Je to tady! V sobotu 26. února bylo mrazivé ráno, ale přes den svítilo sluníčko a bylo relativně teplo. V neděli bylo také mrazivé ráno, také svítilo sluníčko, ale něco bylo jiné - vzduch voněl jarem. Tak to opět přišlo a jako každý rok tu máme jaro...
Jaro je krásné, ale já na jaře také hodně trpím, nejvíce v březnu. Lidé věří, že na oslavu přeživší zimy musí obětovat nějaké stromy, že je nutné hodně řezat a kácet. Už to začalo! Kdo jezdí z Mladé Boleslavi na Mělník, mohl na půli cesty mezi obcí Beznem a Mělnickým Vtelnem sledovat zánik břehového porostu jednoho malebného potůčku v polích. Kdo pak dojel až do Přerova nad Labem, neuvěřil, že nejezdí v kruhu - stejný obrázek. Určitě jde o nějaké čištění „nepořádku" na březích potoka, které je v zájmu bezpečnosti občanů v případě velké potopy. Jen škoda, že právě u Přerova nám moc jiné rozptýlené zeleně v krajině už nezbývá...
I přes všechnu naši snahu (a vím, že každý, kdo čte ZPK, se upřímně snaží) se nám nějak ta krajina ztrácí. Všichni, kdo pracujeme se stromy a s krajinou, máme podobný cíl - nenechat se převálcovat těmi, pro které je moderní technika, virtuální realita sociálních sítí a izolovaná sterilnost inteligentních domů více než Život. Jenže Život je vše, jen ne bezpečný, hygienicky bílý a utříděný do šuplíčků, přihrádek a oddělení. Proto mě někdy zaráží, jak v té naší malé zahradnické hře dokážeme neustále vést krvelačné bitvy, zda je tento způsob oceňování stromů lepší než druhý, zda sadovnická hodnota je důležitější než vitalita - nebo jestli má vůbec tento šuplíček právo na život? Zda má větší hodnotu průhled, brouk nebo strom, bez kterého brouka ani průhledu nebude.
A zatím se za kulisou těchto malých a lítých bojů odehrávají války mnohem větší. Války, ve kterých se rozhoduje, jestli stromy svojí přítomností lidi skutečně jen neobtěžují - ať už listím v okapu nebo svým zdánlivě netečným číháním u silnice na oběť blížící se v Jaguáru. Vede se válka o společenskou objednávku demokratické společnosti. Zvítězí-li strana Absolutní bezpečnosti, nebudou již stromy, které by nás ohrožovaly; a zvítězí-li strana Hygienické čistoty, konečně si oddychneme od tlejícího listí v okapech. Svět bude bezpečný a zářivě čistý - ale možná z něj zmizí Život.
Myslím si, že všechny malé bitvy ochranářů přírody všech forem, lesáků a nad nimi vševědoucích zahradníků jsou nesmírně důležité, neboť nás posouvají někam dopředu, a pokud jsou konstruktivní, pak i k nějakým ideálům. A ke konstruktivním bitvám tu máme právě naši SZKT a ZPK - tak směle do toho! Ale nesmíme kvůli nim zapomenout na tu velkou válku. Válku vedenou o Život a o budoucnost. V ní máme šanci bojovat pouze tehdy, budeme-li pochodovat stejným směrem, pokud se spojíme za stejným cílem. Zda máme šanci na úspěch, ukáže budoucnost, ale když to nezkusíme, jak to vysvětlíme těm, kdo přijdou po nás?
David Hora
