V novém čísle najdete:

Téma: Stromy

 

Sortiment pro měnící se středoevropské klima

Rozhovor o stromech ve Vídni a v Praze

Pro zdravé stromy v ulicích - pilotní projekt Budečská

Použití prokořenitelných buněk v Brně

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 01/2011 K osmdesátinám A. M. Svobody

K osmdesátinám A. M. Svobody

Tisk

Antonína Mariána Svobodu, CSc., jsem poznal v Průhonicích na konci léta 1956. Přišel jsem tam ze studií v Lednici na měsíční školní praxi do průhonického Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví (VÚOZ). Byl jsem určen k výpomoci v Průhonickém parku. V sadovnickém oddělení ústavu byl snad ještě tehdy vedoucím zahradníkem František Kraus a k němu se dostal rok předtím Ing. Antonín M. Svoboda, absolvent Lesnické fakulty Vysoké školy lesnícke a drevárske v Košicích (později přeložené do Zvolena). Pro můj tehdy se rozvíjející zájem o dendrologii bylo bližší poznávání unikátnosti průhonických objektů příležitostí a praxí zcela mimořádnou. K mému pokroku v dendrologii významně přispěl Ing. Svoboda, kterému bylo tehdy 26 let.

Narodil se v květnu 1930 v Praze jako druhé dítě v rodině, která bydlela na Vinohradech. Zvláště v předškolních letech býval často v Telči, u dědečka z matčiny strany, polesného Komárka. Svobodova školní léta byla až příliš rozmanitá, jednak díky změnám sídel obecné školy i bydliště, hlavně však událostmi protektorátních roků. Vím, že dobu prvních ale i pozdějších školních či studentských let prožíval velmi intenzívně, přispěla k tomu doba plná dramatických událostí. Myslím, že už tehdy byl osobitý, s mnohými zájmy i znalostmi, ale i s detailním vnímáním všeho kolem. Maturoval na známém gymnáziu v Křemencové ulici.

V blahodárném rodinném prostředí v Telči a zvláště díky okolní přírodě tíhnul k zoologii a myslivosti. Protože se nedostal na Přírodovědeckou fakultu UK ani na Lesnickou fakultu ČVUT v Praze, uvítal přijetí na Lesnickou fakultu v Košicích. Tam se začal orientovat na dendrologii, ovlivněn nejvíce přednášejícím dr. D. Magicem. Svobodova studentská práce „Dřeviny Košic a okolních parků" svědčí o zájmu i o druhy u nás nepůvodní. Chtěl, aby cizokrajné stromy byly tématem i jeho diplomové práce, ale musel přijmout téma pěstebně lesnické, pod Poľanou, východně od Zvolena. To už byl Zvolen novým sídlem Vysoké lesnické a dřevařské školy.

Příprava a zpracování diplomové práce Antonína přivedly k setkání s pražskými lesnickými pedagogy (F. Fér, J. Pokorný, J. Rejmánek), kteří z Ústavu dendrologie Lesnické fakulty v Praze-Suchdole a pod vedením profesora Pravdomila Svobody měli v té době pracovní exkurze i na Slovensku, např. na Kyslinkách v oblasti Poľany.

Přestože se student Svoboda na Slovensku cítil dobře - i díky karpatské přírodní rozmanitosti - „pražská lesárna" mu připomněla domov neodbytně. Po skončení studií v roce 1953 a bezprostřední povinnosti vojenské služby se rozhodl nenastoupit do umístěnkového zaměstnání na východním Slovensku. Začal intenzívně hledat práci v Čechách, vyhlédl si buď Vojenské lesy v Kynžvartu (tam údajně pro dobré revíry s jeleny), nebo dendrologický výzkum v Průhonicích (okrasné zahradnictví ho lákalo „demonstrací" proměnlivosti dřevin). Se štěstím a přímluvami mohl přijít do sadovnického oddělení VÚOZ. Nastoupil tam v roce 1955 a této lokalitě zůstal věrný svým způsobem dodnes. Brzy po nástupu dostal od ředitele ústavu doc. B. Kavky úkol zaměřovat se také na stav dřevin zámeckých parků. V Průhonicích se seznámil i s budoucí manželkou Danou (pracovala tam jako genetička), dnes s ní bydlí v Praze-Spořilově. Jejich tři dcery (první z nich se narodila 1962) si studijní obory po rodičích nevybraly.

Odborný profil A.M.Svobody.

Od školních a studentských let byly a jsou jeho zájmy nejednosměrné - se snahami mít široký i detailní přehled o všem, co se dendrologie třeba jen okrajově dotýká. Důsledkem toho je v širší odborné veřejnosti (dokonce nejen biologické) vcelku dobré povědomí o Svobodových aktivitách a prezentacích (bibliografie jeho prací vyšla v časopise Preslia č.3 v roce 1990.) On sám si svoji publikační činnost dělí na osm skupin. Asi nebude možné probrat tu všechny detailně. Protože nevidím důvod některé z nich upřednostnit, proberu je od Svobodových začátků v Průhonicích.

Díky jeho dendrologickému postu ve VÚOZ se rychle seznámil s odbornými pracovníky stejného nebo blízkého zaměření a zájmu i z jiných ústavů a pracovišť, akademických i provozních. Jmenujme dr. M. Deyla (vedl herbář Botanického oddělení Narodního muzea umístěný v Průhonicích), dr. I. Klášterského (rodologa, ale i s širším zájmem o proměnlivost dřevin, který pak po Deylovi herbář NM převzal), arch. O. Kuču z pražského Památkového ústavu (zaměřeného na vývoj zahradního umění a historické parky), zkušeného zahradníka a pěstitele J. Vika (vedoucího zásobních školek města Prahy v Ďáblicích, které produkovaly i vzrostlé stromy pro výsadby v Praze, ale při mém působení v Ostravě i pro ocelové srdce republiky), kunratického lesníka M. Kučeru (posedlého experimentováním s dřevinami). Do výčtu patří i pedagogové Lesnické fakulty v Praze ing. Pokorný a ing. Fér. Nelze vynechat už na začátku připomenutého pana Krause, staršího než všichni v předchozích řádcích jmenovaní. Antonín ho oslovoval „dědečku". Jejich vztah byl mimořádný: Antonín byl zvídavý, pan Kraus přátelský, zkušený a znalý.

Pro všechny tu jmenované dendrology, včetně A. M. Svobody, byly Průhonice zásluhou hraběte Silva-Taroucy a Camillo Schneidera také místem vzniku i sídlem Rakouské dendrologické společnosti (po roce 1918 pak na několik let Československé D.S.). Z toho povědomí vzešla myšlenka dát zájmům o dendrologii novou platformu. Jistým vzorem byly aktivity polských dendrologů, s jejich Dendrologickou sekcí Polské botanické společnosti byly v těch letech už styky navázány.

Pražské přípravy zaznamenal také Ing. Z. Kříž, přijatý do Slezského muzea v Opavě, ale stále s vazbami na pražskou Lesnickou fakultu, kterou absolvoval v roce 1957. U příležitosti vzniku Krajského arboreta v Novém Dvoře u Opavy při Slezském muzeu v roce 1958 nabídla tato instituce uspořádání ustavujícího zasedání Dendrologické sekce Československé botanické společnosti při ČSAV. Došlo k tomu v září 1958 a předsedou byl jmenován RNDr. Ivan Klášterský. Ing. Svoboda jako hlavní aktér pražské iniciativy se stal jednatelem sekce dendrologů, později pak Dendrologickou sekci řadu let vedl. Má výrazný podíl na uspořádání 12 plenárních zasedání sekce a deseti mezinárodních dendrologických kongresů v rámci východoevropských států, vždy s bohatým odborným programem. Přestože Slezské muzeum vzalo na sebe ediční starost o sborníky a periodika s dendrologickými studiemi a příspěvky, považoval Svoboda za potřebné detailně informovat o dění v této botanické specializaci doma nebo i v zahraničí. A to třeba jen stručně, co nejvíc aktuálně, tak, aby tím dendrologické společenství často oslovoval a sdružoval. V Průhonicích vydával s osobní obětavostí cyklostilovaná Dendrologická sdělení, většinou do nich sám přispíval, pak je i expedoval. Ačkoliv ho to neúnosně zaměstnávalo a vyčerpávalo, vydržel v tom zápřahu řadu let (33 čísel v letech 1962-1987).

Do „průhonické" oblasti jeho činnosti patří i připomenutí jeho autorství bibliografií, některých i velmi obsáhlých: Camillo Schneider (89 stran, 1991), Bohumil Kavka (1996), L. Helebrant (2003). Zásluhám o krajinářství kněžny Poniatkowské - Kinské věnoval AMS bibliografii v roce 1997. Pro podrobnosti odkazuji čtenáře tohoto časopisu na ochotu jubilanta přijmout dotazy na mailové adrese Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .

V roce 1962 zrušením ČSAZV přešel průhonický park z VÚOZ do ČSAV, a stal se základem pro zamýšlenou národní botanickou zahradou v rámci Botanického ústavu ČSAV (dále BÚ). Ing. A. M. Svoboda byl vedoucím parku-botanické zahrady dva roky - do jmenování prof. Pravdomila Svobody, DrSc, ředitelem zahrady (i když současně působil na Vysoké škole lesnícke a drevárske ve Zvolenu).

Ing. Svoboda nastoupil pod jeho vedením do vědecké výchovy a připravoval kandidátskou disertaci k výzkumu proměnlivosti listů buku lesního, domácího druhu s četnými zahradními odrůdami. Disertaci obhájil v roce 1966 a publikoval ji pak 1972 (Studie ČSAV, 1972/2, Praha). S touto problematikou má od roku 1981 několik příspěvků, nejobsáhlejší je práce Okrasné odrůdy buku lesního, uveřejněná ve vědeckém periodiku Studie ČSAV, 1989/12.

Antonínův zájem o cizokrajné dřeviny jako dokladu variability přírody a rostlinné říše, obohacované i člověkem, se vyvíjel asi už od dětství v Telči a v Praze, U Riegrových sadů. Výrazněji se projevil při vysokoškolských studiích v Košicích a pak přijetím do Průhonic k zahradnickému výzkumu. Po získání vědeckého titulu studiem buku, produkčního domácího druhu, se zaměřil na dřeviny v naší dendroflóře nepůvodní. Studiem začátků introdukce u nás i pozdějším obohacováním pěstovaných dřevin chtěl objektivizovat starší i nejnovější poznatky o využívání exot v naší kultuře, především v zahradnickém oboru. Výsledkem jsou dvě obsáhlé práce o introdukci do České republiky, vyšlé ve Studiích ČSAV č.5,1976 a č.12,1981 (Introdukce okrasných jehličnatých dřevin, event. Introdukce okrasných listnatých dřevin). Zjištěným introdukcím z území SSSR je později věnována jeho práce ve Folia dendrologica, Bratislava 1991.

Neméně významným a také obsáhlým odborným Svobodovým zaměřením je tématika historických parků a zahrad. K prvním dokladům této jeho činnosti patří šířeji pojatý průvodce s názvem Park Průhonice - Československo. Vydán byl Botanickým ústavem ČSAV v Průhonicích v roce 1969, má 24 stran. (Od té doby vyšlo několik více nebo méně obsažných těchto titulů od různých autorů.)

V dalších letech se k prezentaci historie a průhonického parku a dřevin v něm i v zásobní zahradě ještě vrátil, nejčastěji referáty a texty pro sborníky konferencí a seminářů, připravovaných volným uskupením zájemců o historické parky.

Za opomíjené měl skladbu dřevin i architektonické úpravy pražských parků, včetně jejich historie. Tento jistý dluh chtěl zmenšit několika příspěvky, připomeňme si aspoň studii dendrologického vývoje zahrady Kinských, ploch na Karlově náměstí, Klamovky a Riegrových sadů. Tato obsáhlá stať vyšla v publikaci Stoletá Praha v roce 1985. Mimořádné, ale málo známé jsou Grafické listy pražských parků a dřevin, připravované A. M. Svobodou spolu s arch. Karlem Dudychem a dr. Albertem Pilátem, dendrologem a mykologem z pražského Národního muzea. Po úmrtí starších spoluautorů Svoboda dílo dokončil. Tento neobvyklý titul obsahující i 53 velkoformátových grafických listů vydal Útvar architekta hl. města Praha v roce 1975. Svoboda věnoval estetice a hlavně druhové skladbě v obecnějším pojetí i některé další články v odborném tisku, ale např. i příležitostnou spoluprací na tvorbě doc. dr. ing. arch. O. Kuči (možno říci, že jsou dlouholetí přátelé).

Myslím, že užitečně přispěl specifickým podílem jako spoluautor publikace Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri, Praha 1999, 2.vyd. 2004), a to ucelenou částí Dendrologický slovník, obsahující i tabulkový přehled dřevin. V publikaci najdeme i část Svobodovy bibliografie.

V posledním období se zájmem (při Konferencích, i při jen osobních návštěvách) pozorně sledoval dění ve významných parcích a zahradách (Červený dvůr, Praha, Telč, Kuks, Kroměříž), aby se jednak poučil, jednak přispěl či diskutoval. Obojí mu bylo vždy a je dodnes vlastní. Pro podrobnosti i zde odkazuji čtenáře na mailovou adresu Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .

Svobodovy úzké vazby na polské dendrology a botaniky (s některými až přátelské) mu umožnily seznámit se s polskou tzv. biometrickou školu, tj. s metodou studia a hodnocení proměnlivosti dřevin přesným měřením morfologických znaků. Tuto novou metodu našim biologům přiblížil a naznačil její širší využití ve skriptu vydaném v BÚ v roce 1979. Své studie s jejím použitím pak i publikoval v několika příspěvcích (např. ve sborníku Sympozia Molikata v Makedonii: Biometrische Untersuchungen der Variabilität der Zapfen der Milikakiefer (Pinus peuce) sowie verwandten Zapfenarten. Skopje 1970). Do této skupiny Svobodova odborného profilu patří i jeho příspěvky ke studiu etologie rostlin, kam zahrnuje i autogenní chiméry a „mixony" - rostliny složené. Je pro něj typické, že ho lákají oblasti, kterým se mnozí spíše vyhýbají.

Z titulu funkce v Dendrologické sekci byl Ing. A. M. Svoboda, CSc., jistým reprezentantem československé dendrologie nejen v Polsku, ale také v Maďarsku, NDR, Bulharsku a pak i v SSSR. Přitom šlo vždy o součinnost s Ing. F. Benčaťem, CSc, ředitelem Arboreta Mlyňany Slovenské akademie věd. Znali se už ze studia lesnictví v Košicích.

Toto Svobodovo postavení se zvýrazňovalo při mezinárodních dendrologických kongresech, uskutečňovaných v sousedních zemích. K největší kongresové účasti evropských dendrologů došlo v roce 1982 v Gruzii a 1985 v Československu (v Praze a Průhonicích). Na přípravě a zdárném průběhu pražského, v pořadí IX. kongresu měl velkou zásluhu zde připomínaný jubilant.

Mimokongresové výjezdy do Černomořské oblasti (přes Moskvu) mu umožnily seznámit se s čelními ruskými botaniky. Při jejich pracovních návštěvách v Praze jim doplňoval program a doprovázel je. Jeho zahraniční působení nutno doplnit ještě o studijní výjezd do Mongolska s cílem zkoumání tamních jehličnanů. Jím zpracovaná studie vyšla německy v roce 1988 ve Folia dendrologica č.15.

Pracovníci botanických zahrad (nejen československých) využívající možnosti mezinárodní spolupráce prostřednictvím nabídkových seznamů semen a rostlin mají jistě v dobré paměti průhonické nabídkové brožury s příspěvky a redakčními specifiky Ing. Svobody (Index seminum et plantarum). Tyto formy sortimentační a informativní spolupráce považoval za velmi důležitou oblast kontaktů a usiloval o rozšíření jejich účelu.

V roce 1970 se Ing. Svoboda v Makedonii setkal se znalcem balkánské flóry, univerzitním profesorem P. Fukarkem. Ten, nejspíš pod dojmem Antonínových diskusí a možná i obecnějších postojů ho přátelsky označil jako non-konformistu. Dodnes to Antonín Marián neodmítá, spíše naopak. A ti co Antonína znají ho takto lépe chápou. Vědí, že ani sám se sebou není vždy spokojený. Ostatně poznali, že přitom je velmi společenský, velmi přátelský a když ne navenek, tak v duchu velmi tolerantní. Za sebe a myslím že i za mnohé jeho kolegy a známé mu přeji, ať mu zdraví dovolí ještě dlouho takový zůstat.

Milan Velička

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg