V novém čísle najdete:

Téma: Květiny

 

Květiny a bylinné patro kolem nás

Interaktívna experimentálna záhrada na FZKI SPU v Nitre

Hummelo - soukromý trvalkový ráj Pieta Oudolfa

Květinový záhon ve veřejném prostoru

Zkušenosti s použitím květin ve Zlíně

Trvalkové výsadby ze suchomilných rostliny

The Path: Show světového formátu

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 03/2011 Rodná hrouda, David Mikolášek

Rodná hrouda, David Mikolášek

Tisk
Jsme jedné podstaty
my i naše země.
Z prachu jsme povstali
a prachem se staneme
- já, ty,
vše živé i neživé na naší planetě,
slunce i celý náš vesmír.
Jsme potomky
z hlíny stvořeného Adama.
Toho, který si uvědomil,
že má moc rozhodovat
o bytí i nebytí svých potomků
i všeho kolem.
S obrazem ztraceného ráje v duši
měníme svět kolem sebe.
Obděláváme půdu,
kterou jsme si přivlastnili.
Dělali to naši předkové
a někteří z nás v tom pokračují
s naději, že nejsou poslední.
Užíváme plody své práce.
Dělíme se o chleba i víno
ve víře, že je to náš podíl
na životě,
na smrti
i věčnosti.
Odvažujeme se
kácet a vypalovat lesy
obracet půdu polí
a ke svému užitku
ji osévat a osazovat,
odvodňovat i zavlažovat.
Jako zahradníci za ploty zahrad,
jako krajináři od obzoru k obzoru
dáváme svému kusu země
pro každou dobu
novou podobu.
Kvetoucí sady na jaře,
zrající obilí v létě,
obdělaná pole na podzim
a pod bílým sněhem
odpočívající zem v zimě
jsou obrazem míru.
Vysušené pouště,
písek, kamení,
trní a bodláčí
na místě polí
tam kde se válčí,
kde je bída a hlad,
kde si lidé
navzájem nerozumí.
Už od pradávna
hledají lidé způsob
jak zabezpečit to,
co si vzali z přírody.
Svoje území vyznačují
hraničními kameny
a zobrazují čarami na papíře.
Vedou záznamy o tom,
kdo a kde má co za svoje.
K takovým záznamům se vracejí,
po dobách zmatků
a neúcty mezi lidmi.
A když se u nás spustila lavina
náprav některých křivd
na majetku lidí,
rozjede se také kolotoč
náprav vybraných křivd
na přírodě a krajině.
Od prvního okamžiku se ví,
že to nebude dokonalé,
ale snad jen lepší než minulé.
Ovšem jen pokud bude dobrá vůle
a - jak nás poučují penězoměnci -
pokud bude dost peněz
Zákony máme téměř skvělé
Jen mám obavu,
že se v jejich rámci dá dosáhnout
zase jen toho mírného pokroku.
A když se přidá
neúcta s arogancí
k pochybným právům
zlatokopů vlastnit kus země
mezi kolíky,
dá se očekávat,
že upadnou mravy
a kultura
Ve zlaté horečce
blouzní jedni
o vlastním ráji na Hawai
a druzí o vládě
nad světem a lidmi.
Proti nim druzí,
ti, kteří nestihli,
neuměli nebo nechtěli
zaregistrovat své klajmy.
Zaštítěni veřejným blahem
přerozdělují co nezískali
vlastními silami a rozumem
A jedni i druzí
mají za přirozené právo
spotřebovat všechno,
co se jim hodí.
Za nimi ne potopa, ale poušť.
A suverénní tvrzení,
že o nic nejde.
Když jde o život,
není až tak důležité,
zda ho vidíme zprava nebo zleva
ale jestli vnímáme
jak běží z hlubin minula
k výšinám budoucích věků.
Každý okamžik života
má rozměr nekonečna.
Proto stojí za to
právě dnes a tady
hledat místo pro lidi v krajině
a místo pro krajinu mezi lidmi.
V krajině rozparcelované
na vlastnické parcely
není místo na původní přírodu
a místo pro jiné lidi
než pro ty,
kteří své pozemky užívají
pro výrobu potravin,
chov ryb, dobytka
technických a energetických surovin
pro výrobu dřeva,
chov lesní zvěře
pro rekreaci,
skladování materiálů,
výrobků i odpadů
dopravu, stavby a zařízení.
My všichni si nárokujeme
prostřednictvím zákonů a nařízení
naší vlády
aby stejné pozemky sloužily
k tvorbě ÚSES a k plnění funkcí lesa,
aby se i na nich
chránila příroda a krajina.
A je tu problém.
Tam, kde se má chránit,
tam lidé nemají zasahovat.
Vypadá to, že lidé do přírody nepatří.
Ale jistě to tak není.
Člověk je jen jeden mnoha tvorů
Které spolu obývají tuto zem.
Biocentra jako místa pro život
patří lidem podobně jako čolkům.
V krajině bez lesů
Biokoridory jako spojnice mezi nimi
Mají sloužit k přenosu
genetických informací
a o jejich uchování jde i lidem.
Býval v každé dědině a městě
zamilovaný hájek
ve kterém byly počati
mnozí z dnešních podnikatelů,
hospodářů, ochránců přírody
i realitních makléřů.
Dnes se taková místa
hledají v Tichomoří
nebo aspoň na Jadranu.
V roce 1992
jsem se vydal na průzkum
stavu přírody a krajiny
na Náměšťsko.
Byla to doba velkých nadějí.
Po poli jezdil traktor
a traktorista v něm si zpíval.
Rozmetal hnojiva na pole
a řekl mi, jak se těší z toho,
že to pole bude zase jejich.
Návraty k rodné hroudě
doprovází naše plány
a projekty pozemkových úprav.
Podle nich se dělí a zcelují,
oceňují a přeskupují
družstevní lány i záhumenky.
Není snadné oddělit to,
co je pro život v krajině nezbytné
a ještě těžší je najít prostor
k tomu, co by jí vrátilo někdejší
nebo dalo novou krásu..
Nakonec si znovu nerozumíme
i ve chvíli, kdy mluvíme o stejné
přírodě a krajině.
Jedni chrání to, co z přírody ještě zbývá
až do úplného vyhynutí,
druzí si bohorovně potřásají
rukama všemocného trhu
a je na zahradnících
aby chodili na trh
se zdravou, krásnou zeleninou a květinami,
s obyvatelnými zahradami a parky
s čistou, plodnou a přítulnou krajinou.
Jako mnozí mezi námi,
jsem zemědělec, zahradník,
dříve sadovník, nyní zahradní architekt autorizovaný pro obory
zahradní a krajinářská tvorba a ÚSES
Jako projektant ÚSES
vyhledávám v krajině
kostru její ekologické stability
a snažím se vytvořit záchrannou síť
pro původní systémy geobiocénů.
Jako zemědělec k tomu vybírám místa
postradatelná pro zemědělskou výrobu
a místa, ve kterých mohou prvky ÚSES
přispět k udržení trvalé využitelnosti půdy.
Proto vždy hledám přijatelný kompromis
mezi nároky hospodářů a ochránců.
Jako zahradník hledám takové postupy,
kterými se dá docílit potřebného nasměrování dalšího vývoje porostů
co nejefektivněji a s nejmenší pracností.
Proto považuji za dobré využívat
ověřené zahradnické postupy,
standartní školkařské výpěstky,
zahradnické metody přípravy půdy
a její ochrany proti zaplevelení
i když to znamená, že v první generaci
vyroste vitální keřové houští
s malým počtem plodných stromů
a teprve v další generaci vyroste
z jejich semen ten správný les.
Jako krajinný architekt
se bráním tomu, abych krajinu
zavřel za mříže biokoridorů,
udělal z ní ZOO
a na klece zvláště chráněných území
pověsil cedule „Nekrmit, nerušit, kouše"
Hledám historickou podobu krajiny,
smysl a důvod pro její úpravy
různými lidmi v různých dobách.
Snažím se využívat předpisů
k ochraně krajinného rázu k tomu,
abych obhájil krajinářské požadavky
na takovou podobu sítě cest,
taková řešení protierozních a vodohospodářských opatření
která obraz krajiny nezmění k horšímu.
Za významný krajinný celek
považuji především
s rozmyslem i citem komponovaná
krajinářská díla na velkých i malých panstvích a statcích.
Podepsal jsem se na krajině už mnohokrát
A nejraději jsem, když je skryt
do samozřejmosti až tak, že mnozí tvrdí,
že to tu přece bylo odjakživa.
Dopadám jako rytíř smutné postavy.
Můj boj s větrnými mlýny
je bojem s přímkami
a dvojrozměrnými plány
pozemkových úprav.
Kolem mne zuří boj o zisky
ve všech patrech lidské společnosti.
Je snadné nalakovat krajinu
růžovými přísliby balíků
přerozdělovaných europeněz.
Snaživě vyplňujeme žebračenky
na všechno možné
a na rodné hroudě zatím bují plevel.
A stačilo by poslouchat
slova naší národní hymny
a řídit se jimi.
Stačilo by vrátit lidem
jejich místo v přírodě.
Patří do ní.
Mají v ní svoje cesty v polích,
nevědomky užívají stezky zvěře
a vracejí se k ní
když jim city
přerůstají přes hlavu.
Jsme děti hvězd
a děti Země.
Květinové děti s vnoučaty
na trávníku v parku.
Proto musíme znovu a znovu
hledat příležitosti k soužití
lidí, květin, stromů i živočichů.
Stačí stezka v bikoridoru,
palouk v biocentru,
místo k posezení, hrám a milování.
Nic z toho nebude rušit žížaly
ani skřivánky.
Uválená tráva se zvedne
a o drobky se podělí mravenci a ptáci.
Proto doporučuji přidat do metodiky ÚSES
další kód.
Vedle vegetačních stupňů., množství dostupných živin a vody v půdě
by se dalo zohlednit
přirozené zastoupení lidí v daném společenstvu a na daném místě.
Antropické varianty geobiocénů
už existují.
Jen se s nimi málo počítá
v tvorbě ÚSES.
Ví se, že bez lidí, jejich práce
a jejich dobytka
by nebylo květnatých luk a pastvin,
rybníků s rákosinami,
Je dobře, že se dělají naučné stezky
ale bylo by lépe kultivovat
vztahy lidí k životu
ve všech jeho podobách
a projevech.
Těm správným se dá říkat úcta,
těm nejlepším láska.
 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg