V novém čísle najdete:

Téma: Květiny

 

Květiny a bylinné patro kolem nás

Interaktívna experimentálna záhrada na FZKI SPU v Nitre

Hummelo - soukromý trvalkový ráj Pieta Oudolfa

Květinový záhon ve veřejném prostoru

Zkušenosti s použitím květin ve Zlíně

Trvalkové výsadby ze suchomilných rostliny

The Path: Show světového formátu

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 03/2011 Mlýnská strouha v Plzni, Irena Tolarová

Mlýnská strouha v Plzni, Irena Tolarová

Tisk

Park Mlýnská strouha je součástí prstence sadů kolem historického jádra Plzně, který vznikl po zasypání městských příkopů. Na přelomu 19. a 20. století se po vídeňském vzoru stal reprezentativním prostorem lemovaným významnými městskými budovami, v loňském roce byl po dvouleté revitalizaci otevřen veřejnosti.

Na východ od středověkého města protékala za opevněním strouha, která propojovala řeky Radbuzu a Mži a přiváděla vodu do Panského mlýna, na jehož místě dnes stojí hotel Marriot. Podél Mlýnské strouhy bývala promenáda se stromořadím. Klidná vodní hladina strouhy společně s pozdně gotickým Pražským mostem tvořily romantické zákoutí starého města označované na dobových pohlednicích jako „plzeňské Benátky".

Mlýnská strouha byla v letech 19211923 při regulaci Radbuzy zasypána. Řeka byla sevřena do vysokých nábřežních zdí a jez, který původně naváděl vodu do strouhy, byl přemístěn výš proti proudu. Prostor zasypané strouhy byl zahradnicky upraven a připojen k městským sadům. Kamenné oblouky Pražského mostu zůstaly na severní straně odkryty a mělká sníženina pod mostem se v podobě zatravněného „údolí" zachovala až do roku 2008.

Sady kolem historického jádra byly vyhlášeny nemovitou kulturní památkou, přesto v jejich prostoru docházelo k negativním zásahům. V bývalé Mlýnské strouze to bylo především položení teplovodního kolektoru v letech 1973- 77 a stavba silničního průtahu východ-západ v roce 1980, která mohutným náspem přerušila přirozenou návaznost parku na Štruncovy sady na soutoku řek Radbuzy se Mží.

Obnova Mlýnské strouhy

Jedním z kroků postupné regenerace sadového okruhu kolem historického jádra, která probíhá po etapách již od roku 1989, byla obnova parku Mlýnská strouha. Práce byly zahájeny na podzim 2008 a skončily 30.4. 2010. Předcházela jim roční projektová příprava, následovalo vydání územního rozhodnutí, stavebního povolení a speciálního "vodoprávního" rozhodnutí.

Mělké údolí pod Pražským mostem bylo jediným místem sadového okruhu, kam bylo možno navrátit vodní prvek jako reminiscenci na původní Mlýnskou strouhu. S návratem vodní hladiny se počítalo již od roku 1997, kdy vznikla první studie na obnovu této části sadů. Otázkou však zůstávalo, jak vodu do parku přivést. Prověřovalo se několik možností. Původní předpoklad využití vody z historického podzemí, odkud je přebytečná voda odváděna pomocí odlehčovacích stok do kanalizace a řeky, se ukázal jako problematický, především kvůli nemožnosti zajistit dostatečnou kvalitu vody (hrozí průsaky z kanalizace). Ze strany památkové péče navíc panovala obava z možného rozkolísání hladiny vody pod základy budov historického jádra.

Další zvažovanou možností zdroje vody byla vrtaná studna hluboká 30 až 50 m, voda by však musela být odželezňována (zkušenost z již existujících hydrogeologických vrtů na území města Plzně). Možnost využití pitné vody z vodovodu byla zamítnuta jako příliš nákladná a neekologická. Nejlepším řešením se ukázalo přivedení vody z Mže, která je využívána nejen pro dotování vodního prvku, ale také pro závlahu vegetačních ploch. Vodou ze Mže se zatím zavlažuje park Mlýnská strouha a trávník fotbalového hřiště Viktoria Plzeň v nedalekých Štruncových sadech. S využitím říční vody je počítáno i pro závlahu dalších částí sadového okruhu (je v projektové přípravě, množství vody povolené k čerpání z řeky je dimenzováno dostatečně).

U Mže byla vybudována nová čerpací stanice, která rozděluje vodu do tří okruhů (vodní prvek Mlýnská strouha, závlaha městské sady, závlaha hřiště Viktoria Plzeň). Užitkový vodovod přivádějící vodu do parku má délku asi 600 m. Umělá vodní nádrž v Mlýnské strouze má objem cca 2000 m3, voda v ní se vymění přibližně během dvou týdnů, odtéká historickou stokou a městskou kanalizací zpět do Mže. Pro tuto manipulaci s vodou byla vydána čtyři povolení „nakládání s vodami" (čerpání vody z řeky, „jiné nakládání s vodami" spočívající v jejím přivedení do prostoru parku, akumulace vody ve vodním prvku a vypouštění vody do řeky).

Projekt, dodavatelé a realizace

Zpracovatelem projektu parkových úprav byla firma AWIDA - zahradní a krajinářská architektura, Dana Wilhelmová a Jiří Damec. Projekt čerpání a přivedení vody z řeky zpracoval atelier AP- Plzeň, Ing. Milan Jícha a kolektiv. Přilehlou komunikaci řešil Ing. Václav Hucl společně s dalšími specialisty.

Dodavatel stavby byl vybrán veřejnou obchodní soutěží, do které se přihlásilo 12 zájemců. Zakázku získala a generálním dodavatelem stavby se stala firma VHS Teplice s.r.o., Divize Plzeňské komunikace, která provedla veškeré stavební práce. Elektromontáže provedla firma Imont.

Restaurování historických zdí provedla firma Granát, opravy kamenných oblouků mostu zajistila firma Inkasta. Zahradnické práce prováděla firma Prostrom Bohemia. Závlahový systém Rain Bird dodala firma Závlahový systém Pavel Lindauer. Atypické herní prvky, monolytické skulptury z armovaného betonu vyrobila firma Silnice Čáslav.

Veškeré detaily stavby se řešily a schvalovaly na kontrolních dnech, které se konaly každý týden, svolával je technický dozor stavby. Vždy se účastnili zástupci dodavatelských firem, investora, odboru památkové péče Magistrátu města Plzně i plzeňského pracoviště Národního památkového ústavu. Jednou za měsíc byli přítomni autoři projektu, v době nejrychlejšího postupu prací jednou za čtrnáct dní. Spolupráce s hlavní dodavatelskou firmou i jejími subdodavateli byla příkladná. Všechny problémy vzniklé při stavbě se nám dařilo řešit operativně.

Žádné závažnější problémy v rámci realizace nenastaly ani se sousedy, přestože  prakticky na hranici staveniště fungovaly dva hotely, čtyři restaurace a dokonce malá mateřská školka s výukou angličtiny. Zvláště vstřícný přístup měl majitel domu, pod nímž muselo dojít k napojení odtoku z jezírka na historickou štolu.

Celková cena stavby činila 65 mil. Kč (včetně čerpací stanice a přivedení vody z řeky Mže). Investorem stavby bylo Statutární město Plzeň zastoupené příspěvkovou organizací města Správou veřejného statku města Plzně.

Zajímavosti

Při obnově parku bylo vysazeno 26 listnatých stromů o obvodu kmínku 20-25 cm. Podél Pallovy ulice jsou vysazeny jilmy (Ulmus carpinifolia), které zde tvořily stromořadí i kdysi (poslední suchý jedinec byl pokácen v roce 2008). Kromě nich jsou v parku vysazeny pavlovnie (Paulownia tomentosa), jerlíny japonské (Sophora japonica) a javory (Acer platanoides). Výsadbu alejových stromů hradila společnost Panasonic formou finančního daru městu.

Problematickým a již ve fázi projektové přípravy velmi diskutovaným bodem bylo zachování jedince jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba). Jinan byl do prostoru Mlýnské strouhy vysazen v době, kdy byl prostor bez vody, a vyrostl v krásný soliterní strom. Proto bylo jeho ponechání jednou ze zadávacích podmínek projektu. Stál však na místě budoucí vodní plochy. Po delším zvažování, konzultování s odborníky a hledání řešení bylo rozhodnuto upravit kolem jinanu ostrůvek a čekat, jak se s novou situací srovná. Při stavbě jezírka se v okolí stromu v kořenovém prostoru pracovalo ručně, svahy břehu kolem jinanu jsou upraveny v co možná nejmenším sklonu. Během vegetačního období bylo dvakrát provedeno hnojení na list. V současné době jinan vypadá životaschopně, ale všichni víme, že zdaleka nemá vyhráno.

Cesty jsou provedeny z přírodních materiálů - kámen (žulová mozaika, žulová kostka velká) a mlat (povrchovou vrstvu tvoří písek z lomu u Boru u Tachova).

Na cestu podél jezírka byly využity staré „plzeňské desky" - velké žulové plotny opracované pouze z vrchní strany, které byly tradičně používány na plzeňské chodníky. (Plotny o největším formátu najdete před radnicí). Desky použité na břeh jezírka pocházejí z plzeňských ulic, ale delší čas ležely nevyužity na skládce dlažebního materiálu. V ulicích jsou dnes žulové desky s těžkým „břichem" většinou nahrazovány novou dlažbou, na břehu jezírka v kombinaci s velkou žulovou kostkou a se zatravněnou spárou. Nápad pro jejich opětovné využití vzešel od památkářů.

Pobytové terasy mají podobu dřevěných palub. Vzhledem k větší odolnosti a trvanlivosti bylo použito tropické dřevo bongasi. Stejný materiál tvoří pochozí plochu na lávce spojující park s průchodem v městských hradbách. Zábradlí na terasách a veškerý mobiliář jsou z akátového dřeva.

Zcela novým prvkem jsou barevné plastiky určené k posezení, prolézání a objevování. Autorkou je Tereza Damcová, která společně s Pavlem Pražákem vytvořila také hudební koláže pro ozvučení plastik: Matky-kouzelnice, Dcery-ptáka a Syna-ryby. Pestré, ručně pomalované plastiky mají dětem i dospělým připomenout pohádkové příběhy. Děti plastiky milují, většina dospělých návštěvníků je považuje za příjemné oživení sadového okruhu, památkáři je tolerují.

Rok po obnově

Park Mlýnská strouha byl slavnostně předán veřejnosti v červnu 2010, v užívání je tedy právě rok. Plzeňané si park velmi oblíbili, za hezkého počasí zde tráví volný čas stále víc lidí všech věkových kategorií. Bez fotografie pořízené na Mlýnské strouzw se snad neobejde jediná svatba nebo promoce, kavárny a restaurace v okolí si nemohou stěžovat na nedostatek hostů, kulturní instituce sem směřují své aktivity.

Údržbu Mlýnské strouhy stejně jako ostatních parkových ploch v památkové zóně zajišťuje Správa veřejného statku města Plzně, oddělení urbanistické zeleně. Četnost udržovacích prací byla nastavena stejně jako u ostatních ploch sadového okruhu - odpovídá první intenzitní třídě údržby (trávníky - seč 30krát ročně, přihnojení čtyřikrát, prořezání dvakrát, odplevelení dvakrát, vyhrabání třikrát). Dosud ne zcela zapojené trvalky vyžadují zásahů více, než se běžně provádí u starších výsadeb - odplevelení s nakypřením 15krát za sezonu, odstranění odkvetlých částí třikrát, přihnojení, přikrytí chvojím na zimu, na jaře odkrytí. Zálivka vegetačních ploch je realizována automatickým závlahovým systémem. Na základě zkušeností z jiných parků byly instalovány postřikovače s „tvarovou pamětí" zálivkové výseče, které lépe odolávají zásahům nenechavců.

Trvalkové záhony realizované podle osazovacích plánů Ing. Tatiany Kuťkové prospívají dobře. Po celou sezonu se rostliny střídají v květu, záhony v průběhu vegetace mění barevnou škálu od růžovofialových tónů jarního efektu přes pestrou směs začátku léta po převládající žlutou v pozdním létě. Problémy s růstem mají bohužel některé dřeviny na jednom místě, především sazenice buxusu a část tisových plůtků. Příčina se zjišťuje. Jedním z důvodů může být zimní havárie na horkovodu, případně trvalé úniky tepla z kolektoru nebo přílišné zamokření na méně propustném podloží...

Zvláštní údržbu vyžaduje vodní plocha. Zpočátku největší znečištění působilo množství ubrousků a kelímků odvátých z pobytových teras. To se podařilo odstranit dohodou s provozovateli. Jinou kapitolou je vandalismus. Specialitou alkoholem „posilněných" skupin se stávalo svrhnutí nádoby s odpadky do vody. Tento problém byl vyřešen přesunutím a zajištěním nádoby na odpad. Přesto je každý den třeba z hladiny odstranit malé množství odpadků (plastové lahve, obaly, sáčky), které tam lidé hodí přímo, nebo je zavane vítr. Úklid zajišťuje denně firma (podobně zahradníci chodí vybírat papíry z trvalkových záhonů).

Čistota a průhlednost vody mírně kolísá v závislosti na kvalitě vody přitékající ze Mže a na růstové aktivitě litorálních rostlin. Pro zajištění stabilní kvality vody byla po dohodě s odborníkem RNDr. Jindřichem Durasem zvolena cesta lehké biomanipulace. Do vody byli vysazeni filtrátoři - perloočky rodu Daphnia. Díky nim se v loňském roce dařilo udržet vodu krásně průzračnou a kvalitnější než je voda přitékající ze Mže (menší koncentrace fosforu, dusíku, nerozpuštěných látek i bakterií). Při slavnostním otevření parku byly do jezírka vypuštěny také ryby (koi kapr, jesen zlatý, amur), celkem asi 25 ks. Pozorování ryb je velkým lákadlem pro návštěvníky. Na druhou stranu se ryby živí fytoplanktonem, čímž zmenšují populaci filtrátorů a jejich exkrementy obsahují fosfor, proto musí být jejich populace regulována. Přes zimní období byly ryby odloveny a zazimovány na městských sádkách. Amur již v letošním roce do Mlýnské strouhy vypuštěn nebyl. Důvodem bylo nadměrné ničení vodních rostlin okusováním.

Na březích vodní plochy jsou upraveny mělké kapsy pro pobřežní rostliny, kam byly vysazeny kosatec žlutý, vachta, modráska, šípatka, blatouch, pomněnka... Větší podíl vodních rostlin znamená rychlejší odčerpávání živin z jezírka, tím se zlepšuje kvalita vody. Část pobřežních rostlin vysazených v podzimním termínu nepřežila zimu. Na jaře musely být litorály dosazovány. Ukázalo se, že některé pobřežní rostliny jsou ze školky dodávány ve velmi humusovitém, na živiny bohatém substrátu, který se ve vodě rozplavuje, zvyšuje úživnost vody a tím riziko nárůstu řas. Pobřežní rostliny je nutné před výsadbou přesadit do chudého substrátu (štěrku nebo kačírku). Lekníny v loňském roce prakticky nevykvetly, protože jim nové výhonky okusovaly ryby. Letos byly kolem košů s lekníny upraveny drátěné ohrádky končící u hladiny a lekníny pěkně kvetly.

První rok obnovené Mlýnské strouhy proběhl v duchu získávání zkušeností, hledání optimálního způsobu údržby a provozu.

Obnovou Mlýnské strouhy se podařilo rozšířit sadový okruh města o další reprezentativní odpočinkovou plochu. Přínosem je i navrácení vodního prvku do centra města po téměř sto letech. Veřejnost jej přijala velice kladně. Park je oblíben u všech věkových kategorií, stal se velmi navštěvovaným a velmi fotografovaným zákoutím města.

Ing. Irena Tolarová

pracovnice Správy veřejného statku města Plzně

Foto Dana Wilhelmová

 

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg