V novém čísle najdete:

Téma: 100 let oboru

 

Ohlédnutí za 100 lety oboru zahradní a krajinářská tvorba z různých pohledů

Úvahy nad budoucností - jak se náš obor bude vyvíjet?

Anketa

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 03/2011 Jihlava a hry, Láďa Kejha

Jihlava a hry, Láďa Kejha

Tisk

Všimli jste si? Už kvetou ocúny! Přijel jsem z Jihlavy a pod hruškou spousta vos a fialové květy. A uvědomil jsem si, že cestou zmizelo hodně strnišť - už jsou zaoraná. Zase to začne, brigádníci půjdou do školy, lidi se vrátí z dovolené a začnou mít náladu řešit stav svého úřadu (parku) nebo svého domu (zahrady) a budou se krátit dny a drnčet telefony a blížit se konec roku...

Ale zpátky do Jihlavy. Proběhl tam jubilejní desátý „Strom pro život, život pro strom", s podtitulem „Města bez stromů", stromolezecké závody a stromojízda. Bylo to výborné - závody plné lidí, závodníků tolik, že ani všichni nemohli startovat, stromojízda s pomalovanými tričky a konference nabitá tématem, diskuzí nad příspěvky i lidmi (sál byl úplně plný). Několikrát jsem si vzpomněl na Františka Smýkala a říkal jsem, že by měl radost; v sále byla spousta mladých lidí, srovnávaly se poznatky domácí se zahraničními a příjemné bylo zjištění, že naše i zahraniční zkušenosti nešly jinými směry, ale souzněly. Věřím, že to František viděl a že byl spokojen.

Musím složit poklonu všem účastníkům, že vydrželi v horkém sále bez klimatizace. Ale téma bylo asi zajímavé, protože téměř po každém příspěvku probíhala diskuze - tedy skutečná diskuze - ne poplácávání po ramenou, ne hry na důležitost, ale diskuze jdoucí po smyslu věci. Oceňuji stromolezce/arboristy, kteří sledovali příspěvky jim na první pohled cizí (zajištění prokořenitelného prostoru, specifika substrátů používaných při výsadbách v urbanizovaném prostoru, přesazování vzrostlých stromů...). Cením jejich schopnost na daná témata reagovat a vstupovat smysluplně do diskuze. Myslím, že náplň konference a zejména diskuze nad tématem jsou jedním z momentů posunujících celý náš obor. Jen mě trochu mrzelo, že jsem tam neviděl moc autorizovaných architektů, ačkoliv náplň konference byla postavena tak, že se jich týkala minimálně stejně jako stromolezců. Přemýšlím nad tím, co udělat příště, aby jich přišlo víc.

Mám rád tyhle akce, člověk může na chvíli vystoupit z kolotoče práce, zamyslet se nad smyslem toho, co dělá, vidí, jak to dělá někdo jiný. Vždycky se něco dozvím, když se konference připravuje a musí se logicky poskládat, když poslouchám příspěvky druhých, nebo si třeba připravuji vlastní, musím formulovat své postřehy, zkušenosti do slov - pojmenovat si je a to je východisko pro další práci s nimi. Je příjemné potkávat lidi - staré známé, poznávat nové. Můžeme si neformálně povídat (většinou úchylně jen o práci). Ale mě to baví mluvit o práci. Nejlepší je, když mluvíme doopravdy a přestaneme hrát různé hry - hry na tajemství, na úřady, na zodpovědnost, důležitost, kompetence, certifikace, autorizace, peníze a jiné. Zapomeneme hry na patent na rozum a hledáme smysl naší práce. Kladu si otázku, nakolik jsou ty hry v praxi smysluplné, kdy jsou jen berličkou pro rutinu, lenost, neznalost, ziskuchtivost, nízké, či hypertrofované sebevědomí? Kdy jsou tyto hry zbytečnou příčinou konfliktů a sporů? Kdy jsou všechny ty certifikace, aprobace a autorizace legitimním potvrzením odbornosti a kdy snahou vykolíkovat si claim? Kde jde o Zahradničinu a kde o sebepotvrzení? Občas si sám před sebe stavím svého advocata diaboli a ptám se: obejdeme se bez nich? Posunují zahradničinu dopředu, nebo ji brzdí? Chceme je přestat hrát, dokážeme to alespoň sami před sebou?

Ještě je léto, pojďme hrát něco veselejšího.

PS.: Sorry, je to moralitka.

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg