V novém čísle najdete:

Téma: Květiny

 

Květiny a bylinné patro kolem nás

Interaktívna experimentálna záhrada na FZKI SPU v Nitre

Hummelo - soukromý trvalkový ráj Pieta Oudolfa

Květinový záhon ve veřejném prostoru

Zkušenosti s použitím květin ve Zlíně

Trvalkové výsadby ze suchomilných rostliny

The Path: Show světového formátu

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 01/2011 Ošetření památného dubu letního na hrázi rybníka v Praze 10 – Uhříněvsi, Pavel Wágner, Marek Žďárský

Ošetření památného dubu letního na hrázi rybníka v Praze 10 – Uhříněvsi, Pavel Wágner, Marek Žďárský

Tisk

Praktický příklad ošetření staticky labilního starého dubu letního Quercus robur Linné přírodě blízkou metodou ošetřování starých stromů.

Při práci se starými stromy nesmíme nikdy zapomenout, že pracujeme s živými pamětníky přírody. Jako takové je třeba je chápat a respektovat. Hranice mezi pěstebním zásahem (ošetřením) a poraněním je někdy velmi tenká, profesionální arborista ji ovšem musí být schopný rozeznat. Nikdy nezapomeňme, že jakýkoli řez je stromy vždy vnímán jako poranění, mnohdy i velmi rozsáhlé. Neodborným a necitlivým řezem můžeme zničit nejen strom samotný, ale i jiný život, mnohdy vzácný a jedinečný, který je na něm doslova závislý. Staré stromy jsou vzácné a nenahraditelné biotopy pro jiné organismy a povinností arboristy je veškeré tyto organismy chránit a ne je řezem ničit! Staré stromy zpravidla ošetřujeme tzv. „přírodě blízkými metodami ošetření". Z hlediska technologie řezu provádíme na starých stromech ve většině případů pouze řezy bezpečnostní a redukční, a to podle mého názoru pouze ve velmi omezené míře, jen je-li to skutečně nezbytně nutné. Platí jednoduchá zásada, že z koruny starého stromu odstraňujeme pouze to, co je reálným bezpečnostním rizikem pro něj samotného (i pro život v jeho koruně) či pro jeho nejbližší okolí. Veškeré ostatní větve v koruně, včetně suchých, ponecháme bez zásahu, a to i ve chvíli, kdy jsou takové větve zlomené či nalomené. Toto je i případ ošetření starého památného dubu na hrázi rybníka v Uhříněvsi.

Rozsáhlejší obvodové redukce korun staticky labilních stromů je třeba realizovat postupně - v několika etapách v intervalu několika let a velmi citlivě. Při redukci koruny nedoporučujeme nikdy odstranit více než třetinu dřevní hmoty stromu, je-li to možné, provedeme redukci citlivěji (redukujeme korunu pouze o pětinu až čtvrtinu). Hlubší jednorázové redukce bychom z vlastní zkušenosti nedoporučovali. Po redukci musíme strom několik let intenzivně sledovat (nejméně 2-3 roky) a dovolí-li to jeho vitalita, v redukci pak v dalších letech citlivě pokračujeme. Při řezu starého stromu také v jistých velmi ojedinělých případech napodobujeme přirozeně vznikající poranění stromu zlomem větví v koruně (provádíme tzv. „korunkový řez") a zachováváme obrost na bázi kmene a ve spodních partiích koruny blízko kosterního větvení. Otevřené i uzavřené dutiny nijak neošetřujeme, neprovádíme invazivní metody konzervačních ošetření, strom po řezu pečlivě sledujeme (nejméně dvakrát ročně - jednou v době vegetace, jednou v zimě) a ponecháváme jej i jeho nájemníky přirozenému vývoji. Korunkový řez starých stromů je řez, kterým v koruně simulujeme přirozený zlom staticky slabé větve vlivem silného bočního větru či vlastní vahou tak, aby ze země řezná plocha připomínala přirozený zlom s roztřepenými okraji mimo místa větvení. Korunkový řez je nejznámějším a nejviditelnějším projevem přírodě blízkého ošetření stromů. Podle našeho názoru je to ale řez, kterého bychom měli používat jako šafránu! A to pouze u starých stromů, výrazně provozně nebezpečných, s vysokým rizikem pádu nestabilních kosterních větví na zem či stromů, u nichž je jednoznačné, že jsou již rozsáhle napadeny patogeny a nacházejí se ve stadiu rozkladu v místech největší zátěže, to je na bázi kmene či v kosterním větvení. To je případ i našeho předmětného dubu v Uhříněvsi (obr. 1 a 2). Provedeme-li tento řez na zdravých dospělých stromech bez hnilob a dutin ve kmeni či kosterním větvení, můžeme tímto řezem velmi rychle způsobit silnou infekci stromu a jeho postupnou destrukci patogenními organismy, zejména dřevokaznými houbami. Takový zásah si můžeme dovolit jen výjimečně v ekologicky chudých místech, kde chceme podpořit vstup a následný rozvoj rozličných a často i chráněných organismů do stromu, abychom zvýšili jejich populaci v dané lokalitě. Nebo si jej dovolíme na místech, kde chceme dlouhodobě vzácnou populaci chráněného organismu zachovat, ne-li ještě zvýšit. Praktické provedení korunkového řezu je pro arboristu velmi komplikované a především životu nebezpečné. Z hlediska bezpečnosti práce se jedná o bezesporu nejnebezpečnější řez v koruně, který může lezec provést s rizikem nekontrolovatelného zlomu řezané větve a jejího pádu na zem. Při řezu může dojít k velmi silnému zranění pracovníka, zejména pak k pořezání motorovou pilou, protože tento typ řezu nelze jiným nářadím v koruně udělat. Korunkové řezy i takto ošetřené staré stromy je pak nutné pečlivě sledovat a zjišťovat, jak na daný typ řezu reagují. Přestože jsme již několik desítek takových řezů na starých stromech učinili, nejsme dnes o jeho kvalitách (přednostech či záporech) jednoznačně přesvědčeni a v běžné praxi u zdravých a dospělých stromů ve městech bychom tento řez rozhodně nedoporučovali k širokému použití.

Řez starých stromů provádíme nejlépe v předjaří, v době, kdy již pominuly silné zimní mrazy a nové listy na větvích ještě nevyrašily. V této době je velmi dobře přehledná architektura koruny, zásobní látky jsou uloženy v kořenech, kmeni a kosterních větvích a obvodovou redukcí nedojde k výrazné ztrátě zásobních látek. Mimo jiné ostatní živé organismy, vázané svým životem na ošetřovaný strom, nejsou v této době ještě plně aktivní a nemůžeme jim proto výrazně uškodit. V době vegetace, zejména na jaře, probíhá totiž v koruně starého stromu čilý životní ruch včetně hnízdění ptactva a savců (netopýrů, veverek, plchů apod.), rojení včel, staveb nových hnízd vos a sršní a jiných hmyzích aktivit apod. Řezem bychom mohli všem těmto organismům narušit jejich životní rytmus a to si nepřejeme. Není dobrý ani řez v zimě, kdy mohou nastat silné mrazy a poškodit i organismy ve stromech žijící.

Během posledních deseti let se systematicky věnujeme péči o památné stromy v Praze a můžeme tak dlouhodobě sledovat vývoj některých jedinců ve specifických případech. Památný dubu letní na hrázi rybníka v Praze 10 - Uhříněvsi je velmi starý strom, jehož původní koruna je již dávno rozpadlá a dnes ji tvoří už jen jedna kosterní větev s rozsáhlou infekcí až do otevřeného torza kmene a do kosterních kořenů. Dodnes je na skeletu kmene zachovalé torzo vrtané vazby, která měla původně stabilizovat dvě kosterní větve vyrůstající z tlakově se větvícího kmene. Tento starý a dřevokaznými houbami vykotlaný dub je jedním z posledních kusů původního osázení hráze a nachází se ve velmi přírodě blízkém až téměř lesním prostředí, v silně zapojeném porostu okolních stromů (zejména jasanů, javorů, lip a dalších dubů rostoucích do jeho koruny a často i nad něj). Pozemek je jen extenzivně udržovaný, a proto zarůstá stále větším množstvím náletových dřevin.

V březnu 2005 jsme na tomto dubu provedli nutný obvodový redukční řez s cílem snížení těžiště o čtvrtinu jeho původní velikosti a započali jsme tak pokus o postupnou stabilizaci celého stromu. Vzhledem k tomu, že ve spodních partiích koruny a na kmeni nebyly téměř žádné výmladky, snažili jsme se provést redukci co nejcitlivěji, abychom zachovali dostatečné množství živých větví s listy doposud schopných asimilace. Cílem zásahu bylo zapěstování nové sekundární koruny ve spodních partiích koruny a výrazné odlehčení levé části skeletu kmene, který hrozil a doposud stále hrozí vylomením z kmene. Přestože jsme chtěli redukci zopakovat i v roce 2009- 2010, zůstalo bohužel pouze u první redukce dubu, jelikož reakce stromu na námi provedený řez (zejména tvorba nových výmladků) je mizivá (obr. 3). Za příznivých okolností by nejpozději loni proběhla další redukce koruny a v následujících dvou až třech etapách během následujících 8-10 let by původní koruna starého dubu byla zredukována až o polovinu její původní výšky v roce 2005. „Nové" torzo by pak již bylo dostatečně stabilní, aby nedošlo k rozlomení dubu na bázi vykotlaného kmene.

Podle našeho názoru má slabá reakce stromu na námi provedený obvodový redukční řez v březnu 2005 dvě základní příčiny. Sníženou fyziologickou vitalitu stromu v době řezu i v současné době (strom od počátku vykazuje silné příznaky stárnutí a postupného oslabování svých životních funkcí) a zejména nedostatek světla daný konkurenčním stejně vysokým porostem jiných vzrostlých stromů (zejména jasanů, lip, javorů a dubů) v těsné blízkosti ošetřovaného dubu. Kvalitní světelné podmínky se i v jiných případech obvodových redukcí u starých stromů ukazují jako limitující faktor úspěšné a rychlé regenerace koruny korunovými a kmenovými výmladky v dolních partiích ošetřovaných jedinců a následně i úspěšnosti etapovitého zapěstování nové snížené koruny na torzu kmene.

Před třemi lety (v roce 2008) jsme díky pomoci odboru ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy docílili alespoň částečného uvolnění okolního porostu, když vlastník pozemku na žádost magistrátu provedl pěstební probírky vzrostlých stromů v bezprostřední blízkosti památného dubu. Bohužel tyto probírky nesplnily úplně požadavek na zvláštní uvolnění korunového prostoru pro dub (obr. 4) a bude nutné v nich i v budoucnu pokračovat.

Nyní se opět jedná nejen o vykácení některých blízko rostoucích náletových dřevin, které již opět téměř přerůstají korunu námi zredukovaného dubu, ale také o částečných redukčních řezech korun některých okolních stromů, které stále výrazně zastiňují redukovanou korunu. Bude-li okolní dub zastiňující porost silně proředěn a sluneční záře osvítí i spodní partie koruny dubu, včetně silných kosterních větví a horní části torza kmene, můžeme na těchto místech právem očekávat zvýšenou tvorbu nových sekundárních výmladků, které nahradí námi odstraněnou živou biomasu z obvodových partií koruny. Dokud dub nevytvoří nové živé větve, není možné jej dále redukovat. další redukce koruny by strom zastínila úplně a nedostatek světla vlivem okolního porostu by strom postupně zahubil.

Z hlediska samotné techniky přírodě blízké metody řezu, po námi provedeném zásahu v březnu 2005 nevidíme u tohoto stromu výrazný rozdíl mezi rovnými redukčními řezy na dostatečně silnou a zdravou větev postranní, která převezme funkci odstraněného terminálu a řezy korunkovými provedenými mimo větvení. Korunkové řezy na suchých větvích dubu jsou podle našeho názoru především estetickou záležitostí a mají za cíl hlavně zmást laika a vyvolat v něm pocit přirozeného zlomu větve staletého stromu (obr. 5). Pozitivní účinek tohoto typu řezu na starém stromě jsme nezaznamenali žádný. K žádnému osídlení řezné rány živými organismy, k napadení dřeva dřevokaznými houbami ani k vytvoření specifického biotopu na řezné ploše v žádném případě po šesti letech nedošlo. U živých větví, pakliže předpokládáme další redukci např. v horizontu pěti let, postrádá použití korunkového řezu podle našeho názoru jakýkoli smysl (obr. 6). Realizace korunkových řezů je navíc velice nebezpečnou řeznou technikou, jak již bylo řečeno výše.

Co říci závěrem? Z našeho pozorování reakce výše popsaného dubu i desítek jiných starých stromů na přírodě blízkou metodu ošetření za posledních osm let vyplývá, že důležitým předpokladem pro úspěšné ošetření je vitalita jedince, stupeň jeho poškození, včetně napadení patogeny a následného snížení jeho stability a zejména stanoviště, na němž se strom nachází. Kritickým činitelem stanoviště jsou zejména jeho světelné podmínky, které mají společně s vitalitou stromu zásadní význam při regeneraci koruny po řezu. Řez samotný provádíme zásadně v předjaří a v rozsahu co nejmenším, redukujeme korunu maximálně v jedné etapě o třetinu jeho původní velikosti. Často je strom po první redukci stále nestabilní, ale mnohdy není možná jeho silnější redukce, protože by mohla strom významně oslabit a on by mohl odumřít. Proto je nutná včasná a precizní etapizace prací spojená se sledováním reakcí stromu po řezu.

Obrázek 1 a 2: Rozpadlý kmen, korunu tvoří jen jedna nestabilní kosterní větev

Obrázek 3: Koruna po redukci z roku 2005, ve spodní části téměř neobráží, výmladky se tvoří jen v nejhornějších partiích

Obrázek 4: I po částečných probírkách je nutné korunový prostor dále uvolňovat odstraňováním náletů a směrovou redukcí okolních korun

Obrázek 5: Korunkový řez na suché větvi

Obrázek 6: Korunkový řez na živé větvi

 

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg