V novém čísle najdete:

Téma: Stromy

 

Sortiment pro měnící se středoevropské klima

Rozhovor o stromech ve Vídni a v Praze

Pro zdravé stromy v ulicích - pilotní projekt Budečská

Použití prokořenitelných buněk v Brně

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Archív teorie a dějiny zahradního umění Generel a zadání projektu Národního centra zahradní kultury v areálu Arcibiskupského zámku a Květné a Podzámecké zahrady v Kroměříži

Generel a zadání projektu Národního centra zahradní kultury v areálu Arcibiskupského zámku a Květné a Podzámecké zahrady v Kroměříži

Tisk
Petr Všetečka, Robert Václavík
Tvorba konceptu prostorové a funkční rehabilitace areálu Arcibiskupského zámku a zahrad v Kroměříži jako Národního centra zahradní kultury byla zahájena v roce 2008 zpracováním tzv. generelu. Ten zahrnoval celek zámku a obou zahrad, neboť myšlenka Národního centra byla teprve postupně formulována a všem zúčastněným bylo zřejmé, že nastává unikátní příležitost shrnout v jednom dokumentu řadu paralelních problémů urbanistických, architektonických, památkových, technických a funkčně-provozních, vyplývajících z dlouhodobě zanedbaného a neutěšeného stavu, a alespoň některé z nich vyřešit. Struktura generelu byla od počátku chápána jako flexibilní, a proto se jejím základem stal vedle situačních plánů také identifikační katalog, obsahující veškeré objekty včetně nově navržených (stavby, zahradně-krajinářské a vegetační prvky, zpevněné plochy, inženýrské sítě, vodohospodářská díla, drobná architektonická a sochařská díla, mobiliář apod.), rozdělené do logických celků a skupin (celkem 182 objektů či souborů). Součástí generelu byl rozpočet členěný po objektech. Tímto způsobem bylo možné až do definitivního rozhodnutí o prioritách neopouštět celistvý pohled a sestavovat různé kombinace investičního programu závislého na mnoha faktorech, např. na parametrech programu Integrovaného operačního programu Evropské unie (IOP), z jehož prostředků má být Národní centrum zahradní kultury realizováno (program je určen především na investice, nikoli na údržbu či restaurování). Předběžný rozpočet ukázal, že jednorázová obnova celku je nad ekonomické možnosti této doby (cca 1,017 mld Kč). Na schválený generel tedy v roce 2009 navázalo zadání projektu, tvořené výběrem priorit (asi jedné třetiny objektů z generelu), které lze realizovat v rámci IOP. Ostatní pak může být ponecháno v delším časovém horizontu jiným zdrojům, při zachování konceptu nebo s jeho aktualizací.
Od samého počátku prací bylo zřejmé, že úkol přesahuje jeden specializovaný obor, a máme-li zahrady plnohodnotně rehabilitovat, musíme se vrátit k myšlence zahradního umění jako umělecké discipliny završující všechny ostatní, a tedy nesoucí v sobě ambice tvorby univerzálních vztahů. Tedy k myšlence, která je dnes v našich podmínkách při tvorbě či obnově zahrad spíše vzácná. Ostatně příspěvkem k dlouhodobé nápravě tohoto stavu by mělo být i právě rodící se Národní centrum zahradní kultury. Situace kroměřížského souboru je navíc charakteristická rozložením zámku i zahrad do širší struktury historického města (Podzámecká zahrada logicky plní i funkci městského parku) a jejich vzájemným sepětím. Pro dislokace nových edukačních, badatelských, návštěvnických i správních a provozních prostor bylo nutné lépe pochopit záměry všech generací tvůrců zámku a zahrad.
Kompoziční rozbor historického vývoje arcibiskupských zahrad v Kroměříži
Po existujících dílčích architektonicko-historických rozborech Květné i Podzámecké zahrady byl nově hledán zejména jejich vzájemný vztah (a vztah k zámku) a jejich zapojení do kontextu města. Zpočátku se obě zahrady rozvíjely v uzavřených prostorách ohradních zdí. Přesto se zajímavý kompoziční přesah zahrad objevuje již v první fázi, při založení Květné zahrady architektem Giovanni Pietro Tencallou za biskupa Karla II. Liechtensteina-Castelcorna v letech 1664 - 1675.
Pravidelná a na první pohled jasně čitelná a uzavřená Tencallova kompozice Květné zahrady, jak ji známe z dobových grafických listů (publikace s 32 vyobrazeními zahrady od G. M. Vischera a J. van den Nypoorta vydaná roku 1691), „přesahuje" vymezený půdorys zejména dominantními stavbami Rotundy, respektive Kolonády, vnímatelnými z širokého, tehdy málo zastavěného okolí zahrady. Drobným ale neméně zajímavým prostorovým přesahem bylo také umístění vyhlídek s altány na Jahodových kopečcích. Ty byly osazeny na pohledové ose směřující na věž zámku (rovněž „vyhlídku") a svou výškou umožňovaly vnímání celého panoramatu Kroměříže. Kompozičně tak spojovaly Květnou zahradu se zámkem.
Klíčovým obdobím pro krajinářské a městské souvislosti jsou však až klasicistní úpravy obou zahrad dané suverénním autorským vstupem architekta Antona Archeho a arcibiskupa Maxmiliána Sommerau-Beeckha v letech 1837 až 1853.
„Arche zde vytvořil velkolepý krajinářský komplex a slohově neobyčejně čistá a prostorově citlivě pojatá klasicistní díla stavebních souborů, zahradních architektonických objektů i technických staveb a zařadil soubor zahrad mezi nejlépe koncipované krajinářské parky v našich zemích a mezi nejkvalitnější úpravy tohoto slohového názoru v Evropě."*
Nové analýzy provedené v rámci tvorby generelu navíc prokázaly, že cílem Archeho úprav nebylo jen rozšíření a dotvoření dvou samostatných a relativně od sebe vzdálených zahrad, ale zároveň jejich kompoziční propojení v jeden krajinný celek.
Nové stavby Arche umístil do velkoryse pojatého prostorového plánu, přičemž jejich architekturou vtipně podtrhl jejich vzájemný vztah i rozdílný slohový rejstřík. Protějškem nově vybudovaných podélných skleníků ortogonální Květné zahrady se tak stala segmentová stavba skleníku v Podzámecké zahradě, podobně pak monumentální Kolonáda Květné zahrady našla organický ekvivalent v zakřivené Maxmiliánově (Pompejské) kolonádě v zahradě Podzámecké.
Ústředním prvkem této „symetrie" se stal soubor staveb vzorného hospodářství pro chov skotu - Maxmiliánův (Maxův) dvůr. Ten byl postaven na křížení osy Dlouhého rybníka a úhlopříčné osy Květné zahrady s dominantou Rotundy, a byl zároveň komponován svou podélnou osou - osou symetrie - na příjezdovou cestu do Kroměříže. Tyto vazby teprve ozřejmují monumentální kompozici tohoto dvora, který, byť je dnes od ostatních staveb souboru vlastnicky i funkčně oddělen, urbanisticky nepozbyl ničeho ze své platnosti v obrazu celého města. **
Souhrnně tak můžeme kroměřížský soubor interpretovat jako obraz dvou nadčasových způsobů popisu univerza umělou krajinou. V prvním případě ortogonální a perspektivní geometrií ohraničeného mikrokosmu (Květná zahrada), ve druhém pak postupem opačným, tedy uspořádáváním (ovládnutím) neohraničeného makrokosmu města a krajiny organickým rozvinutím (promítnutím) původní kompozice. ***
Prostorový koncept obnovy zahrad
Výsledky analýzy, zejména nově popsaný rozsah klasicistního krajinářského souboru, byly využity k pochopení urbanistických detailů a při tvorbě konceptu obnovy obou zahrad. Umístění jednotlivých funkcí Národního centra zahradní kultury tak lze chápat jako novou interpretaci historických souvislostí.
Na prvním místě má být potvrzen silný duch založení obou zahrad. Celková kompozice Květné zahrady bude rehabilitována do podoby podle G. P. Tencally (v podobě grafických listů J. Nypoorta a G. M. Vischera) s komunikačním schématem podle pozdějších úprav (boční vstup A. Archeho). Zcela zaniklá část zahrady bude obnovena jako „zahrada v zahradě", tedy „vložením" rekonstrukcí původních užších zahrad Holandské a Pomerančové do plochy rozšířené na začátku 18. století. Zbylý pás bude vizuálně oddělen a nově pojat, např. jako cvičná zahrada vzdělávacího centra.
Podzámecká zahrada bude ponechána ve své vrstevnaté struktuře scelené v 19. století krajinářským parkovým pojetím.
V rámci projektu má být rovněž posílen vztah, resp. funkční propojení zahrady a zámku, v zámku samém pak zpřehlednění prostorových vazeb interiéru, rehabilitace a nové využití několika dosud zchátralých místností a vybudování stálé expozice zahradního umění s využitím rozsáhlých arcibiskupských sbírek, a to ve vazbě na zámeckou obrazárnu a knihovnu.
Vstupní prostory zahrad a linie atraktivit
Významově zesíleny jsou vstupní prostory obou zahrad ve skleníkových partiích vytvořených Antonem Archem. V obou zahradách se mají stát místem, kde bude návštěvníkům nabídnuta podrobná informace o každé ze zahrad a komfortní zázemí. K tomu přistupují nově vložené či artikulované funkce: výukové, výstavní, konferenční a společenské prostory ve vstupním objektu a ve Studeném skleníku v Květné zahradě, v Podzámecké zahradě pak (výhledově) rekonstrukce torza segmentového skleníku do původního tvaru pro návštěvnické zázemí. Využití historicky hodnotných objektů pro aktivity Národního centra zahradní kultury bylo jednou z priorit lokalizací, nejen kvůli minimalizaci novostaveb, ale rovněž z nutnosti záchrany těchto pozoruhodných objektů. Zároveň jsou obě vstupní partie výchozím bodem „linie atraktivit" každé ze zahrad, tedy návštěvnicky vrstevnaté nabídky.
V Květné zahradě tvoří tuto linii obnovená a nově propojená východní část zahrady, která je dnes v torzálním stavu. Severním směrem od vstupního objektu se skleníky je tvořena již zmíněnou Holandskou a Pomerančovou zahradou, jižním směrem pak zahradnictvím, zaniklým Králičím kopečkem a prostorem Ptáčnice. Všechny tyto části zahrady budou rehabilitovány, metoda bude v každém konkrétním případě odpovídat míře poznatelnosti původního stavu (rekonstrukce zaniklých částí zahrad podle dobových vyobrazení a archeologie, nové zahradnictví volně interpretující historickou situaci, aluze Králičího kopečku na základě archeologického nálezu jeho půdorysné stopy, restaurování Ptáčnice). Funkčně bude přitom tato část zahrady zahrnovat nové aktivity Národního centra a rovněž nabídku dětským návštěvníkům.
V logickém kontrastu k této přímce má linie atraktivit v Podzámecké zahradě organický, vějířovitý tvar a zahrnuje bývalý skleník, Zahradníkův dům, Rybářský pavilon a Paví dvůr. Tato linie atraktivit rozptyluje návštěvníky do odlehlejších částí parku. Stavby a zahradní úpravy v této první linii jsou charakteristické použitím menšího měřítka s partery květinových záhonů a ovocných sadů.
Zahradnické zázemí zahrad
Na vstupní partie obou zahrad navazují zahradnictví, v provozní i historické logice umístění. Právě zahradnictví, tvořená většinou utilitárními stavbami z druhé poloviny 20. století bez architektonických kvalit, představují dnes největší potenciál nutných změn, neboť ve své stávající podobě nevyhovují nárokům na soudobý zahradnický provoz, a tím méně pak zpřístupnění veřejnosti v rámci aktivit Národního centra zahradní kultury. Nepřehlédnutelné a rozsáhlé plochy obou zahradnictví mají v zahradách navíc podstatné prostorové, kompoziční a estetické souvislosti a jejich podoba by měla (podobně jako v historii) spoluvytvářet rovněž kulturu zahrad jako pracovního prostředí. Z těchto důvodů budou oba areály zahradnictví přestavěny. V Květné zahradě budou návštěvníci zcela v logice její dispozice zahradnictvím přímo procházet (ukázky činností, kursy, praxe frekventantů Národního centra, prodej produktů návštěvníkům apod.), v Podzámecké zahradě bude pak úloha zahradnictví poněkud jiná, bude především technickým a strojovým zázemím pro obě zahrady. Toto zahradnictví je dnes umístěno na svažitém pozemku, jehož dolní část je součástí záplavového území Podzámecké zahrady. Zahradnictví zabírá rozsáhlou plochu v nejživější části zahrady, celoročně užívané návštěvníky (včetně zimního bruslení na Dlouhém rybníce). Provozní studií byla potvrzena možná redukce ploch tohoto zahradnictví a proměna jeho dolní části na pobytově-sportovní plochy s novým pavilonem klubovny-loděnice, tedy na plochy, postrádané především dětmi. Nového rozhraní louky a zahradnictví (v historické stopě) lze využit při úpravě terénní konfigurace dvora zahradnictví tak, aby nové objekty pro zahradní techniku stály nad úrovní povodně. Obě zahradnictví čeká náhrada většiny nejmladších staveb lehkými novostavbami v novém půdorysném uspořádání, respektujícím celkovou kompozici zahrad. Součástí tohoto kroku je i revize technického vybavení. Svým způsobem jde tedy o vytvoření nástroje pro obnovu a péči o zahrady, která bude dlouhodobou činností s nutnými metodickými souvislostmi. Zároveň jde ale i o faktický počátek této obnovy.
Voda a porosty
Dlouhodobým a životně důležitým problémem obou zahrad je jejich vodní režim. Proto je součástí projektu i řešení zásobování Květné zahrady vodou, které je vyhodnocováno v řadě variant zohledňujících historická, technická a rovněž provozně-ekonomická hlediska. Samozřejmou součástí vodního režimu bude jímání dešťových vod ze zpevněných ploch. V Podzámecké zahradě je paralelním projektem obnova a doplnění existujícího vodního režimu zahrady do funkční podoby.
Voda jako prostorový, mikroklimatický a aktivní prvek bude pak do zahrad vrácena obnovou a rekonstrukcí atraktivních vodních prvků na místech, kde dříve byly. Především půjde o Květnou zahradu: dvojici Pstružích rybníčků, k jejichž podrobnějšímu poznání přispěl archeologický průzkum provedený v roce 2009, dále o Neptunovu fontánu v Holandské zahradě a bazén kolem Ptáčnice. Pro vnitřní rozvod v prostoru Květné zahrady budou obnoveny původní kamenné štoly.
Porosty budou obnovovány dlouhodobě, a to kombinací péče i dosadeb v intencích celkové kompozice. V Květné zahradě budou doplněny postupně všechny zaniklé plochy vegetací, ke kterým existuje podrobný doklad o jejich historické podobě (respektováno bude mladší parterové pojetí architekta Pavla Janáka před Kolonádou). V první fázi půjde o porosty klíčové pro kompoziční skelet zahrady, především o chybějící střihané zelené stěny.
Ve Štěpnici Květné zahrady vznikne v dlouhodobé perspektivě genofond starých odrůd ovocných stromů, extenzivněji udržované odlehlé části Podzámecké zahrady mohou sloužit jako přirozené biotopy. Tyto dnes aktuální tendence zahradního umění mají v kroměřížských zahradách své historické základy.
Poznámky:
* Citováno z textu Ondřeje Zatloukala: Národní centrum zahradní kultury v Kroměříži - Metodické, odborné a vzdělávací centrum údržby a obnovy historických zahrad v Kroměříži (2008).
** Udržení nezastavěného předpolí Maxmiliánova dvora by mělo být zásadním prostorovým regulativem města, podobně jako udržení výškových horizontů staveb v centru města a zejména v okolí Květné zahrady (problém nástaveb bytových domů, které snahou o „historické" tvary zastřešení přicházejí o únosný horizont rovných střech v kompozičně významných pohledech).
* * * Koncept ortogonální kompoziční soustavy Květné zahrady dále rozvinul na přelomu 19. a 20. století architekt Hubert Gessner osobitým souborem staveb psychiatrické léčebny.


Popisy obrázků:

1. Kompoziční rozbor

2. Podzámecká zahrada stávající stav

3. Podzámecká zahrada zadání výhled

4. Podzámecká zahrada generel

5. Květná zahrada stávající stav

6. Květná zahrada zadání výhled

7. Květná zahrada generel

8. Skleník Podzámecká zahrada

9. Květná zahrada

10. Květná zahrada

11. Květná zahrada

{ph

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg