - je zde umístěno technické zázemí parku, restaurace, pro Němce typické Biergarten (pivní zahrádky), výstavní prostory, kancelářské prostory, bytové jednotky, parkovací dům atp. Většina těchto funkcí je umístěna do konvertovaných průmyslových staveb, které velmi dobře připomínají historii areálu a těžbu. Ze všeho nejvýše ční bývalá těžební věž, která je v současnosti využita jako vyhlídková plošina. Na vrcholu je umístěna socha - 18metrová mýtická postava Herkula, zřízená v roce 2007 u příležitosti udělení statutu Hlavní město kultury Ruhr 2010. Socha je neustálým předmětem sporů a kritiky ze strany odborné i laické veřejnosti.

Vstupní prostor do této části parku je vydlážděn a obsahuje rozsáhlý vodní program v podobě pochozích fontán, vějířovité, schodovité kaskády nebo vodního kanálku s motivem meandrujícího přírodního potoka. Vegetace v této části parku pouze doplňuje architekturu, je pod jejím vlivem a charakteristické jsou zde rastrové výsadby stromů, geometricky členěné trávníky, stříhané blokové živé ploty apod.

Průmyslové náměstí uzavírá prvek propojující staré a nové v názorném obrazu - tvrdá kovová konstrukce je vystavena  boji s organicitou rostlin. U jedné z budov na průmyslovém náměstí byla totiž zachována jen průčelní fasáda, zadní obnažená konstrukce je myšlena jako velkorysá treláž pro popínavé rostliny.

Severní část parku - „Bugapark Nord" (B)

Charakter této části parku je podřízen převážně potřebám výstavy BUGA, pro kterou byla tvořena. Současná podoba terénu je určena původními haldami odpadní hlušiny produkované při těžbě. Pravidelně upravené umělé kopce jsou výraznými pohledovými dominantami a jsou zpřístupněny pomocí schodišť, takže současně slouží jako vyhlídkové body. Ozelenění těchto hald je úsporné - tvoří je travinobylinná společenstva, jejichž složení je podobné tomu, které v oblasti vzniká spontánně na nerekultivovaných výsypkách. Na horní plošině jsou haldy téměř bez vegetace.

Plochy v této části jsou převážně geometricky členěny - velký parter je rozdělen do čtvercového rastru a každý čtverec je ztvárněn jiným způsobem. Dominantním odkazem na průmyslovou minulost místa jsou nové ocelové pergoly, které se od haldy, ze které vycházejí, rozbíhají po celé ploše prostoru a svou vertikalitou oživují jinak fádní rovinu této části parku.

Od zástavby odděluje tuto část parku halda, která pod sebou na začátku 50. let pohřbila několik bytových domů. Tato výsypka je tvořena porostem vzniklým sukcesí a zpřístupněna je štěrkovými cestami. Celkově působí toto území poměrně divoce. Na severním okraji haldy je umístěn umělý skalnatý masiv využívaný jako tréninková horolezecká stěna.

Mezi řekou a kanálem (C)

Mezi říčkou Emscher a dopravním plavebním kanálem (Rhein-Herne-Kanal) se nachází historická stavba bývalého skladu uhlí, která nyní plní funkci sochy v prostoru a je dominantním objektem této části. Okolo budovy bývaly kolejové plochy, které jsou v současnosti znázorněny vegetací. Stříhané habrové bloky a stříhané lípy jsou liniově uspořádány a již z dálky připomínají vlaky se šňůrami vagónů.

Na ostrově je umístěn amfiteátr s jevištěm na hladině plavebního kanálu. Pobřežní zeď kanálu našla své využití jako místo pro setkávání umělců, kteří zde od roku 2005 tvoří svoje díla.

Jižní část parku - „Bugapark Süd" (D)

Do této části je možné přejít po mostě zřízeném v roce 1996 pro potřeby BUGA. Tento dominantní prvek je tvořen dvěma paralelními, ale asymetrickými oblouky z oceli, vysokými 36 m. Již z dálky je tato stavba nápadná svojí sytě červenou barvou. Jižní část parku je rozdělena stromořadím, které vychází od koksárenských dopravníků na severu a vede přes most kanálu Rhein-Herne až po bránu u parkoviště v obci Gelsenkirchen. Na jihu plochy se nachází vodní hřiště, je zde také část se sbírkami rostlin a plocha otevřené krajiny s vlhkým biotopem.

Nordsternpark je ukázkou formálně utvářeného, avšak funkčně dobře řešeného postindustriálního parku, který byl pod tíhou Bundesgartenschau v některých svých částech oproti původnímu stavu silně přetvořen. Park si žije i díky kulturnímu programu a celoročnímu aktivnímu využití svým vlastním životem. Tematická dětská hřiště, stěna pro grafity, horolezecké stěny a další prvky a zejména rozloha parku z něj dělá prostor nadregionálního významu. Areál slouží rovněž jako příklad a návod, jak s pomocí technik zahradní a krajinářské architektury vdechnout život místu, které by jinak bylo odsouzeno k trvalému opuštění člověkem. Proto je dnes pro odbornou i laickou veřejnost tento prostor dobrým ukazatelem směru, kterým se (doufejme) v budoucnu budou ubírat i ostatní staré průmyslové regiony v Evropě.

1

Pohled z umělé pyramidální haldy na Severní část parku - „Bugapark Nord". Charakter této části parku je podřízen převážně potřebám výstavy BUGA

2

Prostor bývalého skladu uhlí. Jedna ze staveb plní funkci sochy v prostoru a je dominantním objektem této části. I když zde byla zahrnuta industriální minulost místa, vegetace, terén i cestní síť byly z převážné části přetvořeny

3

Pyramidální hlušinový odval koncipovaný jako vyhlídka. V pozadí severní část parku - „Industriepark Nord" s konvertovanými průmyslovými stavbami

4

Zachovaná část jedné z hal uzavírá náměstí, zatímco z druhé strany je obnažená konstrukce ponechána růstu pnoucích rostlin a vytváří naopak průčelí parku

5

Dominantním odkazem na průmyslovou minulost místa jsou nové ocelové pergoly, které se od haldy rozbíhají po celé ploše prostoru a svou vertikalitou oživují jinak fádní rovinu této části BUGA parku

6

Výraznou dominantu tvoří 36 metrů vysoké oblouky mostu přes plavební kanál Rhein-Herne

7

Schodovitá kaskáda je jen jedním z mnoha vodních prvků ve vstupním prostoru parku

8

Ukázka trvalkové výsadby v části bývalé BUGA

Za čáru:

Nodsternpark

Místo: Gelsenkirchen, Německo

GPS: 51°31'40.754"N, 7°1'55.602"E

Autor a termín konverze: Klaus- Wedig Pridik - Marlu, 1997

Původní využití: důl Nordstern, uzavřen 1993

Nové využití: krajinářský park, restaurace, výstavní prostory, bytové jednotky

Kategorie konverze vegetační složky: D (místně C)

D - negace. Ignorování stávající sukcesní postindustriální vegetace, její likvidace a tvorba s výhradním použitím nových prvků.

C - komplementace. Zachování segmentů postindustriálních vegetace a jejich dotvoření novými skladebnými prvky.

Literatura

GAIDA, Wolfgang ; GROTHE, Helmut. Gärten und Parks im Ruhrgebiet : Barocke Pracht, Bürgerstolz und Orte des Wandels. [s.l.]: Klartext Verlagsges, 2010. 330 s. ISBN 978-3-89861-544-0.

KOLKAU, Anette. Südpark und Nordsternpark. Garten+Landschaft : Parks revisited. November 2005, no.11, s. 27-29. ISSN 0016-4720.

MATĚJKA, Daniel. Možnosti rozvoje postindustriálního sídla. [s.l.], 2009. 70 s. , obr. příl. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. Vedoucí diplomové práce Doc. Dr. Ing. Alena Salašová.

SEMOTÁN, Ondřej. Průmysl vs. zahrada. Lednice, 2008. 45 s. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta. Bakalářská práce.

Metropoleruhr.de : Emscher.Landschaft.Park [online]. 2010 [cit. 2011-11-08]. Nordsternpark. Dostupné z WWW: <http://www.metropoleruhr.de/entdecken-erleben/emscher-landschaftspark/parks-gaerten/nordsternpark.html#kdvzopenlayers0>.

Nordsternpark. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 18. 8. 2007, last modified on 14. 9. 2011 [cit. 2011-11-08]. Dostupné z WWW: <http://de.wikipedia.org/wiki/Nordsternpark>.

Nordsternpark.info [online]. 2011 [cit. 2011-11-08]. Nordsternpark Gelsenkirchen. Dostupné z WWW: <http://www.nordsternpark.info/de/index.asp>.

1) (1896-1974). (Tento německý architekt se během života podílel na výstavbě 69 průmyslových podniků, mimo jiné také komplexu Zollverein, jenž je od roku 2001 zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.)

Ing. Daniel Matějka

Ing. Jana Žáková

Ing. Lukáš Lattenberg

absolventi studijního programu Zahradní a krajinářská architektura na Zahradnické fakultě MENDELU v Lednici, doktorandi Ústavu biotechniky zeleně a Ústavu plánování krajiny.

 

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg