V novém čísle najdete:

Téma: 100 let oboru

 

Ohlédnutí za 100 lety oboru zahradní a krajinářská tvorba z různých pohledů

Úvahy nad budoucností - jak se náš obor bude vyvíjet?

Anketa

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Archív architektura Varšava – metropole v krajině zahradních měst, Zuzana Ambrožová

Varšava – metropole v krajině zahradních měst, Zuzana Ambrožová

Tisk

Poděkování

Text vznikl díky podpoře interního grantového projektu Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně (IGA ZF) a zahraniční stáži programu CEEPUS.

 

 

 

„Varšava ve 20. století je v podstatě sekvence několika měst, z nichž každé eliminuje to předchozí. Carská vláda nivelizovala stopy polského charakteru, meziválečná polská metropole naopak zbytky ruské nadvlády. Po válce máme Varšavu postavenou od nuly, Varšavu opřenou o model panoptikum, město dokonalé kontroly. A dnes, po roce 1989, se rodí Varšava, která se snaží zaplnit prázdnotu a vytvořit tzv. global city"

Marta Leśniakowska, Architecture Week, Praha 2008

Varšava - město kontrastů a změn, území, které v průběhu staletí zažilo slavná období, totální zničení i poválečné znovuzrození, leží na středním toku Visly v centrální části Mazovského vojvodství. Pochopit Varšavu je náročný úkol, který vyžaduje nejen spojení vědomostí z historie, přírodních věd a stavebního vývoje lokality, ale souvisí také s poznáním morálních a lidských vlastností místních - pokory zdejších obyvatel a jejich úctou k hodnotám a pohnuté historii polského národa. Tento příspěvek si klade za cíl přiblížit čtenářům nejvýznamnější objekty zahradně-architektonické tvorby této metropole a podívat se z oborového pohledu také na její nejbližší okolí.

Saská osa a Královská cesta

Utváření urbanistické struktury města a formování zahrad a parků vychází přirozeně ze sociálně-ekonomických a především přírodních podmínek místa. Varšava je specifická rozdílným charakterem západní a východní části, které od sebe dělí mohutný tok Visly.

Levý břeh je zakončen strměji klesajícím Varšavským srázem (okraj morény), který se výrazně uplatňuje v panoramatu města. Bravurní využití přirozeně utvářeného terénu a výstavba fortifikačního systému kolem města jsou typické pro středověkou dispozici Varšavy a potvrzují vynikající schopnosti tehdejších plánovačů. Umístění velkolepých paláců, zahrad a později také parků v průběhu staletí je vázáno na dvě hlavní urbánní osy celého sídla. Jejich dispozice dokonale odráží specifické přírodní podmínky Varšavské kotliny. Počátky města jsou spojeny s výstavbou, sledující okraj morény ve směru sever-jih. Historicky první rozvojovou osu tak představuje dnešní Krakovské Předměstí (Krakowskie Przedmieście) vedoucí po koruně svahu, paralelně s řekou. Toto rozvržení mělo hned několik výhod - strategické umístění z hlediska obrany, krásné panoramatické výhledy, příznivé klima, kvalitní podloží a dostatečnou ochranu před záplavami.

Pravý břeh je odlišný, otevřený široce do krajiny a z protějšího břehu velmi přehledný (dnes část s názvem Praga). Tohoto krajinného výhledu využila barokní přestavba města v souvislosti s takzvanou Saskou osou, která započala rozvoj města ve směru západním, kolmo na linii Visly. Jednalo se o založení skutečně monumentální a stalo se jedním z nejvýznamnějších příkladů barokního urbanismu v Evropě. Precizní utváření Saské osy je dodnes vnímaným fenoménem Varšavy a připomínkou absolutistických ambicí Augusta II. Silného. Ve své koncepci byla zcela jistě inspirována utvářením Versailles, kde královská rezidence spolu se zahradním komplexem a navazujícími velkolepými městotvornými elementy (široké ulice, rozlehlá prostranství a stromořadí) tvoří společnou prostorovou kompozici obrovského rozsahu. Svázanost obou založení je jasně čitelná ze společných koncepčních a formálních odkazů. Saská osa se otvírá na západ, ale zdánlivě pokračuje také na východ do otevřeného prostoru pravobřežní části, čímž podtrhuje záměrnou iluzi nekonečnosti. Ohniskem celé velkoprostorové kompozice je Saský palác - královská rezidence Augusta II. Silného. 18. století tak vtisklo městu nesmazatelnou myšlenkovou i prostorovou vizi. Monumentální záměry, které započal ve Francii André Le Nôtre jsou symbolem vyspělé evropské kultury a šlechtické manifestace moci. Dispozice vzbuzují údiv a zanechávají silný dojem. Saská osa je dílem K. Neumanna a M. D. Pöppelmanna a byla navržena s funkcí rezidenční (paláce se zahradními komplexy), vojenskou (přítomnost kasáren a cvičišť) a dopravní (křížení dvou hlavních cest). Saská zahrada (Ogród Saski) je nejdochovanějším prvkem celé původní osy a příkladem jedné z prvních veřejně přístupných městských zahrad v Evropě (od roku 1727). Původní tvar pětiúhelníku s rozlohou téměř 17 hektarů a formálním členěním byl v 19. století transformován do volného anglického krajinářského stylu a doplněn o imitaci chrámu bohyně Vesty v Tivoli. Také u saského paláce došlo k přestavbě s tím, že prostřední část byla nahrazena dvouřadou kolonádou, která umožnila spojení zahrady s předprostorem rezidence (později náměstí J. Piłsudského). Válečná devastace však neušetřila ani tuto část města a dnes se na místě paláce dochovalo jen reziduum kolonády s hrobem neznámého vojína.

Další historické objekty zahradního umění jsou vázány na takzvanou Královskou cestu, která je dnes nejreprezentativnějším a nejcharakterističtějším symbolem města a částečně kopíruje výše zmíněnou, první rozvojovou osu města (paralelně s Vislou). Začíná ve Starém Městě - na Zámeckém náměstí, pokračuje prostorem s řadou rezidencí a paláců (Krakowskie Przedmieście), dále ulicí plnou kaváren a restaurací (Nowy Swiat) až po bulvár s několikařadou alejí stromů (Aleje Ujazdowskie) obklopený zahradami (Park Ujazdowski, Botanická zahrada, Královské lázně - Łazienki Królwskie). Celá trasa končí v královském letním sídle na okraji města, ve Wilanówě. Tato série ulic, zahrad a náměstí se stala páteří celého varšavského veřejného života, kde veřejné prostory skutečně fungují a jsou přívětivé ke svým uživatelům ve dne i v noci.

Varšava hrdě prohlašuje, že je „zeleným městem" a skutečně zahrnuje celou řadu parků, parkových náměstí a městských zahrad, které zaujímají téměř čtvrtinu celé rozlohy sídla.

Łazienki Królwskie - Královské lázně jsou nerozsáhlejším a nejnavštěvovanějším zahradním komplexem města ve svažitém terénu pravého nábřeží Visly. Představují se svými 76 hektary významné rekreační zázemí centrální části Varšavy. Původní barokně laděný koncept navržený Tylmanem van Gamerenem pochází již ze 17. století. Dnešní podoba je však spojena s vládou a osobní iniciativou posledního polského krále Stanisława Augusta Poniatowského , který přizval ke spolupráci drážďanského zahradního architekta Johanna Christiana Schucha. Ten zde vytvořil zahradu spojující prvky původní barokní úpravy s tvůrčími principy anglické krajinářské školy. Dominantou celého komplexu s mnoha stavbami a pomníky je velmi působivý „Palác na ostrově" (Pałac na Wyspie), který je s břehy jezera spojen arkádovými mosty. Mezi další architektonická díla zde patří klasicistní Bílý dům (1776), Myslivecký palác (1779), Stará oranžérie (1788), římskou architekturou inspirovaný Amfiteátr (1793), neoklasicistní Nová oranžérie (1860) a mnoho stafážních staveb. Nejvýše v celém areálu, v ulici Aleje Ujazdowskie, stojí několikrát přestavěný Belveder, dřívější prezidentská rezidence. Novodobým symbolem Královských lázní i kulturního života Varšavy je monument F. Chopina, který je replikou zničeného pomníku z roku 1910.

Současná architektonická a krajinářská tvorba

Varšava byla výrazně poznamenána válečnými událostmi a z původní zástavby se zde dochovaly pouze fragmenty. Tradiční veřejné prostory byly v nejcennějších městských částech replikovány do původní podoby. Varšavské Staré město je díky své věrohodné rekonstrukci s pomocí Canalettových obrazů dokonce zařazeno od roku 1980 mezi památky UNESCO. Jak je v úvodu zmíněno, Varšava je skutečně městem kontrastů.

Na jedné straně se veřejné prostory vyznačují potřebou silné identifikace místních obyvatel s prostředím. Zahrady, parky, pěší zóny a náměstí jsou s větším či menším úspěchem rekonstruovány, spojovány s polskou minulostí a osazovány pomníky oslavujícími národní historii.

Na druhé straně se jako mnoho postsocialistických měst Varšava zaměřuje na rozvoj komerčních aktivit nadnárodních společností, které svým měřítkem předčí i megalomanské projektování předrevoluční (jeho ukázkovým a dnes oblíbeným "retro" symbolem je Palác kultury a vědy z roku 1955). V novodobém vývoji se Varšava upíná k podpoře silných západních investorů a poskytnutí podmínek pro světoznámé ateliéry a osobnosti, které na břehu Visly vytváří „evropský Manhattan". Město se tak stává prostřednictvím výstavby moderních mrakodrapů dějištěm rozsáhlé vizuální prezentace současné architektury. Její fantastičnost a metaforický přesah k národní hrdosti oslovuje téměř každého Poláka. Urbánní scéna Varšavy se rychle mění a získává kapitalistický lesk, zároveň se však prohlubuje již tak propastný rozdíl mezi jednotlivými prostory a částmi města.

Výběr současného díla zahradní a krajinářské architektury pro prezentaci aktuálního oborového dění ve městě je velmi snadný. Skutečně novodobým a svou koncepcí aktuálním realizovaným projektem ve Varšavě je pouze zahrada Varšavské univerzitní knihovny (BUW). Již sama budova je příkladem stavby s intelektuálním obsahem, který klade důraz na myšlenkovou podstatu tvorby. Díky vnitřnímu i vnějšímu „zelenému plášti" došlo k vytvoření velmi příjemné atmosféry a uživatelsky přívětivého místa. Zahrada zde přímo expanduje z parteru do střešního prostoru, který návštěvníka přitahuje nekonečnými výhledy do údolí řeky Visly, ale také pohledy skrze světlíky do interiéru knihovny. Střešní zahrada se systémem pěšin, lávek, vyhlídek a zákoutí je místem, kde je stále co objevovat. Celé město je zde možné pozorovat bez větších zástupů, z mnoha úhlů a především v nerušené až meditační atmosféře. Okouzlení možností vidět a cítit se dobře je v tomto prostoru ještě důležitější než samotné ztvárnění fyzického prostředí. Irena Bajerska zde vytvořila místo ilustrující soudobý způsob využívání volného času. Kvalita malebné zahrady s použitím vody a moderně pojatých odpočívadel je zde implantována do architektonického výtvoru velkoměsta.

Krajina zahradních měst

Závěrem se zmíním také o nejbližším okolí polského hlavního města, které je z hlediska krajinářské architektury a urbanismu pozoruhodné. Stavebně aktivní periferie Varšavy bývá dnes označována jako „krajina zahradních měst." Vývoj v 19. století obecně přinesl do stavby měst řadu nového. Průmyslová revoluce znamenala nárůst počtu městského obyvatelstva, rozšiřování měst a s tímto spojené mnohé problémy v oblasti hygieny, dopravy i služeb. Lidstvo stálo před řešením nových urbanistických problémů, na něž reagovaly významné osobnosti tohoto období (např. C. Sitte, O. Wagner, Ch. Buls, E. Viollet le Duc), autoři utopických teorií (Ch. Fourier, P. V. Considerant, B. Bolzan, J. Godin či R. Owen) a tvůrci koncepcí liniových (A. Soria Y Mata), průmyslových (T. Garnier) či zahradních měst (C. N. Ledoux, E. Howard). Důležitým fenoménem se v případě Varšavy stalo budování městeček, inspirovaných Howardovou teorii. Vznikla zde řada malých sídelních útvarů, které spojují výhody venkovského způsobu života s klady bydlení ve městě: Ząbki, Młociny, Podkowa Leśna, Komorów, Czerniaków, Konstancin Jeziorna, Józefów, Zalesie Dolne a další. Ulice, rezidence, instituce, vše je obklopeno vegetací uplatňující se ve formě zelených prstenců, drobných ploch i širokých radiál. Skutečně fungujícím a plně dochovaným příkladem je především Podkowa Leśna, která ovšem popírá původní smýšlení Howarda o finančně dostupném bydlení všech vrstev obyvatel. Bydlení v doteku velkoměsta, v rekreačně hodnotném území, se dnes stává doménou majetnější části společnosti a znakem vysokého životního standardu.

LITERATURA, PRAMENY

Brych, M. Ząbki - rewitalizacja idei miasta ogrodu. Warszawa: SGGW, 2006

Hrůza, J., Zajíc, J. Vývoj urbanismu I. - skriptum. Praha: ČVUT, 1999

Kol. autorů. Krolewskie ogrody v Polsce. Warszawa: Materiały sesji naukowej, 2001

Kwiatkowski, M. The Royal Łazienki. Warszawa: Wydawnictwo ATENA, 2000

Różańska, A. Ogrody i parki Warszawy na tle warunków przyrodniczych miasta in

Architektura współczesna wobec natur. Gdańsk: Wydzial Architektury

Politechniki Gdańskiej, 2002

www.buw.uw.edu.pl

www.miastaogrody.pl

http://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_August_Poniatowski

www.polskyinstitut.cz

http://whc.unesco.org/en/list/30

http://pl.wikipedia.org/wiki/Historia_Warszawy

Informace o autorce:

Ing. Zuzana Ambrožová (1983)

absolventka oboru Zahradní a krajinářská architektura Zahradnické fakulty MZLU v Lednici; v současnosti studentka doktorského studia a asistentka na Ústavu zahradní a krajinářské architektury (ZF MENDELU)

Obr. 1

Pohled na Varšavu z pravého břehu Visly (z dnešní čtvrti Praga), 1656

Obr. 2

Mapa Varšavy z roku 1762 (Pierre Ricaud de Tirregaille)

1 - Saský palác 2 - Saská zahrada 3 - Krakovské předměstí 4 - Královský zámek

Obr. 3

Původní členění Saské zahrady (plán z roku 1781)

1 - Saský palác 2 - Velký salon 3 - Železná brána

Obr. 4

Saská zahrada - letecký snímek z roku 2006

1 - pozůstatek Saského paláce 2 - fontána na místě původní kašny z roku 1855 3 - imitace chrámu bohyně Vesty v Tivoli

Obr. 5

Královské lázně / Łazienki Królewskie - plán celého zahradního komplexu

Obr. 6

Královské lázně / Łazienki Królewskie - palác S. A. Poniatowského (Pałac na Wyspie)

Obr. 7

Spojení střešní zahrady a parteru Varšavské univerzitní knihovny (BUW)

Obr. 8

Jedna z mnoha vyhlídkových partií střešní zahrady (BUW)

Obr. 9

Dolní uzavřený prostor zahrady (BUW) zaujímá plochu téměř 15 000 m2 a je ideálním místem k odpočinku pro studenty, akademické pracovníky i ostatní návštěvníky





 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg