V novém čísle najdete:

Téma: 100 let oboru

 

Ohlédnutí za 100 lety oboru zahradní a krajinářská tvorba z různých pohledů

Úvahy nad budoucností - jak se náš obor bude vyvíjet?

Anketa

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Archív zakládání a údržba zeleně Méně známé dřeviny: Nyssa L.

Méně známé dřeviny: Nyssa L.

Tisk
Josef Souček
V sérii několika článků představíme sortiment méně známých nebo méně používaných druhů dřevin a jejich kultivarů, které jsou většinou v běžné nabídce okrasných školek v okolních zemích, ale v domácím sortimentu zcela chybí. Jednotlivé druhy budou popisovány spíše podle našich subjektivních pocitů nežli podle botanického systému či šíře možného použití


Nyssa L. - tupela
Prapůvod jména Nysa nacházíme již v řecké mytologii. Přes horu Nysa Zeus pronásledoval draka Týfóna, nejmladšího z Titánů. Na nysské pláni unesl bůh podsvětí Hádes Persefonu. Na hoře Nyse porodil Zeus svého syna Dionýsa, kterého předtím jako předčasně narozeného zašil do svého stehna.
Nysa bohyně, nebo v jiném příběhu nysské nymfy, vychovávaly mladého boha Dionýsa. Tyto nymfy pak podle některých pramenů Zeus za odměnu povznesl na oblohu jako Hyády.
Později je jméno spojováno s antickým městem Nyssa, nacházejícím se v místech dnešního kapadockého města Nevşehiru. V církevním kalendáři je znám svatý Řehoř z Nyssy (330-394 n.l.), jeden ze tří kapadockých církevních otců, významný teolog a myslitel raného křesťanství, který se mimo jiné podílel na dotvoření církevního dogmatu o svaté trojici.
Jméno Tupelo je v některých indiánských nářečích výrazem pro bažinný strom. Pravděpodobně tak byla nazývána floridská Nyssa aquatica, která je schopna růst na zamokřených, často i periodicky zaplavovaných stanovištích.
Dnes je jméno Nyssa spojováno především s několika druhy stejnojmenné čeledi (ve starší literatuře je uváděna i čeleď Cornaceae) rostoucími ve východní a jihovýchodní části Severní Ameriky a v jihovýchodní části Asie.
Dodnes je známo zhruba třináct druhů, z toho čtyři až pět druhů roste v Severní Americe, jeden druh ve Střední Americe a sedm druhů v Asii (od Indie po Malajsii, Barmu a Vietnam až po Čínu).
Z asijských a středoamerických druhů v našich podmínkách neobstojí žádný. Snad pouze v teoretické rovině by se dalo uvažovat o Nyssa sinensis. Lepší je to ovšem s druhy domácími v Severní Americe. Ze čtyř až pěti druhů (botanické pojetí různých autorů se liší) jsou nejméně dva alespoň částečně zastoupeny v zónách mrazuvzdornosti 4 až 6a.
Nyssa aquatica alespoň v severní hranici areálu zasahuje na jih státu Ilinois, tedy do zóny 6a. Na jihu pak areál druhu končí na Floridě. Je pravděpodobné, že jedinci ze severnějších oblastí by v našich zeměpisných šířkách alespoň v teplejších oblastech obstáli.
Z hlediska mrazuvzdornosti je na tom ještě lépe v Evropě poměrně známá Nyssa sylvatica s širokým areálem původního rozšíření z Kanady až do Mexika. Ta se ve státech Maine a New York objevuje i v zóně 4. Její zdárný růst je tak ve většině oblastí našeho státu více než pravděpodobný.
Nyssa sylvatica je v domovině poměrně mohutný, až 30 metrů vysoký strom. V přirozeném areálu rozšíření roste na mnohdy zcela rozdílných stanovištích od vlhkých bažinných lesů tvrdého luhu až po suchá stanoviště druhově bohatých lesů v horských oblastech. Nejčastěji se vyskytuje na jílovitých půdách zhruba do 900 m.n.m. Objevuje se jako příměs 35 typů lesních společenstev na různých stanovištích. Z některých dřevin, s nimiž se vyskytuje, lze jmenovat například Liriodendron tulipifera, Quercus rubra, Quercus alba, Tsuga canadensis, Pinus virginiana a další. Ekologická amplituda druhu je dosti vysoká, jednotlivá stanoviště se od sebe mnohdy výrazně liší zejména co do vlhkosti půdy.
Druh navíc poměrně dobře snáší alespoň v mládí mírné zastínění, ideálně však roste na osluněných místech v okrajích porostů nebo jako solitéra.
V Evropě byl druh introdukován roku 1750 do Anglie. V současné době rostou pravděpodobně největší jedinci v Průhonickém parku. Dnes asi pět metrů vysoké stromy byly vysazeny roku 1998 jako vzrostlé dovezené z Německa od firmy Bruns. Jedinci na plné expozici rostou na odlišných stanovištích velice dobře bez jakýchkoliv známek poškození mrazem.
V našich podmínkách dorůstají odhadem podle evropských jedinců výšky kolem 15-18 metrů. Koruna je víceméně oválná, relativně nízká, větve odstávají od kmene v pravém úhlu a ve spodní třetině koruny převisají. Tento jev je patrný již na mladých jedincích stejně jako fakt, že mladým stromkům se někdy nechce tvořit (alespoň zpočátku) rovný průběžný kmen. Starší jedinci jsou však v habitu velmi pěkní. Celková textura dřeviny je poměrně jemná, většina jedinců se v koruně dosti hustě větví. Kůra mladších stromů je šedá a hladká, kolem 30. roku se pak mění na šedou a zbrázděnou, ovšem relativně tenkou borku.
Dřevo není příliš ceněno, má pouze okrajové použití. Dříve se houbovité dřevo kořenů používalo na výrobu plováků rybářských sítí (stejně jako v Evropě korek).
Listy jsou jako u všech druhů rodu Nyssa střídavě postavené. Tuhé, kožovité, oboustranně zelené, z vrchu lesklé, zespodu někdy mírně nasivělé, po okrajích vždy celokrajné, někdy mírně zvlněné. Asi nejatraktivnější je Nyssa sylvatica v podzimních měsících od druhé poloviny září do listopadu (drží list relativně dlouho), kdy se zbarvuje zářivě červeně, případně červenooranžově (většina evropských klonů) nebo žlutooranžově. Odstín popsaných barev v kombinaci s charakterem kožovitých listů a habitem je v podzimních měsících zcela nepřehlédnutelný.
Květy jsou nenápadné žlutozelené, objevují se s rašením listů brzy na jaře. Druh je v domovině považován za cennou medonosnou dřevinu. Plody jsou nenápadné stopkaté peckovičky modrozelené až modrošedé barvy většinou s jedním semenem. Z vlastní zkušenosti nevynikají chutí, ptactvo je ovšem vyhledává s velkou oblibou.
Alespoň ve středních polohách (do cca 600 m.n.m.) lze tento druh použít jako zajímavý solitér nebo do skupin zejména pro výrazné podzimní zbarvení. V zahraničních ( německých nebo holandských) okrasných školkách je nabízen jako solitér nebo jako alejový strom.
Větší stromy je třeba dovézt ze zahraničí, neboť v současné době je Nyssa v nabídce pouze v menších velikostech (cca 1 m) pouze ve dvou okrasných školkých. Je to v celku škoda, protože ještě ve spodním miocénu byly na našem území domácí alespoň čtyři rody tohoto druhu, například Nyssa haidingerii nebo Nyssa ornithobroma.
Ve specializovaných školkách v Holandsku nebo v Anglii lze zakoupit několik kultivarů. Dnes je jich známo zhruba 15-20. Zpravidla se jedná o taxony s výraznějším podzimním zbarvením listů, nejčastěji jsou to přírodní výběry s lesklými listy, které se na podzim výrazně červeně nebo oranžově vybarvují. Další skupina kultivarů vyniká částečně nebo zcela převisajícími větvemi, které jsou v řadě případů kombinovány s výrazným podzimním zbarvením listů.
Ve specializovaných školkách v Holandsku nebo v Anglii se nejčastěji můžeme setkat s těmito kultivary:
´Wisley Bonfire´ - menší strom zhruba do deseti metrů s červenooranžovým, velmi výrazným podzimním zbarvením;
´Jeremy´s Flame´ - kultivar s větším listem, který se na podzim vybarvuje zářivě oranžově nebo oranžovočerveně;
´Sheffield Park´- listy se na podzim zbarvují oranžovočerveně zhruba o dva až tři týdny dříve než ostatní druhy;
´Forum´ (´NSSXF´) - tento kultivar má užší až pyramidální vzrůst, dorůstá okolo 20-25 metrů, výrazně lesklé listy se na podzim zbarvují temně červeně;
´Autum Cascade´ - převisající přirozená selekce zbarvující se na podzim jasně oranžově;
´Red Red Wine (´Red Wine´) – červeně rašící kultivar, na podzim se zbarvuje zářivě oranžovočerveně;
´Miss Scarlet´ - tmavě zelené listy ve vegetaci, na podzim se zbarvuje červeně, výrazně plodí
foto autor

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg