V novém čísle najdete:

Téma: 100 let oboru

 

Ohlédnutí za 100 lety oboru zahradní a krajinářská tvorba z různých pohledů

Úvahy nad budoucností - jak se náš obor bude vyvíjet?

Anketa

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 03/2011 Co bylo dřív?, David Mikolášek

Co bylo dřív?, David Mikolášek

Tisk

Na počátku byl les, louka, řeka, zvěř a naši divocí předkové.

Stezky zvěře se vinuly pralesními houštinami. Jen ti největší ze zvířat káceli stromy, které jim překážely v cestě k vodě a na nové pastviny.

V lesní houštině, za kmeny stromů se skrývalo nebezpečí - dravec nebo lovec. Ale ani zajíc ani jelen proto stromy nekáceli. Za strom se také mohl schovat válečník ze sousední lidské tlupy nebo středověký lapka. Za stromy číhají dnešní zloději nebo násilníci. Řada stromů může skrýt smrtící rychlé auto.

Na počátku byl člověk a strom.

Sotva okusil plody poznání, zpyšněl. Ještě ani nestrávil první sousto a už se chopil moci nad životy lidí, už se pasoval na vládce vesmíru. Jeho „JÁ" ho přerostlo. Ohněm, pilou a sekerou dělá paseku, kam vstoupí. Na místě stezek drobné zvěře jsou dnes silnice, kudy se valila stáda bizonů, tam jsou dálnice.

Na počátku byla cesta s alejí, chodec, běžec, vozka a jezdec na koni. Lidé i zvířata, ti všichni vděčně užívali závětří a chladivý stín pod korunami stromů. A stalo se , že povoz a jízdního koně nahradil automobil. V nevyhlášené válce přibývá mrtvých rychleji než v bitvách znepřátelených armád.

Na počátku byla moudrá císařovna a poslušní poddaní. Dala svým vojákům stín a orientační linie pro jejich usilovné pochody. Dala sedlákům povinnost sázet ovocné stromy a sklízet jejich úrodu. Dala svým zemím podobu zemského ráje. Na pohled to tak dlouho vypadalo.

Kde domov náš ještě z jara skví se květy jabloní? Kde v korunách rozkvetlých lip ještě bzučí pilné včely?

Na počátku byla stezka, cesta, silnice. Kolem ní byly v bezpečné vzdálenosti řady stromů. Cestáři roztloukali kamení, aby cesty byly rovné a bez výmolů, pečovali také o dobrý stav alejí, káceli stromy, které už dožívaly a na jejich místě sázeli nové stromy. Tak tomu bylo ještě před dvaceti lety. Celá poslední generace lidí už u nás nepotká v aleji cestáře, který by byl také zahradníkem a sadařem. Ta profese se prostě zrušila. Bez rovnocenné náhrady.

Již „staří Římané" sázeli aleje u cest a silnic. Sloužily pro pěšáky, jezdce a povozy pohybující se tak pomalu, že se téměř vždy dalo vyhnout stromu za příkopem i stromu v krajnici.

Dnešní auta se pohybují rychleji než splašení koně. Řidiči také nemusí být vždy ve střehu.

Proto bylo nově stanoveno také to, jak daleko od stromů a jakou rychlostí mohou jezdit dnešní auta. Tedy: ono je to v zákoně naopak, ale protože to nové na cestě je auto a ne strom, musí to logicky platit tak, jak jsem to napsal.

V systému kolektivní nezodpovědnosti nikdo necítil zodpovědnost za to, že na silničku širokou se stromy v krajnicích sotva 5 m se pouští oběma směry auta, traktory, kombajny, náklaďáky, autobusy i ohromné kamiony. Zato bylo vydáno nařízení, aby se ty nebezpečné stromy odstranily. To nařízení nejprve stalo se v letech osmdesátých, když vladařem socialistickým byl Gustáv z rodu Husáků. Jeho rádci vydali pokyn k sestavení dalších v řadě plánů. I byly sečteny všechny stromy u všech silnic státních a jejich správcové nechali vyhotovit plány obnovy zeleně. Nebylo to špatně, ale bylo to zapomenuto pro jiné neodkladné úkoly.

A přišlo nové jaro v půli listopadu a ty klíče tak zvonily a ti občané se tak radovali. Jen pod jalovcem řečeným Juniperus communis(t) se uhnízdili staří kazisvěti.

Skoro všichni se v pravdě milovali a taky družili a privatizovali a podnikali a živnosti zakládali a až se z nich stali akcionáři a trhovci s ručením omezeným.

Protože se nikdo nezabýval skutečnou hodnotou stromů v alejích, nikoho nezajímala hodnota pozemků, nikdo si nedal práci převést tyto hodnoty na finance, proto se mohlo lehce stát, že nikomu dnes nechybí hodnota švestkové ani lipové aleje. A to jde také o slivovici a med.

Času je málo a rychlost houstnoucího proudu aut stoupá. Počet nehod roste také. V nebezpečné blízkosti je chvíle, kdy kolem husté sítě silnic nezbude bezpečné místo pro stromy, domy, zvěř a lidi.

Staré silnice se užívají způsobem, který nemůže být bezpečný, i kdyby se vykácely všechny stromy a odstranily všechny nebezpečné překážky. Je na nich prostě málo místa pro dopravní prostředky a pro všechno, co k dopravnímu zařízení patří. Namlouváme si, že silnice bez alejí budou bezpečnější. Dnešní silnice se stavějí tak, aby jejich užívání bylo co nejméně nebezpečné.

Řekněme si, co vlastně chceme. Děláme si starosti z toho, že se kupuje málo nových aut. Neděláme si nic z toho, že pro ně není na našich silnicích už místo. Co kdybychom se vrátili na začátek bludného kruhu. Pro nová auta potřebujeme nové silnice tam, kde dnes chybí. Pro nové silnice potřebujeme nové pozemky. Jen někdy je rozumné využít původní trasy pro nové dopravní spojení měst a obcí. Asi by mělo být lépe dřív investovat do silnic, které nám zůstanou než do výroby budoucího šrotu.

Rád bych naši dnešní společnost považoval za společenství zodpovědných jedinců. Proto trvám na tom, že za stav silnic zodpovídá ministr dopravy a je nepodstatné, co si o tom myslí kolektivní orgány státní moci rozkacené a užalované jak tetky na návsi. Platíme si je, ve výběrovém volebním řízení jsme vybrali ty nám nejdražší. Tak se holt nemůžeme divit, že heslo toho pestrobarevného teátru je „Od národa sobě".

Na počátku byl ráj. Na konci nás čeká odměna za naše hříchy. Máme jen naději, že všechny druhy paliv dřív spálíme a pod kotli nebude čím topit.

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg