V novém čísle najdete:

Téma: Květiny

 

Květiny a bylinné patro kolem nás

Interaktívna experimentálna záhrada na FZKI SPU v Nitre

Hummelo - soukromý trvalkový ráj Pieta Oudolfa

Květinový záhon ve veřejném prostoru

Zkušenosti s použitím květin ve Zlíně

Trvalkové výsadby ze suchomilných rostliny

The Path: Show světového formátu

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 03/2011 Blíženky, Samuel Burian

Blíženky, Samuel Burian

Tisk

Letošní rok má být úrodný. Bude-li tomu tak doopravdy poznáme zanedlouho. Již teď ale můžeme konstatovat, že byl úrodný na kulatá výročí osobností našeho oboru, které si zaslouží připomenout. Snad se na těchto stránkách dostane i na ty ostatní, já bych ale teď chtěl připomenout čtyři kolegyně, které si říkají „blíženky" a jak se na blíženky sluší, také před několika týdny na vinici sv. Kláry v Tróji společně oslavily i své narozeniny. Tři z nich jsem poznal jako své spolužačky už při studiu v Lednici (Danielu Švédovou, zvanou „Dedy", Václavu Čermákovou zvanou „Vendulka" a „Jiřku" - Jiřinu Švamberkovou), kterou jsme společně opustili po promoci v r. 1974. Poslední z této čtveřice, Ivu Zemanovou, jsem poznal až po škole jako nepřehlédnutelnou osobnost zahradnické profese nejen při diskuzích nad odbornými tématy, ale také například při spolupráci v revizní komisi SZKT. Ostatně nebylo to jen datum narození, ale právě zájem o profesi a dění v ní, co ze všech čtyř udělalo „blíženky". Připomeňme si je teď jmenovitě.

Ing. Václava Čermáková, „Vendulka", se narodila jako Hejlková 11.6.1951 v Praze a pokud vím, na její profesní směřování měl velký vliv dědeček Dr. ing. Otmar Průša, o kterém často mluvila. Profesní kariéru zahájila po ukončení studia v podniku Sady, lesy a zahradnictví hl. m. Prahy v oddělení projekce. Později zde pracovala také jako mistr v realizačním týmu, aby se pak zase vrátila k projekci. V roce 1979 přešla do ekonomického oddělení jako vedoucí pro údržbu a realizaci zeleně. Na úseku údržby sadů, kde působila od roku 1989, pracovala společně s další nepřehlédnutelnou osobností, Ing. Ivanem Staňou. V roce 1992, kdy podnik SLZ ukončil svou činnost, přešla na Magistrát hl. m. Prahy do oddělení městské zeleně odboru péče o prostředí a po vzniku samostatného Odboru městské zeleně v roce 2001 zastávala funkci vedoucí oddělení správy zahrad a parků. V sekretariátu radního Štěpánka, kam přešla v roce 2007, se podílela na přípravě a dopracování nové Koncepce péče o zeleň v Praze. Od roku 2010 je sice v důchodu, ale doma nezahálí. Zahradnická profese pro ni nebyla nikdy jen zdrojem obživy, ale velmi aktivně se podílela i na práci v SZKT. Byla tajemnicí Sekce péče o dřeviny, působila ve správní radě a redakční radě, kde vždycky dostávala úkoly spojené s financemi. Měla tak bezesporu největší podíl na zajištění prostředků pro vydání knihy Pražské zahrady a parky v roce 2000. Do důchodu má ještě mnoho plánů a jako správná babička se těší také ze svého prvního vnuka Ondřeje.

Ing. Jiřina Švamberková se narodila 19.6.1951 jako Dosoudilová a dětství prožila v Ústí nad Labem. Profesní kariéru zahájila v oddělení projekce Zahradnického podniku v Ústí nad Labem. V roce 1981 se přestěhovala do Řeže a se svým mužem, také „ledničákem", začala pracovat ve Vojenském projektovém ústavu v Praze. V roce 1992 se osamostatnila a jako OSVČ pod jménem „Z servis" projektuje spolu s manželem a nyní i dcerou Helenou. Jiřina patří mezi ty šťastné, kterým se jejich koníček a láska staly také profesí. Nemohla proto zůstat nečinná ani po práci a aktivně pracovala jako hodnotitelka v soutěžích Vesnice roku. Při tom všem se ještě stihla postarat o svoji rodinu a dnes už se těší ze dvou vnoučat - Jakuba a Filipa.

Ing. Daniela Švédová, „Dedy", se narodila na Slovensku 29.5.1951. Své dětství, ještě jako Hančinová, prožila v Divince u Žiliny. Na Slovensku také zahájila svoji profesní kariéru, a to v Útvaru hl. architekta města Žilina. Po jednom roce už ale změnila své působiště a začala pracovat spolu s Václavou Čermákovou v oddělení projekce podniku Sady, lesy a zahradnictví hl. m. Prahy. V roce 1979 se s rodinou přestěhovala do Bechyně, kde pracovala v projekčním oddělení zahradní architektury Bechyně (součást Státního statku Šumava). Funkci vedoucí projekce ve Společném zemědělském podniku Chvojnice se sídlem v Králicích nad Oslavou, kde působila od roku 1982, vyměnila v roce 1987 za nové zaměstnání na Ředitelství silnic a dálnic ČR v Praze. Zde pracovala jako specialista pro vegetační úpravy pro dálnice a v posledních letech (od roku 2007) i pro silnice 1. třídy působila až do letošního odchodu do důchodu. Mimo své pracovní povinnosti se aktivně účastnila práce na aktualizacích Ceníků velkoobchodních cen stavebních prací pro obor 823-1-Plochy a úprava území. Spolupracovala na přípravě ČSN DIN Technologie vegetačních úprav v krajině a podkladech pro skripta Strom - SZÚZ. I ona se těší ze dvou vnoučat, Robina a Gábiny.

Iva Zemanová se narodila 3.6.1951 jako Brabcová a své dětství prožila v Praze. Po absolutoriu SZTŠ v Mělníce v roce 1971 nastoupila do sadovnické projekce Krajského střediska pro technický rozvoj Východočeského kraje v Hradci Králové. Od roku 1972 byla zaměstnána u Sempry, kde prošla obchodem, propagací a po vytvoření sadovnického referátu přešla do sadovnického odboru, ve kterém byla soustředěna množitelská výroba okrasné a ovocné školkářství - normy a ceníky rostlin. Od roku 1988 pracovala v Pražském projektovém ústavu, středisku 5. sadovnická projekce. V roce 1991 se dala do služeb veřejné správy na Obvodním úřadě Prahy 10, kde měla na starosti městskou zeleň. Úřad opustila po pětiletém působení a od roku 1996 pokračuje v samostatné projekční činnosti společně se synem Jakubem a dcerou Štěpánkou a občas i s manželem, který je specialista silničář. I ona chápe svoji profesi jako poslání a netají se svými velkými vzory, především Ing. Václavem Hurychem, profesorem mělnické zahradnické školy, a velkým školkařem, známým především starší generaci, panem Machalou. Proto nepřekvapí, že mnoho času věnovala oboru i mimo zaměstnání a po založení SZKT se aktivně zapojila do práce v sekci Správa zeleně; v letech 1995 až 2000 pracovala ve funkci tajemníka Společnosti. Své pokračovatele získala nejen ve svých dvou dětech, ale určitě správným směrem vede i obě své vnučky - Sáru a Rozárku.

A tak nezbývá, než popřát všem čtyřem „blíženkám" hodně zdraví a sil a vůbec všeho, co si ony sami přejí ve svém srdci.

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg