V novém čísle najdete:

Téma: 100 let oboru

 

Ohlédnutí za 100 lety oboru zahradní a krajinářská tvorba z různých pohledů

Úvahy nad budoucností - jak se náš obor bude vyvíjet?

Anketa

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 01/2011 Krajina a domov, Radan Květ

Krajina a domov, Radan Květ

Tisk

Rozdílné krajinné prvky a odlišné klimatické podmínky v nestejných typech krajiny se stávají hlavními činiteli, které ovlivňují vztah člověka k okolí, v němž žije.

Ráz krajiny je určován několika zásadními činiteli. Předně je to litogeografický a geomorfologický stav - tedy složení hornin a způsob jejich uložení v nejsvrchnější části Země, dále atmogeografické podmínky, tj. především klimatické proměny denní, roční i dlouhodobější, které ovlivňují vodní koloběh a ve svých důsledcích podmiňují třetí krajinný činitel - biogeografický stav, který určuje vzhled krajiny z hlediska rostlinného pokryvu - lesů, stepí (luk a polí) - i jejich živočišného oživení a vodních ploch s příslušnými typy biologických organismů.

Naše území se soustavně osídlovalo v podmínkách mírného pásma během posledních deseti tisíců let. Konání a myšlení lidí se tu (jako kdekoli jinde) podřizovalo vztahům nadsystému a podsystému známých z přírodních dějů. Hierarchie a řád jsou plně dány nadsystémem kosmu, systémem naší Galaxie Mléčné dráhy, pak systémy a podsystémy sluneční soustavy, Země a zemské kůry (na níž se realizuje krajina).

U člověka můžeme mluvit o jeho nadvědomí ovládaném přírodními nadsystémy, o vědomí, které se opírá o lidské konání v úrovni krajiny, a o podvědomí zasutém v nevědomí, v němž jsou uloženy a běžně nepřístupny poznatky a zkušenosti jak jedince, tak i společnosti, určované biologickou pamětí, totiž DNA. Tyto vědomostní závislosti a hierarchický řád vůbec mají zásadní důsledek - způsobují, že člověk je závislý na zakořenění v krajině.

Podstatným faktem při tom zůstává psychologický vliv na jedince, který zásadně rozhoduje o poměru člověka k různým typům krajiny. Určujícími vlivy pro vnímání krajiny se stávají vjemy z dětských let . Prožitky zafixované v paměti z věku půldruha roku až pěti, šesti let ovlivňují u dospělého člověka, jaký typ krajiny bude preferovat po celý život. Dítě prožívající svá dětská léta v rovině bude vždy toužit po široké krajině s vysokým nebem, zatímco mladičký občánek klopýtající v členité krajině hor, až dospěje, se nebude cítit spokojený mimo krajinu svého dětství, zvláště pak nebude akceptovat  rovinu jako mlat.

Proto se většina lidí nesnadno přeorientovává v dospělosti na jiný kraj, než jaký zažili v dětství, zvláště když se zpřetrhaly svazky s původními sousedy v krajině a nastala-li nutnost žít s lidmi jiného typu, zvyklostí, jazyků, i jejich způsoby konstrukce obydlí a stylu oděvů spjatých s jinými krajinnými podmínkami.Takové odlišnosti působí na některé osoby až depresivně.

Během tisíců let vznikala na našem území za postupně vzrůstajících poznatků zemědělská a později kulturní krajina. Původní přírodní charakter krajiny se měnil. Nejprve vznikaly osady, v nichž se základní surovinou pro stavbu obydlí staly organické materiály (dřevo, sláma, kůže, blány). Zprvu se primitivní stavby typu stanů postupně přešly ve zcela uzavřené dřevěné domy se zápražím. Posvátnost tohoto vstupního prostoru se někdy zdůrazňovala ukládáním oběti pod zápraží. Tam poprvé mohl vzniknout u člověka pocit domova.Tam se člověk cítil bezpečně doma, uchyloval se sem nejen ke spaní, ale skrýval se tam za špatného počasí, často tu připravoval denní stravu. Někdy tu ukládal zásoby potravin, také si tu mohl připravoval své odění. To v dřívějších podmínkách „bydlení" nebylo možné.

Teprve později se přecházelo při stavbách obydlí k využití anorganických surovin (kámen - žula, rula, břidlice, vápenec, a také kovy, sklo). Důsledkem toho se dospívalo k výrazné proměně vzhledu sídel. Ovšem pocit domova už jednou získaný si lidé trvale udržovali.

Během posledních několika set roků, ale především v 20. Století, se stav krajiny značně změnil k horšímu. Jednak v okolí velkých měst došlo ke značné devastaci krajiny, ale i mimo zastavěná místa se zemědělskými plochami došlo mnohde k úplnému zbavení krajiny porostu stromů a tak k zhanobení životního prostředí člověka.

Přesto je u nás ještě možné najít dost typických českých, moravských i slezských krásných scenérií. Ty jsou neopakovatelné (ostatně jako kterákoliv jiná krajina). Jen to je podstatné, že připomínají každému rodákovi dětství a vzbuzují pocit domova. Je na nás, dnes žijících, abychom všechny krajinné prvky přírodní i ty vytvořené rukou člověka udržovali v souladu s přírodními zákonitostmi. To znamená chránit , co je ještě netknuté, ale hlavně se snažit o nápravu v zhanobené krajině tam, kde to ještě je možné.

Pocit domova se ztrácí, pokud vjemy z krajiny nemohou navázat na žádný krajinný prvek známý předkům i vlastnímu mládí.

CV viz ZPK 1/09 str. 23, pod to:

Začátkem letošního roku vyšla Radanu Květovi kniha Atlast starých stezek a cest na území České republiky, kterou lze koupit na www.soliton.cz.

+ k tomu titulka

Černobílé foto z publikace Moravské krajiny Miloše Spurného, vydala Nadace Veronika v nakladatelství Ulita, Brno, 1994

1. Českomoravská vrchovina - starý úvoz u Rozsoch (50. léta)

2. Českomoravská vrchovina - polní cesta u Domanínku (začátek 60.let)

3. Meandr západomoravské řeky Rokytná (začátek 60. let)

4. Bílé Karpaty - krajina pod Vršatcem (1968)

Repro:

5. Jan Trampota, Pěčín, olej, pastel, inv.č. A1356. Z publikace Jiří Hlušička: České moderní malířství v Moravské galerii v Brně II. Blok, Brno, 1989

6. Bystřicko na Vysočině, předjaří 1956. Foto Věra Spurná

7. Drobná meliorace. Vysočina z hráze venkovského rybníka.1959. Foto Věra Spurná

8. Jihomoravská sahara, větrolamy. 1954. Foto Věra Spurná

 

 

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg