V novém čísle najdete:

Téma: 100 let oboru

 

Ohlédnutí za 100 lety oboru zahradní a krajinářská tvorba z různých pohledů

Úvahy nad budoucností - jak se náš obor bude vyvíjet?

Anketa

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 03/2011 Trautmannsdorf – botanický diamant v Alpách, Ivana Buttry

Trautmannsdorf – botanický diamant v Alpách, Ivana Buttry

Tisk

Jméno Merano zní jako rajská hudba nejen příznivcům dostihů a lázeňských procedur, ale v neposlední řadě také milovníkům botanických zahrad. Před deseti lety zde totiž byla otevřena jedna z nejzajímavějších botanických zahrad Itálie.

Italské město v regionu Bolzano díky poloze chráněné masivními štíty okolních hor poskytuje svým obyvatelům i návštěvníkům v nadmořské výšce 324 m ideální středomořské klima. Strategicky významné polohy si byli vědomi už Římané, proto zde založili vojenskou opevněnou osadu Castrum Maiense. Ležela na křižovatce tehdejších významných římských tras. Jednak to byla spojnice mezi Brennerským a Reschenským průsmykem, ale především byla součástí starověké antické cesty Via Claudia Augusta. Ta byla dokončena v letech 46-47 před Kristem za císaře Claudia. Císařská silnice sloužila k dopravě zboží, obchodování, zásobování i přesunu vojenských jednotek z římské vlasti do bohatých provincií na severu. Antické silnice byly na tehdejší dobu naprosto unikátní záležitostí i po technologické stránce. Římané potřebovali kvalitní dlážděné komunikace, které snesly přesuny ozbrojených vojenských celků i zátěž okovaných kol dvoustopých vozů.

Císařský marketing

Dnešní Merano bylo založeno v 9. století a až do roku 1420 bylo hlavním městem (střediskem) kraje Tyrolska. V 19. století nastal v ospalém městečku velký rozvoj lázeňství. Do jisté míry za to mohla katastrofa. V letech 1829-1837 zasáhla Evropu pandemie orientální cholery. Právě v té době objevil Johann Nepomuk Huber, ošetřující lékař kněžny Mathildy von Schwarzenberg, léčivé prostředí Merana. A neváhal jeho chválu šířit dál, sepsal dokonce knihu o uzdravujících účincích zdejšího okolí „Über die Stadt Meran in Tirol". Jihotyrolské městečko si těžko mohlo přát lepší reklamu než návštěvu rakouské císařovny Sissi. Elizabeth přijela poprvé v roce 1870, aby zde strávila zimní léčebnou kúru. Vrátila se sem ještě o 19 let později. Ostatně nebyla jedinou významnou osobností, která využívala mírné klima Merana. Mezi slavné hosty zdejších lázní patřil například spisovatel Franz Kafka. Je tedy pochopitelné, že mezi nejvýznamnější budovy Merana patří samozřejmě místní lázeňský komplex. Byl postaven ve dvou fázích - první etapa pochází z roku 1874, novější přístavba proběhla v letech 1912-1914.

Nadvláda slunečních dnů

Zajímavý a rozsáhlý areál botanické zahrady v okolí zámku Trauttmansdorff mohl vzniknout pouze díky klimatu. Zdejší podnebí je ovlivněno Středozemím, ideální podmínky potvrzuje 300 slunečních dní v roce i průměrná teplota dosahující 11,5 °C. Horský masiv na severu a severozápadě chrání letovisko před studenými větry, naopak otevřená zóna na jižní straně umožňuje proudění vyváženého zdroje teplého vzduchu . Výsledkem jsou suchá léta a relativně vlhké zimy. Ostatně Merano bývá označováno jako nejsevernější italské město, ve kterém ještě přezimují olivovníky.

Samotný zámek nechal vybudovat Joseph Trauttmansdorff v roce 1847 na místě starého hradu. Už kolem roku 1870 patřil Trauttmansdorff k luxusním sídlům využívaným šlechtou k odpočinku. V době italského fašismu došlo k vyvlastnění nemovitostí i přilehlých pozemků a areál začal chátrat. V roce 1980 se zrodila myšlenka založit v okolí zámku botanickou zahradu a o 17 let později se skutečně začalo se stavebními úpravami. Trvalo neuvěřitelných sedm let, než se ze snu stala skutečnost. V červnu 2001 byly zahrady slavnostně otevřeny pro veřejnost. Na ploše 12 hektarů s celkovým převýšením 100 metrů se dnes nachází jedna z nejnavštěvovanějších zahrad regionu. Některé dřeviny pocházejí z původní výsadby a jsou staré více než 120 let. Celkový pohled na zahrady připomíná díky uspořádání a osázení okolních svahů zelený amfiteátr. Návštěvníci si mohou vybrat některou z více než 80 zajímavých přírodních a kulturních krajin rozdělených do čtyř základních oblastí- Světové lesy, Sluneční zahrada, Vodní a terasovitá zahrada a Jihotyrolské zahrady.

Boschi del mondo

Severní část zahrad je věnována lesní krajině Severní a Jižní Ameriky i exotickému nádechu východoasijských lesů. Menší skupiny dřevin jsou vysazeny podle místa původu. Dále se zde nacházejí ukázky kulturních krajin, jako jsou například rýžová pole nebo čajové plantáže. Speciální skupinou jsou dřeviny připomínající tzv. živoucí fosílie typu Ginkgo biloba a Metasequoia glyptostroboides. Jednou z nejcennějších dřevin je bezesporu zástupce vzácné Wollemia nobilis. V dubnu 2006 se Trauttmansdorff stal první botanickou zahradou v Itálii, která získala exemplář tohoto mimořádného jehličnatého stromu. Jen pro připomenutí: wolemie nádherná byla dlouhou dobu považována za vyhynulý druh a teprve fantastický objev z roku 1994 z australského parku Wollemi dokázal existenci neuvěřitelných 100 jedinců v těžko dostupném terénu.

Giardini del sole

Staré plodiny oblasti Středozemního moře jako olivovníky, fíkovníky, cypřiše a levandule navozují atmosféru Středomoří a představují typické přírodní i kulturní krajiny této oblasti. Mimochodem, právě na jižním svahu pod hradem roste údajně nejsevernější olivový háj v Itálii. Nejstarší zástupce pochází ze Sardinie a je starý více než 700 let. Při výsadbě vážil více než 5,5 tuny a pro jeho přepravu muselo být použito speciálně upravené vozidlo. Obvod jeho kmene měří tři metry a je skutečným reprezentantem Sluneční zahrady.

Giardini acquatici e terrazzati

Vodní a terasovité zahrady představují příklady a ukázky evropské zahradní architektury. Reminiscence na barokní a renesanční zahrady jsou pojaty velice citlivě. Tradiční formy přísně geometricky uspořádaných záhonů, kuželovité tvary stromů a další prvky citlivě doplňují moderní materiály.

Zahrada smyslů disponuje vyvýšenými záhony tak, aby se návštěvníci mohli rostlin dotýkat a cítit jejich vůni. Vodní hladinu jezera zdobí četné lekníny i exotické lotosy. Protější břeh je osázen palmovým hájem a sbírkou více než 87 různých odrůd kamélie.

Paesaggi dell'Alto Adige

Okolní svahy pokrývají původní dubové porosty. Císařovna Elisabeth během svého pobytu nechala založit pěší stezky umožňující dlouhé procházky nikým a ničím nerušené. Při stavebních úpravách v roce 1994 byly tyto promenády do jisté míry zachovány, každopádně některé vzrostlé dřeviny skutečně pocházejí z doby císařovny. Okolní část zahrad představuje tradiční zemědělskou krajinu s vinicemi, zeleninové a bylinkové zahrady jsou typické pro jihotyrolskou oblast.

Kukátko nad krajinou

Za zmínku rozhodně stojí i architektonické prvky ve formě různých pavilonů, schodišť, vyhlídek i altánů. Jednou z nich je originální vyhlídková plošina architekta Matteo Thuna z roku 1995. Tento bolzánský rodák ji koncipoval jako jakýsi předsunutý dalekohled. Kukátko, jak je odvážné umělecké dílo v malebné krajině nazýváno, nabízí díky binokulárnímu tvaru a zavěšené konstrukci působivý výhled do okolí.

Dalším prvkem vedoucím ke zvýšení atraktivity zahrad Trauttmansdorffu je systém interaktivních stanic. Tyto zastávky populárně naučnou formou vzdělávají návštěvníky. Ať už se jedná o multimediální show v jeskyni názorně vysvětlující vznik života na zemi, nebo třeba geologickou mozaiku plasticky znázorňující kraj Tyrolska. Modré mozaikové kamínky představují řeky, velké balvany zase symbolizují masivy pohoří regionu.

Kopa místních laviček

Záměrem trauttmansdorffské botanické zahrady je nabídnout co nejširší veřejnosti bohatou přehlídku rozmanitých rostlinných společenstev a sbírek. Důraz je kladen zejména na vzdělávání, popularizaci i na aktivní zapojení návštěvníků. Pro zájemce jsou připraveny různé semináře, cvičení, populárně naučné výstavy, komentované prohlídky jednotlivých oddělení, ale i programy, do kterých jsou zapojeni studenti odborných škol.

A opravdu je z čeho vybírat, protože množství rostlin je úctyhodné. V areálu se nachází 5400 rostlinných druhů v celkovém počtu 500 000 rostlin. Na sedmikilometrovém vycházkovém okruhu si mohou návštěvníci na některé ze 60 laviček vychutnat nádherné scenérie. Samozřejmostí je pestrá nabídka vycházkových okruhů zaměřená jak tématicky, tak i podle časové náročnosti. Botanickou expozici doplňuje Muzeum dějin cestovního ruchu umístěné v samotném zámku.

V minulosti bylo spojení umění, přírody a architektury v zahradách záměrem, který se respektoval a ctil. Je dobře, že se s podobným souzněním setkáváme i v dnešní době. Možná nejlépe to vyjádřil antický historik Publius Cornelius Tacitus, který už v 1. století našeho letopočtu řekl: „Je třeba žít ve shodě s přírodou".

Ing. arch. Ivana Buttry, DiS. (1978)

absolventka Fakulta architektury ČVUT Praha a stáže na École d'Architecture de Nantes, vzdělání v zahradnickém oboru doplnila na VOŠZa Mělník, autorka knižní edice Putování Francií.

 

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg