V novém čísle najdete:

Téma: Stromy

 

Sortiment pro měnící se středoevropské klima

Rozhovor o stromech ve Vídni a v Praze

Pro zdravé stromy v ulicích - pilotní projekt Budečská

Použití prokořenitelných buněk v Brně

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 01/2011 Vše pro dobro stromů a Nošovic

Vše pro dobro stromů a Nošovic

Tisk

Ad Korejci v Nošovicích, ZPK 4/2010, str. 40-41

V poslední době se objevují upoutávky na nový film „Vše pro dobro světa a Nošovic". Jak vyplývá z článku Václava Babky „Korejci v Nošovicích", mají Korejci na srdci blaho opravdu všech a všeho, dokonce i stromů.

V Nošovicích předvedli geniální technologii přesazování vzrostlých stromů. Onvestoři tak již nebudou muset žádat o povolení kácení a stromy podle příkladu z Nošovic jednoduše přesadí - kdykoliv a bez zdlouhavé přípravy. Je to opravdu převratná myšlenka a tak mě mrzí, že jí není věnován větší prostor, nejlépe celé jedno číslo časopisu ZPK a nějaký mezinárodní seminář.

Z článku se ale dozvídáme žalostně málo, jen to, že parta Korejců, jejichž doprava byla lacinější než české firmy, přesadila velké stromy, které byly na jaře zelené. Háček je v tom, že na jaře, které následovalo bezprostředně po přesazení, tedy před čtyřmi roky, v roce 2007. Z článku se ale nedozvídáme nic o tom, jak tyto stromy vypadají dnes. Před časem musel doma provést probírku 25 let starých výsadeb a porazit jeden ze stromů; na jaře polena uložená na hromadě také obrazila a krásně se zazelenala. Žel, jen na chvíli.

Ptám se tedy, co chtěl autor svým článkem říct? Proč se nebyl na stromy podívat před tím, než článek napsal? Chtěl jenom provokovat a jako předseda redakční rady nás potrestat za to, že nedodáváme dost kvalitních článků? Nebo chtěl poukázat na nedostatky ve veřejné správě a korupci? Zákon 114/1992 Sb. přece nezakazuje jen kácení stromů bez povolení, ale jakékoliv jejich ničení. Přesadit vzrostlý strom bez odpovídající přípravy pak není nic jiného než jeho zničení. Kde při tom byla Inspekce životního prostředí, která v jiných případech uděluje milionové pokuty? A co autor projektu, jak prováděl autorský dozor?

Jistě, stromy jsem dnes neviděl ani já, a mohu se mýlit. Připusťme krajně nepravděpodobnou věc, že totiž Korejci přece jen mohli vymyslet nějaký geniální postup. Pak by se ale slušelo dokázat to současnými snímky stromů a s tím geniálním postupem nás seznámit. Na jaře bych se do Nošovic velmi rád podíval, nejlépe za doprovodu Václava Babky. Předpokládám, že Václav dokáže návštěvu v továrně domluvit a Korejci se budou chtít svými pěstitelskými úspěchy pochlubit. Veřejně slibuji, že pokud stromy porostou a budou v dobrém stavu, omluvím se za své pochyby nejen Korejcům, ale i Vaškovi. A nejen to, jako symbol pokání oholím svůj 43 let starý plnovous.

Nemohu si ale odpustit ještě poznámku o lacinějších Korejcích. To není zase až tak velká inovace. Laciných dělníků v našich „zahradnických" firmách je dost, většinou také zahraničních. I s nimi přicházejí nové objevné technologie, nepatrným detailem zatím je jen neschopnost rostlinného materiálu se těmto inovacím přizpůsobit. Naštěstí to zatím veřejnou správu moc nezneklidňuje: ve výběrovém řízení přece zvítězil ten nejlacinější, tak proč se zabývat tím, jestli laciné výsadby také rostou? Proč bychom tedy měli podporovat drahé zahradnické firmy s kvalifikovaným personálem? Jak ukazuje příklad z Nošovic, budoucnost budou mít Korejci.

Samuel Burian

Milý Samueli,

byl jsem náhodou na místě, když Korejci přesazovali stromy. Profesionální údiv. Vzpomínky na moje začátky v Košicích, kde jsem vysazoval v ulicích stromy z melioračních výsadeb kolem VSŽ Košice, bez přípravy, se zmrzlým kořenovým balem, s 20 negramotnými dělníky, jedním chlapem s jeřábem ČKD a dvěma tatrovkami. Tenkrát asi 200 stromů ročně. Dnes jsou to ve městě úctyhodné aleje. Moje chytrost byla pouze ve výběru druhů, jinak mě to naučil starý Lačný. Tenkrát jsem byl ze školy naučený „nadupaný" znalec technologií a bylo mi to houby platné. Zvítězil místní zvyk, selský rozum a, jak jsem později pochopil, také normální znalost stromů místními lidmi.

V Nošovicích se rozhodli po korejsku. Vymysleli, jak se nezdržovat zdlouhavými českými procedurami, přesadili stromy, dva roky byly na dočasném místě mimo výstavbu, jehličiny to nevydržely a listnáče byly po pěti letech zelené.

To jsou fakta.

Co jsem chtěl říci.

Chtěl jsem se podělit s ostatními o zážitek, udělat to trochu jako ideologicky zaměřenou reportáž. Ve stylu, zamyslete se „poutníci", zdali je vaše cesta ta jediná správná. Zároveň tak upozornit na zdánlivě uhasínající sílu zdravého rozumu a hegemonii administrativní mašinérie.

Chtěl jsem, aby to vyznělo jako doplněk těm nesmyslům a nadšením o ochranářsky proklamativní přesadbě staříka v Liberci, která byla publikována v předešlém čísle. Divil jsem se, že na to nikdo nereagoval.

Chtěl jsem vyvolat odbornou diskuzi. Ale ne militantní. Osobní výpad proti pisateli, který nedrží linku a šik. Ale věcnou diskuzi.

Stromy se letos chovaly více méně standardně po takovém šoku. Možná, že zčásti brzy uhynou. To všechno možná zjistíme v Nošovicích. Korejec má fabriku. Doposud stromy neumřely. Ale ta velikost...

Laciných lidí a pak z místa činu utíkajících je skutečně v této republice dost. Chlapů selsky rozumných podle mého ubývá. Začíná to být kolem samý mudrlant, jako já po škole, ale lidí schopných nést zodpovědnost za svoje rozhodnutí je málo.

Přesadba stromů starších je, jak víme, spíše nesmysl. To, aby se stala trendem v naší vlasti, je vyloučeno její nákladností. Toho bych se nebál.

Děkuji za Tvoji reakci.

Václav Babka

 

 

 

 

Jsem relativně krátkou dobu členem SZKT (od roku 2009) a přiznám se, že jsem s podáním přihlášky do Společnosti dlouho váhal. Ke vstupu mne „přemluvilo" několik skutečností, přičemž mezi ty nejdůležitější určitě patřila vysoká odbornost lidí kolem SZKT, nevídaná úroveň ve vzdělávací činnosti a vysoká kvalita časopisu ZPK, a to jak po stránce formální, tak především obsahové. Od posledního vydání ZPK ve mně však díky kratičkému článku Václava Babky hlodá ten příslovečný červ pochybnosti. Když jsem ho v prosinci minulého roku v rychlosti přečetl, nijak zvlášť na mě nezapůsobil. Říkal jsem si, že je jedině dobře, že časopis ukazuje i negativní příklady v zahradnické praxi a na článek jsem zapomněl.

Toto pondělí však v práci zavedla kolegyně na tento článek řeč. Málem jsme se pohádali o to, jak to celé mělo vyznít. Kolegyně tvrdila, že článek je myšlen zcela vážně jako ukázka možného postupu při přesadbě stromů ve fázi jejich růstu, respektive ukázka toho, jak se vyhnout „... často zdlouhavému procesu s povolováním kácení". Já jsem naopak zastával svůj již výše popsaný názor. Článek jsem si znovu přečetl před chvílí a vypadá to, že se kolegyni omluvím. Bohužel musím konstatovat, že článek popírá vše, co jsem doposud o stromech a o jejich umisťování na trvalé stanoviště slyšel - dlužno podotknout většinou na seminářích pořádaných právě SZKT. O tom, že metoda popisovaná panem Babkou v praxi nefunguje, jsem se přesvědčil na vlastní kůži, kdy jsme nechali podobným způsobem bez předchozích příprav v roce 2003 nebo 2004 přesadit lípy vysazené na stanoviště v roce 1995. Po brutální redukci na hraně zachování přirozeného habitu a přesazovacím strojem. Z deseti exemplářů dnes rostou tři a já toho - i přes velké poučení - do dneška lituji.

Vy všichni v redakční radě jste odborníci, lidé z praxe. Chtěl bych vás proto prosím požádat, abyste mi napsali, zda je uvedený článek opravdu míněný jako adorace postupu korejské firmy. A pokud ano, zda si každý z vás za závěry článku stojí. Dost to ovlivní mou úhradu letošního členského příspěvku.

Bc. Vladimír Másilko

správa zeleně v Jihlavě

 

 

 

 

 

 

Děkuji za Vaši, i když negativní, reakci. V redakční radě ZPK mám toho času na

starosti část arboristika, takže pomyslné máslo mám na hlavě já.

Jen na úvod. Cílem naší rady není cenzurovat (nemáme patent na odbornost),

ale kromě jiného ukázat správné, ale i ty méně vhodné způsoby zacházení se

dřevinami v běžné praxi. Neméně důležité je rozpoutat odbornou diskuzi.

Osobně si myslím, že diskutovaný článek byl reakcí kolegy Babky na dřívější

článek Ing. Frydrychové, který pojednával o přesazení kaštanu v Liberci.

Liberecké akce jsem se osobně účastnil. Téměř vše proběhlo v souladu s

odbornými standardy a výsledek je zatím také uspokojivý. Méně uspokojivá je

výše nákladů. Osobně si myslím, že těch minimálně pět milionů se dalo

investovat do zeleně smysluplněji. I když se způsobem realizace u Korejců

odborně nesouhlasím, jsem rád, že se dostalo i na druhý extrém. Pravda bude

nejspíše někde uprostřed.

Ing. Petr Růžička

 

 

 

 

 

 

 

V posledních dvou číslech časopisu vyšly dva články hodnotící přesazování vzrostlých stromů. Každý z těch případů i článků je zcela jiný. Ale oba mají něco společného - otvírají diskuzi o smyslu přesazování vzrostlých stromů, o finančních nákladech na přesazování, o volbě vhodných technologií, o úspěšnosti ujmutí a perspektivě přesazených stromů.

Jsme si vědomi důležitosti tohoto tématu. Spolehnutí na techniku, technologie, politická objednávka vytváří a bude vytvářet tlak na podobné akce. Myslíme, že by to měla být i výzva pro VUKOZ, aby se tímto tématem vážně zabýval. My sami za radu sekce jsme se rozhodli sledovat oba případy. Během vegetace navštívíme obě místa, posoudíme stav stromů a výsledky posouzení zveřejníme v časopise. Jsme si ovšem vědomi toho, že na zhodnocení skutečného ujmutí je ještě příliš brzy a budeme se snažit se těmto stromům věnovat i v dalších letech. Oslovíme zahraniční kolegy, kteří se přesazováním vzrostlých stromů zabývají delší dobu, a pokusíme se v ZPK zveřejnit jejich poznatky. Uvítali bychom i pomoc „z vlastních řad", rádi bychom dostali zhodnocení ujmutí a stavu přesazených stromů od každého, kdo se tím u nás někdy zabýval.

Základní je ovšem otázka smyslu přesazování vzrostlých stromů vzhledem k ekonomické náročnosti a perspektivě přesazených stromů. Uvědomění si dlouhodobého stresu stromu po přesazení a nutnosti další péče. Jaký je poměr mezi „cenností" daného stromu, jeho stářím, vitalitou, jeho možností důstojně dožít i okamžitým pokácením, nebo jeho přesazením a životem, či umíráním na novém stanovišti? Kde je hranice mezi přesazením a mezi výsadbou nového perspektivního stromu?

Ladislav Kejha

Sekce péče o dřeviny

 

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg