V novém čísle najdete:

Téma: 100 let oboru

 

Ohlédnutí za 100 lety oboru zahradní a krajinářská tvorba z různých pohledů

Úvahy nad budoucností - jak se náš obor bude vyvíjet?

Anketa

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 01/2011 Hrušeň v Českých Budějovicích aneb cestou proti proudu, Bohdan Chadt

Hrušeň v Českých Budějovicích aneb cestou proti proudu, Bohdan Chadt

Tisk

Ošetření senescentních stromů - příklady z praxe


Při procesu stárnutí je největší slabinou stromů nadměrné přirozené rozlamování, úplné rozlomení či pád. Důsledkem pak bývá i rychlé ukončení jejich života. Život takovým stromům můžeme ještě prodloužit vhodně zvolenými typy řezů v jejich koruně. Níže popsaným způsobem lze zachránit i mnoho stromů před případným kácením tak, aby neztratily na své přirozenosti.

Ošetřování způsobem blízkým přírodě je založeno na principu napodobení přirozených procesů doprovázených při stárnutí stromu. To znamená tam, kde je to vhodné, vytvarovat řezy do podoby přirozených zlomů, suché větve nechat či zkrátit zlomem.

Při zajišťování stability jednotlivých větví, koruny či celého stromu (zajišťování provozní bezpečnosti), je nutné klást požadavek na respektování a zachování přirozené architektury koruny stromu, zachování biologické rozmanitosti a pokud možno i na zvýšení velmi důležité estetické hodnoty stromu.

Razantnější zásahy jsou pro strom nepochybně stresové, ale zároveň jej zachrání před předčasným rozpadem nebo dokonce kácením. Pokud strom nemá dostatek sekundárních výhonů a čas tomu dovolí, je vhodnější zmenšit jednorázové zásahy na minimum a plánovat péči o stromy po etapách do více let. Při razantnějším zkracování větví je třeba se obzvlášť citlivě chovat k sekundárním výhonům ve zbývající části koruny.

Při zásahu, kdy strom potřebuje pobídnout k životu (strom odumírající, silně oslabený), je nutné klást požadavek ještě navíc na správný odhad razantnosti zásahu tak, aby pokud možno dokázal ještě zregenerovat. Častým případem ale je, že odumírání už nelze úplně zastavit a strom po zásahu by měl zůstat stromem přirozených tvarů a ne nepřirozeným torzem s rovnými, šikmými, či korunkovými řezy.

Sterilní zásah u stromu, mohu-li tak nazvat v současnosti běžný způsob ošetřování, nesplňuje dostatečně žádný z výše uvedených požadavků.

Řezy do podoby přirozených zlomů na živých větvích by teoreticky neměly být problém. Při řezu do živého dřeva větví se často argumentuje proti tomuto způsobu ošetření z důvodu zvyšování rizika infekce - napadení houbou. U většiny stromů, kde se takovýto zásah provádí, je však napadení houbou už rozsáhlé. Tento typ zásahu lze doporučit také u stromů ve zhoršeném zdravotním stavu - s dostatečnou vitalitou méně razantněji, se sníženou vitalitou razantněji třeba až na nízké torzo.

Dalším, ale méně častým případem může být i strom staticky narušený, hrozící pádem, nebo jen silnější větev hrozící pádem. Výjimečně doporučuji tento typ zásahů i u některých relativně zdravých stromů, ale se zlomy u živých větví menších průměrů. Většinou se jedná o standardní ořez s občasným zlomem, pokud je to z nějakého důvodu vhodnější. Podotýkám, že je to záležitost velmi individuální a v intravilánech obcí a měst výjimečná.

Nedomnívám se, že zlomy na koncových živých větvích mají významný vliv na zhoršování zdravotního stavu stromu. Také je potřeba rozlišovat náchylnost napadení houbou při poškození - na kořenech, na kmeni, na kosterních větvích, na koncových větvích (v obvodové části stromů).

Byl bych rád, kdyby se touto problematikou zabývala širší odborná veřejnost a pomohla tak starým stromům a stromům veteránům k uchování si své přirozenosti pro obdiv malířů, fotografů a návštěvníků třeba jen tak kolem jdoucích. Neméně důležité je i zachování či vytvoření nových podmínek pro organismy žijící v symbiose se stromem.

Názorově nejednotní jsou v ošetřování stromů způsobem blízkým přírodě nejen zadavatelé (investoři), ale také zástupci státních institucí a dodavatelé (arboristé).

Tato cesta je o to komplikovanější, že prosazovaná metoda nemůže v současné době obstát ani s cenou v konkurenci se zaběhnutými způsoby zásahů. Proč by ten, komu jde především o finanční zisky, ztrácel sílu a čas s nějakými pracnými zlomy? Navíc proč by se vystavoval možným postihům ze strany České inspekce životního prostředí? Musím ale také zdůraznit, že metoda ošetřování stromů způsobem blízkým přírodě je v začátcích a nelze přeceňovat firmy bez řádných zkušeností, že dosáhnou cíleného výsledku.

U této hrušně v Českých Budějovicích byly provedeny nešetrné výkopové práce v těsné blízkosti a došlo tak ke značnému poškození kořenů. Pro zdárné přežití stromu bych za jiných okolností volil razantnější redukci koruny.

Opis části z usnesení o zastavení řízení ze dne 21. 12. 2010

ČESKÁ INSPEKCE životního prostředí, Oblastní inspektorát České Budějovice - vyřizoval Mgr. Zdeněk Dvořák ( po půl roce od zahájení řízení)

... Pan Chadt provedl také řez přítomné hrušně, který sám charakterizuje jako řez redukční , provedený přírodě blízkým způsobem, s vytvořením zlomů na suchých větvích. Inspekce v tomto případě nezpochybňuje rozsah provedeného řezu, ale použití tzv."korunkových řezů" považuje za jasné poškození předmětné dřeviny. Tento typ řezu významným způsobem usnadňuje kolonizaci odumřelého dřeva a používá se v případě, kdy je cílem zpřístupnit suché dřevo stromu pro entomologicky zajímavé druhy organismů a je přitom zřejmé, že strom již spěje ke svému zániku, popř. byl již infikován. Je při tom nezbytné zohlednit i stanoviště dřeviny. Použití takového řezu v městském prostředí, kde je zásadním hlediskem pro setrvání dřeviny její provozní bezpečnost, navíc v případě kdy strom stojí přímo u běžně užívaného chodníku, nelze rozhodně akceptovat, neboť je s tímto v přímém logickém rozporu. V intravilánech obcí a měst se odumírající dřeviny průběžně odstraňují a zjištění přítomnosti dřevokazných hub vede téměř vždy k vydání povolení ke kácení. Provedení takových zásahů, které by u dřevin snižovaly jejich vitalitu, popř. jejich provozní bezpečnost, je tedy poškozování dřevin. ........

Posuďte sami, zda argumenty inspekce jsou správné. Mimo jiné, korunkový řez jsem za celou dobu své praxe nevytvořil. Překvapilo mne, že inspekce řeší takové „závažné případy" jako je zkrácení suché větve do podoby přirozeného zlomu. To mi dodalo přesvědčení, že prosazení této metodiky je bez náležité podpory nerealizovatelné.

Často se setkávám se situací, kdy i relativně zdravé stromy určí soudní znalec ke kácení. Přitom stačí navrhnout odlehčení tak, aby se strom dostal do kategorie nenarušené stability. Zrovna u některých takovýchto stromů je ideální provést ošetření způsobem blízkým přírodě. Kácí se obecně velké množství kvalitních stromů. Kdyby památné stromy nebyly památné, neměly by podle postoje inspekce velkou naději zůstat v intravilánech obcí a měst z důvodu běžného napadení houbovou infekcí. Chceme snad žít v příjemném prostředí, a to nelze bez dostatečné péče i o stromy poškozené či ohrožující provozní bezpečnost.

Bohužel po krátké době provádění řezů u vybraných stromů způsobem blízkým přírodě jsem nucen se vrátit ke způsobům praktikovaným před lety a vědomě opakovat stále stejné chyby. Důvody, jak víte, jsou jasné.

 

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg