V novém čísle najdete:

Téma: Stromy

 

Sortiment pro měnící se středoevropské klima

Rozhovor o stromech ve Vídni a v Praze

Pro zdravé stromy v ulicích - pilotní projekt Budečská

Použití prokořenitelných buněk v Brně

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Archív teorie a dějiny zahradního umění Národní centrum zahradní kultury v Kroměříži

Národní centrum zahradní kultury v Kroměříži

Tisk
Národní centrum zahradní kultury v Kroměříži
Metodické, odborné a edukační centrum péče a obnovy historických zahrad a parků v ČR.
Ondřej Zatloukal
Nositel: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Kroměříž
Partner: Muzeum umění Olomouc - Arcidiecézní muzeum Kroměříž
Spolupracující subjekty: Klub Unesco Kroměříž, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Město Kroměříž, Multifunkční centrum zámek Lednice, Terra didactica, Zlínský kraj
Místo realizace: Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži
Místo realizace
Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži
Národní kulturní památka
Areál zámku s Podzámeckou a Květnou zahradou byly nařízením vlády č. 262/1995 Sb. dne 16. 8. 1995 prohlášeny za národní kulturní památku.
Světové kulturní dědictví UNESCO
Areál zámku s Podzámeckou a Květnou zahradou byly zapsány dne 2. 12. 1998 do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO pod bodem C 860 (Report of the 22th Session of the Commitee, Kyoto, Japonsko, 2.12.1998).
Městská památková rezervace
Areál zámku s Podzámeckou a Květnou zahradou je součástí městské památkové rezervace Kroměříž zřízené výnosem MK ČSR čj. 15.869/78-VI/1 ze dne 8. 9. 1978 o prohlášení historického jádra města Kroměříže s Podzámeckou a Květnou zahradou památkovou rezervací.
Arcibiskupský zámek prošel v minulosti několika zásadními proměnami - ze středověkého hradu, přes renesanční zámek k barokní rezidenci. Zároveň sloužil po většinu času jako letní sídlo olomouckých biskupů, později od roku 1777 jako sídlo arcibiskupů. Současně však plnil i funkci sídla arcibiskupské stavební a hospodářské správy. Zámek spolu s oběma zahradami a uměleckými sbírkami vystřídal od znárodnění v roce 1950 mnoho správců (Okresní úřad, Národní galerie v Praze, Státní vědecká knihovna Olomouc, Uměleckohistorické muzeum, Státní zámek a zahrady, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, Národní památkový ústav, územní pracoviště v Kroměříži, Muzeum umění Olomouc - Arcidiecézní muzeum Kroměříž ad.). Po roce 1989 byly sbírky a všechen mobiliář navrácen Arcibiskupství olomouckému. Zámecký areál spolu se zahradami však již zůstal v majetku státu.
Květná zahrada, jejíž hlavní část byla vybudována mezi léty 1665-1675, v sobě zahrnuje přelomovou fázi vývoje evropského zahradního umění. Na jedné straně ještě stále připomíná pozdně renesanční italské a zaalpské zahrady (vila d´Este v Tivoli, vila Doria Pamphili v Římě, rezidenční zahrada v Mnichově, Hortus Palatinus v Heidelbergu, Neugebäude u Vídně a vila Angiana v Belgii), na straně druhé však již otevírá cestu francouzskému barokně klasicistnímu typu (Versailles). Jedinečnost zahrady však nespočívá pouze v této své vnitřní originální dualitě či ve vysoké umělecké a historické hodnotě, ale také v tom, že je dnes prakticky jediným představitelem obdobně komponovaného celku v Evropě.
Květná zahrada (původně Libosad) se stala vrcholným stavebním podnikem biskupa Karla II. Liechtensteina - Castelcorna. Mimo vlastní představy opírající se o bohaté umělecké sbírky, si pro uskutečnění svých velkorysých plánů povolal dva císařské architekty Filiberta Lucheseho a Giovanni Pietro Tencallu. Vedle nich se na výzdobě zdejší zahrady podílela celá řada dalších umělců.
Centrální partii Květné zahrady, která je koncipována na půdoryse protáhlého obdélníka s množstvím geometricky stříhané zeleně, tvoří dvě části - květnice a štěpnice.
Hlavní osa zahrady začínající vstupní sochařskou kolonádou je centrálně i po stranách akcentována množstvím doprovodných architektonických i výtvarných zastavení (okrasné partery, kašny Lví a Tritónů, Rotunda, labyrinty, vodní plochy, kuželna a Jahodové kopečky).
Toto základní formální rozložení organicky doplňovaly z východní strany - od města - dnes již zaniklé další přilehlé okrasné či hospodářské prostory (Oranžerie, Holandská zahrada, skleníky, hospodářský dvůr, Bažantnice, Králičí kopeček a Voliéra).
Výraznější proměny doznala Květná zahrada - respektive hospodářský dvůr až ve čtyřicátých letech 19. století. Architekt Anton Arche porušil původní ideu hlavní pohledové osy lodgie - Rotunda a nahradil ji nově komponovanou osou hospodářský dvůr - Rotunda. Na místě zahradníkova domu navrhl objekt charakteristický jemným užitím palladiánských a romantizujících motivů. Dvůr po stranách uzavřel dvojicí velkoryse pojatých skleníků v jemně romantizujícím stylu - Teplý a Studený. Soustava tří objektů byla záměrně komponovaná tak, aby vytvořila motiv čestného nádvoří - cour d´honneur. Z původně utilitárního zázemí vybudoval Arche nový reprezentativní vstup do zahrady.
Revitalizace narušených částí Květné zahrady se ujal v padesátých letech 20. století architekt Pavel Janák. Na jeho práci navázali architekti Dušan Riedl a Jan Němec, když v roce 1964 připravili projekt její celkové rehabilitace, která však nikdy nedošel svého naplnění.
Počátky budování kroměřížské Podzámecké zahrady sahají ke sklonku středověku a rané renesanci, kdy za episkopátů olomouckých biskupů Stanislava I. Thurza a později i Viléma Prusinovského a Stanislava II. Pavlovského vyrostla při zámku nejen tehdy obvyklá užitková, ale především menší obora pro chov vysoké zvěře a okrasná zahrada s několika vodními prvky a řadou okrasných bohatě tvarovaných záhonů.
Slavného období rozkvětu a postupného rozšiřování se však zahradě dostalo až s nástupem vzdělaného a kultivovaného Karla II. Liechtensteina - Castelcorna na biskupský stolec. Spolu s architekty Filibertem Luchesem a Giovanni Pietro Tencallou a na základě mnoha italských a nově také francouzských vzorů vytvořili pod okny rovněž upravovaného zámku okrasný parter. Ústředním akcentem díla se však staly bohatě dekorované interiéry zámecké saly terreny ukryté v potemnělých sálech zámeckého přízemí.
Další, tentokrát menší úpravou, prošla Podzámecká zahrada za episkopátu biskupa Wolfganga Hannibala Schrattenbacha v 1. polovině 18. století, který se pokusil v drobném měřítku navázat na linii středoevropského zahradního barokního klasicismu.
Rok 1777 znamenal pro olomouckou diecézi vrcholný okamžik. Biskupství bylo totiž povýšeno na arcibiskupství - prvním arcibiskupem byl zvolen Antonín Theodor Colloredo - Waldsee; do kroměřížského prostředí především vstoupil originální proměnou Podzámecké zahrady. Od počátku 18. století se totiž v Anglii, později i ve Francii a Německu, formovaly myšlenky směřující k opuštění principů formálního uspořádání zahrad ve prospěch přírodně krajinářsky koncipovaných parků. Během druhé poloviny 18. století tento nový typ ovládl takřka celou Evropu a na mnoha místech prošel více či méně drobnými obměnami. Kroměřížská zahrada si za svůj vzor zvolila střední cestu tzv. sentimentálního parku populárního především ve středoevropské oblasti - tedy kombinaci formálního rokokového parteru s přírodně komponovanými kabinety s množstvím kuriózních stavebních doplňků, ať již v řeckém, čínském, tureckém, tichomořském či jiném stylu.
Nejradikálnější přestavba však Podzámeckou zahradu čekala po příchodu nového arcibiskupa Ferdinanda Marii Chotka v první třetině 19. století, který do Kroměříže povolal ze svého rodového panství v českých Veltrusech mladého architekta Antona Archeho; společně pak připravili koncept proměny sentimentální zahrady v romantický přírodně-krajinářský park v duchu idejí německého knížete Hermanna von Pücklera-Muskau. Chotek se však plného vyznění své představy nedožil. V sotva započatém díle mohl od roku 1837 pokračovat jeho nástupce Maxmilián Josef Sommerau - Beeckh. Nejpodstatnějším vstupem do charakteru zahrady byla proměna starého rokokového parteru v rozlehlý palouk. Podzámecká zahrada byla také postupně rozšířena o přilehlá luka tzv. Hořenuše. Novému prostoru, který byl nazván Maxmiliánovým parkem, dominovala vedle řady dalších drobných staveb a instalovaných objektů především křehká Maxmiliánova kolonáda. Celý areál uzavíral vznosný komplex vzorného statku Maxova dvora. V prostředí Podzámecké zahrady se tak propojily dva významné dobové proudy - romantický vztah k přírodě projevující se v parkové koncepci a Archeho neoklasicistní, antikizující stavby. Druhá polovina 19. století znamenala pro Podzámeckou zahradu období několika posledních, vesměs drobnějších úprav. Arcibiskup Bedřich z Fürstenberka reagoval na evropskou historizující vlnu odíváním Archeho neoklasicistních objektů do neorománského, neogotického či neorenesančního stylu. Za nejzdařilejší lze považovat přestavbu zámeckého portiku a vybudování nového monumentálního schodiště, které slouží jako druhý vstup do Podzámecké zahrady do dnešních dnů.
Zahradní kultura Zahradní kultura - jeden z vrcholných plodů evropského či světového intelektuálního a uměleckého vývoje - je v českých zemích stále opomíjeným a přehlíženým tématem. A to i přesto, že naše území disponuje mnoha v celosvětovém měřítku pozoruhodnými zahradami a parky. Téma zahradní kultury prostupuje kontinuálně evropskou mentalitou již několik dlouhých staletí (renesance, baroko, 18. a 19. století). V určitých epochách zahradní kultura dokonce sloužila za jakýsi přirozený svorník nejen mezi výtvarnými obory (architektura, malířství, sochařství, hudba ad.), ale také obory technickými a vědeckými (geometrie, fyzika, botanika, hydrologie, filozofie, estetika ad.). Zkrátka zahradní kultura byla vždy považována za trvalou součást tzv. vysoké kultury. Již několik dlouhých desetiletí se toto téma stává velmi populárním nejen u mnoha zahraničních odborníků, ale především i u mnoha laiků či návštěvníků podobně komponovaných památek. Vysvětlení můžeme hledat řekněme ve „věčných" souvislostech - přirozené tíhnutí člověka k přírodě, nalézání či vytváření svého přirozeného prostředí - osvětí. K těmto základním pilířům se v poslední době stále intenzivněji připojují aktuální témata a hrozby - ekologické krize, přetechnizovanost, civilizační jevy ad.
V českých zemích je však tento potenciál památek zahradní kultury v současné době nejen nevyužitý, ale na základě mnoha předsudků vyrůstajících z dob minulých často dokonce bagatelizován.
Velikost a originalita středoevropského prostoru v uměleckých otázkách byla odjakživa spojena se schopností reakce a transformace na různorodé vlivy proudící často z mnoha koutů Evropy. Díky tomu jsme dnes schopni představit složité a různorodé téma zahradní kultury
v celé šíři zohledňujíce přitom evropský vývoj zahradní kultury od renesance k přírodně krajinářskému parku 19. století. Vysokou míru umělecké kvality a jedinečnosti těchto areálů v některých případech dokonce stvrzuje zařazení na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO: Lednicko-valtický areál (UNESCO), Květná a Podzámecká zahrada v Kroměříži (UNESCO), zámecká zahrada v Českém Krumlově (UNESCO), komplex pražských historických zahrad (UNESCO), zámecký park ve Veltrusech (Národní kulturní památka), zámecký park v Krásném Dvoře (Národní kulturní památka) atd. Každý z výše uvedených objektů totiž představuje v evropském horizontu neopakovatelné a jedinečné završení určitého vývojového typu zahrady či parku. Současně s tím jsme tak schopni na poměrně malém našem území nabídnout potenciálnímu zájemci či návštěvníkovi těchto památek ucelený a neopakovatelný přehled a výklad o evropské zahradní kultuře od pozdní renesance po 19. století.
Integrovaný operační program
Jedním z tématických operačních programů, jejichž prostřednictvím lze v programovém období 2007-2013 získat dotaci ze strukturálních fondů Evropské unie, je Integrovaný operační program (IOP). Ministerstvo kultury ČR (MKČR) je zprostředkujícím subjektem IOP Oblast intervence 5.1 „Národní podpora využití potenciálu kulturního dědictví" (IOP MK).
Globálním cílem IOP MK je zvýšit využití potenciálu kulturního dědictví a kulturních služeb České republiky, a tak stimulovat ekonomický a sociální růst.
Konkrétním cílem programu je pak obnova a využití památkových objektů či souborů zapsaných na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a Seznamu kandidátů na zápis do tohoto seznamu nebo zapsaných v Ústředním seznamů kulturních památek jako národní kulturní památka. Zcela přirozeně a logicky byl projekt Národní centrum zahradní kultury v Kroměříži (NCZK) orientován k vybudování metodického centra - tato orientace ostatně vyplývá i ze samotné podstaty NPÚ jako odborného garanta v této problematice - aktivita intervence 5.1.a: Vytváření a zefektivňování národních metodických center pro vybrané oblasti kulturního dědictví: „Jsou založena na bázi institucí s celonárodní působností a využívají síť vlastních nebo smluvně zajištěných regionálních pracovišť s celonárodní působností. Jejich náplní je identifikace,dokumentace, uchování, prezentace a využití nemovitého, movitého a nehmotného kulturního dědictví ČR v daných segmentech. Součástí budování a zefektivnění center je obnova a využití památkových objektů či souborů nebo jiných vhodných nevyužitých objektů."
Projekt NCZK
Předmětem projektu NCZK je vytvoření multioborového centra, které se bude orientovat na vytváření specielních metodik pro obnovu a následnou péči o historické zahrady a parky v ČR.
Dále pak na identifikaci, zpracování a následné praktické ověřování, dokumentaci, výstavní, publikační, vzdělávací a edukační činnost vztahující se k tématu zahradní kultury.
Vedle těchto odborných - zvláště metodických, organizačních a technických aktivit - půjde zejména o rehabilitaci tématu zahradní kultury v nejširším slova smyslu a tím i k rehabilitaci základních pilířů evropského vysoké kultury. Kroměříž spolu s Arcibiskupským zámkem a zahradami totiž v sobě vzácně uchovává všechny základní atributy spojené s vývojem zahradní kultry v rámci Národní kulturní památky a památky UNESCO. Zůstává tedy jediné. Znovu sjednotit a propojit to, co bylo násilně v průběhu převážné většiny 20. století odtrženo.
Pojítkem jsou obě zámecké zahrady - Květná a Podzámecká jako vrcholné plody vysoké evropské kultury. Obě jsou navíc předními reprezentanty dvou vyhraněných pólů lidské existence. Květná zahrada reprezentující tíhnutí k vědnímu řádu podpořeného po staletí budovanou konstrukcí matematického univerza. Podzámecká zahrada naopak vyrůstající a zároveň apelující na lidskou přirozenost panteistického názoru.
Nejen v rámci České republiky, ale i minimálně ve střední Evropě není v současnosti obdobně koncipované centrum, jež v sobě zahrnuje všechny výše popsané aktivity. Soustředěním do jednoho prostoru dostane návštěvník kompletní a vyčerpávající informace pro vytvoření obrazu o šíři tématu zahradní kultury.
Na samém počátku promýšlení kroměřížského projektu stály dvě státní příspěvkové organizace Ministerstva kultury České republiky (Národní památkový ústav - NPÚ a Muzeum umění Olomouc - MUO), které mají statutem danou hlavní činnost v péči, ochraně, popularizování a zkoumání historického kulturního dědictví, jak nemovitého (oblast specifičtější spíše pro NPÚ), tak movitého (oblast specifičtější spíše pro MUO) v mnoha oborech. Na základě takto vymezeného společného zájmu o téma zahradní kultury se dokázali shodnout na vytvoření Národního centra zahradní kultury v Kroměříži. Obě organizace mají v Kroměříži své organizační jednotky (územní odborné pracoviště NPÚ a Arcidiecézní muzeum Kroměříž). Národním centrem zahradní kultury lze tedy nazvat nejen projekt, ale i předmět spolupráce obou těchto organizací (partnerů) a dalších spolupracujících subjektů, kterou budou provozovat v kroměřížském zámeckém komplexu.
NCZK sestává ze souborů aktivit a činností, které jsou pro přehlednost rozděleny do čtyř oblastí - metodické, vzdělávací, odborné a vzorové obnovy Květné a Podzámecké zahrady.
1. Metodické aktivity - zcela logicky navazující na základní poslání Národního památkového ústavu, tj. tvorbu různorodých metodik na téma obnovy památek. Půjde o vrcholový výstup všech aktivit, který bude mít přesah a dopad na celou ČR - minimálně na všechny objekty ve správě NPÚ, ale nositel doufá, že i na další ať již veřejné (veřejná samospráva) či soukromé investory. Na tvorbě odborných metodik se budou spolupodílet jednak pracovníci zdejšího pracoviště, tak i z dalších územních pracovišť a jiných odborných institucí, vysokých škol a vědeckých ústavů. Metodické postupy budou prioritně ověřovány ve zdejších zámeckých zahradách. Tímto krokem je současně do budoucna zajištěna i další postupná či etapovitá obnova zdejších zahrad jako celku.
2. Edukační aktivity - zaměřené jak na praktickou přípravu zaměstnanců, kteří se pohybují v oblasti historických zahrad a parků - ty vyžadují zcela specifické řemeslné postupy - tak i na zapojení zcela nového tématu v oblasti prezentace a zprostředkování památek a umění v tzv. edukační činnosti pro nejširší laickou veřejnost - tzn. komentované prohlídky zahrad, veřejné kurzy pro věkové kategorie od předškoláků až po seniory ad. Tyto aktivity nebudou probíhat pouze v zahradách, ale také na zámku při komentovaných prohlídkách či specielně vytvořených edukačních programech k jednotlivým výstavním projektům atd.
3. Odborné aktivity, které bude připravovat a zajišťovat partner MUO. Půjde především o prezentaci zdejšího bohatého uměleckohistorického fondu - ať již orientovaného k zahradní kultuře nebo k uměleckým okruhům obecně. Dále možnost studia zdejších sbírek spolu s dotvářením odborné knihovny zaměřené na toto téma, pořádání výstav, vytvoření expozice o kroměřížských historických zahradách, vydávání publikací, které mapují fenomén zahradní kultury, spolupořádání seminářů a konferencí.
4. Vrcholem celého projektu však zcela nepochybně bude vzorová obnova vybraných částí Květné a Podzámecké zahrady.
Projekt NCZK spoučasně doplňují tzv. navazující investiční akce, které v sobě zahrnují aktivity z oblastí rozvoje občanské infrastruktury či cestovního ruchu a jsou řešeny v rámci Regionálního operačního programu (ROP) - naučná stezka Kroměříží, informační systém v zámeckých zahradách, dovybavení nové veřejné plochy v Podzámecké zahradě, rehabilitace Pompejské kolonády. Tyto projekty vznikají v intenzivní spolupráci mezi NPÚ a městem Kroměříž, který je jejich nositelem.
Zadání projektu NCZK
V roce 2008 byl na popud nositele projektu NCZK vypracován společností Transat architekti - tedy architekty Petrem Všetečkou a Robertem Václavíkem tzv. Generel NCZK. V jeho rámci byla během několikaměsíční intenzivní komunikace mezi institucemi zúčastněnými v projektu přijata řada strategických, investičních a dislokačních rozhodnutí, podepřených podrobnou kompoziční a historickou analýzou, prostorovými návrhy a památkovými záměry. Generel byl poté v roce 2009 dopracován do podoby závazného urbanistického a funkčního řešení, které je součástí tzv. Zadání projektu NCZK.
Prioritou stavební části projektu NCZK bude Květná zahrada a její vzorová obnova vyrůstající na pozadí různorodých metodických pokynů a výzkumů v oblasti historických zahrad a parků (stavby, konstrukce, cestní síť, zeleň, vodní režim atd.). Menší finanční prostředky se dotknou Podzámecké zahrady a zámku. Obecným cílem stavební části NCZK je především maximální zpřístupnění všech částí Květné zahrady a výrazné nastartování vzorové - metodické obnovy obou zámeckých zahrad.
Květná zahrada
1. rehabilitace do původní podoby konce 17. století podle návrhu architekta Giovanni Pietra Tencally (podle dostupné ikongrafie a současného stavu poznání; ředevším pak podle grafických listů Justuse van den Nypoorta a Georga Matthiase Vischera - autorů grafického alba o Květné zahradě z roku 1691) s komunikačním schématem (vytvoření Čestného nádvoří) podle pozdějších úprav architekta Antona Archeho. V detailu budou ponechány úpravy Pavla Janáka z poloviny 20. století.
2. bude oživena a nově podpořena paralelní podélná kompoziční a provozní osa (Pomerančová a Holandská zahrada, objekty Čestného nádvoří, zahradnictví, Voliéry) - s těžištěm v Archeho Čestném dvoře - v křížení s osou hlavního vstupu Květné zahrady směřující k Rotundě.
Podstatná část finančních prostředků bude tedy věnována návštěvnicky nepřístupným, zaniklým či zdevastovaným plochám a objektům rozmístěným po obou stranách vstupu do zahrady. Zaniklé části zahrady - Holandská a Pomerančová zahrada - budou obnoveny jako zahrada v zahradě, tedy rekonstrukcí a vložením původních drobnějších celků do širšího pozemku vzniklého až počátkem 18. století. Zbylý obvodový pás bude prioritně sloužit jako cvičná plocha pro frekventanty projektu NCZK. Celkovou rehabilitací si projde především vstupní objekt spolu s oběma skleníky - Teplým i Studeným, které jsou v havarijním stavu. Tímto krokem také dojde ke kvalitnějšímu zajištění návštěvnického servisu - vstupní objekt bude doplněn stálou expozicí o historii zahrady spolu pokladnou, sociálním zázemím a bookshopem. Dále pak dojde ke zřízení pracoviště pro edukační pracovníky a menší multifunkční sál, který bude sloužit pro pořádání kurzů a přednášek na rozmanitá zahradní témata. Teplý skleník bude opatřen reprezentativní expozicí rostlin. Studený skleník bude po doplnění obslužného provozu konečně plnit vedle své přirozené funkce k uskladnění rostlin během zimních měsíců i funkci sálu pro pořádání velkých kulturních podniků.
Celkovou proměnou a současně i zpřístupněním také projde zahradnický provoz, které musí v budoucnu zajistit a zvládnout kvalitní údržbu a péči o rehabilitované plochy obou zámeckých zahrad. V místech dnešního zahradnictví - původně barokní bažatnice - vyroste především moderní architektonicky pojatý skleník, který výrazně podpoří onu nově definovanou podélnou kompoziční osu. Místo bývalého Králičího kopce bude rehabilitováno - doplněno novotvarem či kopií původního objektu a bude vyhrazeno pro volnočasové aktivity především maminek s dětmi. Nově zpřístupněná osa bude končit upravenou Voliérou. Současně dojde k rehabilitaci všech barokních staveb - hospodářských domečků - zakomponovaných do přilehlé ohradní zdi. Veškeré nově upravované plochy budou doplněny zahradními úpravami vycházejícími z historických souvislostí. V prostoru Květnice a Štěpnice dojde na úpravy povrchů spolu s částečnou obnovou zeleně. Štěpnice bude doplněna o dva pstruží rybníky. Voda pro dokrytí provozů nově zřízených vodních ploch - tzn. Pstruží rybníky, bazén u Voliéry a Neptunova kašna v Holandské zahradě - a pro zkvailtnění zálivky skleníků bude získána jímáním dešťové vody ze zpevněných ploch.
Podzámecká zahrada
Podstatou Podzámecké zahrady je relativně organický vývoj a rozšiřování do konečné podoby přírodně-krajinářského parku (na rozdíl od založení Květné zahrady). Pro uspořádání funkcí je zde hledána logika jádra kompozice. Za takové jádro považujeme tzv. Linii atraktivit s exponovaným vstupem do zahrady:
Koncentrace hlavních atraktivit návštěvnického zázemí se odehrává na relativně malém prostoru v návaznosti na hlavní vstup do Podzámecké zahrady z ulice Na Kopečku. Tato linie atraktivit vějířovitě rozptyluje návštěvníky do odlehlejších částí parku. Stavby a zahradní úpravy v této první linii jsou charakteristické použitím menšího drobnějšího měřítka s partery květinových záhonů a ovocných sadů.
Linie atraktivit bude projektem NCZK doplněna o novou plochu pro veřejnost - pro edukaci a volnočasové aktivity (vybudování loděnice pro loďky, zimní bruslení) v sousedství Rybářského pavilonu, Dlouhého rybníka a sportovního areálu Bajda, která vznikne celkovou reorganizací a obnovou (plošným zmenšením) stávajícího zahradnictví Podzámecké zahrady. Současně s tím dojde k vhodné „adjustaci" či ukončení slepého ramene Mlýnské strouhy.
Zámek
Prioritou je dispoziční a funkční scelení zámku a jeho organizačních jednotek spolu s vytvořením dvou stálých expozic pro návštěvníky či frekventanty NCZK. První ze stálých expozic - vstupní - bude zřízena v přízemí zámku a bude sloužit k celkovému získání informací o zámeckém areálu o obou zahradách a projektu NCZK. Druhá z expozic bude mapovat bohatou historii Květné a Podzámecké zahrady a současně doplní druhé patro zámku, které tak bude především věnováno prezentaci (obrazárna, knihovny, expozice, krátkodobé výstavy) a odborné správě (badatelské centrum, knihovna, depozitáře) unikátním zámeckým sbírkám. Posledním tématem projektu NCZK bude příležitostné zpřístupnění Podzámecké zahrady přes Collerodevu kolonádu a tzv. giardino segreto tedy soukromý vstup arcibiskupa.
Mgr. Ondřej Zatloukal (1977), vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Palackého univerzity, pracuje v Muzeu umění Olomouc - Arcidiecézním muzeu Kroměříž, koordinátor projektu Národní centrum zahradní kultury v Kroměříži.

 

1. J. van Nypoort podle G. M. Vischera, Celkový pohled na Libosad, 1691

2. J. van Nypoort podle G. M. Vischera, Celkový pohled na Libosad, 1691

3. A. Arche – F. von Rittersfeld, Celkový plán Libosadu, (40. léta 19. st.)

4. Květná zahrada po úpravě v 19. st.

5. letecký snímek, Květná zahrada

6. letecký snímek, Květná zahrada

7. letecký snímek, Květná zahrada

8. letecký snímek, Květná zahrada

9. Květná zahrada, pohled na centrální pavilon

10. B. Lipavský – J. Homme, Celkový plán Podzámecké zahrady, 1850

11. Chotkův rybník s chrámkem Přátelství v Podzámecké zahradě (olej Š. T. Miliána z roku 1847)

12. (A. Arche), Návrh na Maxův dvůr pro Podzámeckou zahradu – průčelí, 1841-1845

13. Letecký snímek, Podzámecká zahrada

14. G. P. Tencalla, Sala terrena na zámku, (80. – 90. léta 17. století)

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg