V novém čísle najdete:

Téma: 100 let oboru

 

Ohlédnutí za 100 lety oboru zahradní a krajinářská tvorba z různých pohledů

Úvahy nad budoucností - jak se náš obor bude vyvíjet?

Anketa

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 03/2011 Za humny, David Mikolášek

Za humny, David Mikolášek

Tisk
Blíží se večer,
vítr ztich.
Je klid
i na polích.
Jen na strništi
se k zemi sklání
ti, kterým tu hospodáři
nechali pár klásků
pro menší bídu příští.
Prašnou cestou
do vsi jedou
plně naložené vozy.
Zajíždí do stodol
Ráno bude čas
složit zlaté snopy.
Vymetená humna,
na stěně v řadě cepy
čekají na písně mlatců
Pro každý počet mají jinou
aby do rytmu
se trefil i slepý.
Kdo dnes je zná a umí
do rytmu přesně
buch a klep
dopadnout nechat
těžký cep.
Za humny na kládách
ona sedí
a on vykládá.
Jak velký je svět
tam kdesi
daleko za humny,
za černými lesy.
Do šera svítí
užaslých očí třpyt.
Hlavy se k sobě kloní
a ústa šeptají slova
která má ona jen pro něj
a on jen pro ni.
Cesta domů
Vede loukami
mezi poli
pod mez se choulí
míří na humna
do stodoly.
Od šípku k jeřabině
od hrušky
ke kadlátkám
se vine
od vsi do vsi
sluncem i stínem
od lidí k lidem.
Ztracená v moři obilí
když rozhoupou se zvony
vždy znovu najde směr
kde z pece chleba voní.
Útesy střech
stodol a domů
zelené vlny
větví stromů,
přístavy dvorů
v zahradách.
Na stráži věků stojí
u cest
u křížků
ve vsi
mohutné lípy,
duby a kleny.
Rozbitá kopyty
rozrytá koly
a podrážkami
cesta
pokorně slouží všem
a čeká
na svého cestáře
na Člověka.
Humna včera a dnes
Je obraz vesnice
který voní
trávou a obilím
a po jabloních.
Je obraz venkovské obce
který nepotěší.
U plotů vraky strojů
a holé zdi
kde zbytečnou střechu
strhli už vloni.
Hranaté domy
naježené anténami
loví signály z Hollywoodu.
Vnuk prodal po dědovi půdu
Není už kdo by poklekl
když večer zvony zvoní.
Skuteční milenci živí
tudy neprojdou
do lesa na paseku.
Spěchají před své týví
jen aby nepopásli
přímý přenos
té nejnovější
reality šou.
Kde za zahradou
s větrem o závod
běhaly v mlze víly
tam z hromad cihel
rostou vily.
Na místo jabloní a třešní
zelená paráda dnešní.
Měřítkem krásy a blahobytu
je šedý panelák
se stovkou stejných bytů.
V ulicích stejná auta,
stejně pestré výklady
a mezi nimi
děti jak spadené listí
v průvanu s větrem se honí.
Kdo chtěl by zachovat
to příměří
mezi krajinou a obcí
Kdo uvěří
že domov je i to sdílené
co ještě není pole ani les
a ulice jistě také ne.
Humna jsou jako nábřeží
nad hladinou polí
po které vítr
zelené a zlaté vlny honí.
Koráby vozů
úrody plné
zatím po nich plují
a chlebem voní.
Pro zítřek už to neplatí,
krajina má být jiná
Realita realitní
jsou staveniště satelitní
Více než ornice se cení
cihlářská hlína.
Za mříží parcel
uvězněné dědiny
a kdysi zelená předměstí.
Je tržně
Na místo kypré země v pěsti
je tučné konto v bance
obrazem jistot a štěstí.
Jaksi se pletou hodnoty.
Jako by na práci
všude a na všechno
lidé měli roboty
a navzájem se hodnotili
podle kvality odpočinku
a ne podle výsledků
vlastní práce.
Stodoly, sady, zahrady
z jedné strany
z té druhé za humny
pole, louky a za nimi lesy
kdysi chlouba hospodářů
dnes odvrácená,
zanedbávaná, opuštěná strana
života na vsi.
Nemyslím si,
že řešením by mohla být
třeba turistika.
I kdyby byla Agro,
bude jen užíváním
krás krajiny
proměněné v obraz domova
právě a jen prací
těch, kteří své půdě rozumí
a dělají na ní rádi.
Není to korzo
Není to korzo,
lázeňská promenáda
je to prašná cesta
a na ní je možné potkat hospodáře
každý své sny a plány spřádá
Svá pole obhlížejí
a hodnotí co vzešlo, co jak roste
jaká se chystá úroda
a kolik zbyde k živobytí
jak dopadlo pole po sté
zimě, bouřce, krupobití.
Ten radí počkat, druhý neodkládat
třetí se bojí, že je zameškáno.
Tak spolu do hospody míří
kde s hospodským
budou na domluvu čtyři.
Hned ráno se humna
nakrátko vždy zaplní
stroji a vozy a lidmi.
Za opozdilci doznívají
zvuky z ranních dvorů
V polích hluk od motorů
a hlasy lidí mizí.
Když končí denní shon
za humny cesta
čas práce
a klidu dělí
tak, jak se v roce střídá.
 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg