V novém čísle najdete:

Téma: 100 let oboru

 

Ohlédnutí za 100 lety oboru zahradní a krajinářská tvorba z různých pohledů

Úvahy nad budoucností - jak se náš obor bude vyvíjet?

Anketa

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Archív zakládání a údržba zeleně Golfové hřiště vztah obtížnost - údržba

Golfové hřiště vztah obtížnost - údržba

Tisk

Marek Hamata, Dalibor procházka

Úvod

V předchozích částech jsme naznačili, jaký vliv má projekt a výstavba hřiště na herní obtížnost. V této části se zaměříme na herní obtížnost golfového hřiště ve vztahu k denní údržbě.

Platnost normy hřiště

První normování golfových hřišť probíhá zpravidla těsně před jejich uvedením do herního provozu. Tato první norma má platnost na dobu 1-3 let a v této době se jednotlivé herní travnaté prvky stabilizují a dozrávají. Někdy dochází i k dolaďování dalších herních prvků dle odrazu provozu a pokynů architekta. Po uplynutí této doby je (stále ještě mladé) hřiště přenormováno a tato norma může mít platnost i na metodikou povolených deset let (samozřejmě pokud nedojde k zásadnějším stavebním změnám jednotlivých jamek či k zásadnějším změnám údržby jednotlivých herních prvků travnatých ploch). Z výše uvedeného je patrné, že herní norma má u stabilizovaného golfového hřiště (z hlediska travnatých povrchů) poměrně dlouhou platnost.

Standardizace údržby

Aby nedocházelo k podstatným odchylkám od stanovené normy golfového hřiště, je potřebné udržovat jednotlivé travnaté plochy hřiště ve stejném rozsahu parametrů, jaké byly brány do úvahy v průběhu normování předmětného golfového hřiště. Samozřejmě v časném jaru a pozdním podzimu tyto parametry v našich podmínkách dodržet nelze vzhledem k vývojovému stádiu travnatých porostů, stejně tak i extrémní projevy počasí během herní sezóny mohou způsobit odchylky od údržbového schématu, ale jinak je v průběhu plné herní sezóny potřebné dodržovat údržbové schéma travních porostů v souladu s nanormovanými parametry.

Z těchto důvodů by si měl každý majitel či provozovatel golfového hřiště před normováním, a v principu již před výstavbou v rámci projektu, svého golfového hřiště jednoznačně stanovit, v jakém módu chce hřiště provozovat resp. jaký typ klientely chce na svém hřišti přivítat. Popíšeme dva extrémy, mezi kterými samozřejmě existuje tolik odchylek, kolik je golfových hřišť.

Pokud je primárním zájmem ryze sportovní charakter hřiště s vysokou obtížností, typicky s nutností u hry přemýšlet, taktizovat, přijímat výzvu riskantních úderů atd., zaměřuje se denní i celosezónní údržba travnatých ploch celého golfového hřiště na cíl dosáhnout vysoké a mnohdy i co nejvyšší obtížnosti. Tohoto cíle se dosahuje několika způsoby. Jsou to zejména vysoká rychlost jamkovišť (Greens) ve smyslu kutálení míče (9 stop a více - měřeno kalibrovaným stimpmetrem), snížení délky doběhu odehraných míčů na herních drahách (Fairways) a penalizační výška a hustota rafů (Rough, více či méně sečené plochy v okolí drah).

V případě, že majitel od svého hřiště očekává spíše vysokou průchodnost, s menšími či žádnými nároky na přemýšlení s ohledem na herní strategii, pak i údržba travnatých povrchů je takovémuto pojetí přizpůsobena. Rychlost na jamkovištích obvykle nepřesahuje střední rychlost (6,5 - 7,5 stop), herní dráhy jsou široké (obvykle nad 24 metrů) a rafy jsou nízké (cca 5cm), pravidelně sečené a minimálně zaplevelené, takže obvykle nepředstavují výraznější herní překážku.

Popis těchto extrémů dává čtenáři představu o základních typech golfových hřišť z hlediska vztahu údržby travnatých povrchů vůči obtížnosti hřiště.

Jamkoviště alias grýny (Greens)

Základním pravidlem je, že čím je rychlost odvalu golfového míče na jamkovišti vyšší (měřeno kalibrovaným stimpmetrem), tím vyšší je obtížnost hry na nich (patování) a tím i obtížnost celého hřiště. I designově málo členitý grýn se při vyšších rychlostech stává velmi obtížným na správný odhad trajektorie a potřebné síly úderu. Rychlejší grýny (samozřejmě při zachování požadavku na jejich kvalitu zejména ve smyslu hladkosti a „neskákavosti") jsou také hráči obecně více oceňovány. Snahou a cílem většiny golfových hřiště tedy bývá co možná nejvyšší rychlost povrchu jamkovišť. Vysoké rychlosti povrchu jamkovišť se v podmínkách naší republiky dosahuje několika způsoby:

1. Osetím monokulturou psinečku výběžkatého - Agrostis stolonifera

2. Nízkou výškou seče travnatého porostu s následným pravidelným mělkým prořezem a zapískováním (Top Dressing).

3. Urovnáním a utužením povrchu jamkovitě pomocí vibračních válců nasazených na grýnových sekačkách či pomocí „žehličky" (Green Irons).

4. Kombinací všech výše uvedených metod v průběhu vegetačního období podle aktuálních možností.

Ad 1. Monokultury psinečku výběžkatého a zejména nové hybridy mají vysokou energii růstu a vysokou energii regenerace. Kromě vyrovnané barvy jsou monokultury homogenní i z hlediska denního přírůstku travní hmoty. Jistou nevýhodou je nutnost pravidelného a relativně častého mělkého prořezu v intervalu čtyř až šesti týdnů ve vegetačním období s následným zapískováním. Kromě pravidelné seče, závlahy, zmíněného mělkého prořezu, zapískování a hnojení je potřebné plánovat i preventivní nasazení fungicidů a dle potřeby i provzdušňování (Aerification). Obecně lze charakterizovat monokulturní porosty psinečku výběžkatého jamkovišť jako nejlepší z hlediska dosahovaných kvalit povrchu a tím i vyšší obtížnosti hřiště, ale zároveň také jako jednoznačně nejdražší s ohledem na nutnou vysoce odbornou péči a údržbu.

Ad 2. Nízká výška seče má obvykle zásadní význam na rychlost povrchu jamkovišť. Čím je trávní povrch sečen na nižší výšku, tím je rychlost vyšší. Výška seče však nemůže být dána pouze přáním manažerů hřiště, ale je vždy závislá na řadě faktorů: aktuálního stav travního porostu, ročního období,  klimatického průběhu ročního období a fenofáze travních komponentů, kterými je jamkovitě oseto. V plné sezóně se obvykle monokulturní jamkoviště udržují v našich podmínkách na výšce 4 - 5 mm, krátkodobě (na vybrané turnaje) případně i níže (3,5 mm), a jamkoviště osetá travní směsí na výšce 5 - 7 mm. Pravidelný mělký prořez a zapískování u všech typů jamkovišť také zvyšují jejich rychlost, a to v důsledku „vyhlazení" povrchu. Nevhodná (přehnaně nízká) výška seče ovšem může jamkoviště vážně poškodit, a to i v globálním měřítku a dlouhodobém horizontu, proto nelze seč snižovat „za každou cenu". Použitelnou alternativou ke snížení výšky o kritických pár desetin milimetru může přitom být např. dvojitá seč „do kříže".

Ad 3. Jedná se o metody dočasného zvýšení kompaktnosti a hladkosti povrchu jamkoviště, používané většinou pouze ke krátkodobému zvýšení rychlosti v průběhu významnějších a vrcholných turnajů. Přináší to zvýšené nároky na organizaci i náklady, protože metoda samozřejmě nenahrazuje seč, ale aplikuje se typicky po ní, a je k ní zapotřebí zvláštní vybavení. Opět ale pozor na nadměrnou snahu - příliš časté utužování povrchu zejména vibračními válci může vést k problémům jiného druhu (propustnost, provzdušněnost).

Ad 4. Typicky se všechny zmíněné metody kombinují podle dlouhodobých možností (strojní vybavení, kvalifikace obsluhy, finanční možnosti) a aktuálních požadavků (pořádané turnaje). Každopádně jsou grýny prakticky nejsledovanější komponentou hřiště a péče o ně by měla být prvořadá.

Obtížnost lze dále ještě navýšit omezením závlahy, což vede k tvrdším grýnům se značným odrazem míče, takže je obtížné ránu na grýnu zastavit. Toto řešení se ale používá jen velmi výjimečně pro opravdu špičkové turnaje a je třeba ho velmi dobře zvážit, protože může vést, zejména u oslabeného travního porostu (např. nevhodnou sečí) nebo v kombinaci s jinými nepříznivými podmínkami, k trvalému poškození grýnů.

Herní dráhy alias ferveje (Fairways)

U herních drah souvisí obtížnost hřiště jednak s jejich tvarem a šířkou (zejména v dopadových zónách míčů - logicky čím užší, tím vyšší obtížnost), s jejich tvrdostí (čím je dráha tvrdší tím je doběh míče delší a přináší nižší obtížnost, měkká dráha znamená kratší či nulový doběh míče a tím potřebu delších ran tudíž vyšší obtížnost) a jejich členitostí (komplikovanost postoje pro další ránu). Vyšší tvrdost drah, znamenající značný odskok i doběh, může ale v kombinaci s určitou členitostí (zejména svahy ubíhající do stran) výhodu značného doběhu kompenzovat faktem, že málokterý míč se na dráze udrží, což povýší vliv (zpravidla penalizačních) komponent v jejím okolí. Odskok a doběh míče lze ovlivnit jednak výškou seče travního porostu, která by měla kolísat v rozmezí 13 - 25 mm (podle kvality hřiště a údržbových možností) a také závlahou drah (alespoň v dopadových zónách) - primárně její existencí, druhotně též dávkováním. Důležité je pak i tvarování drah (Shaping), a to jak čistě herně (v návaznosti na nejrůznější překážky), tak i vizuálně (kromě estetického dojmu jde zejména i o psychologický efekt vnímání šíře dráhy hráčem).

Rafy primární a širší raf (Primary Rough and Rough or Natural Rough)

Rafy jsou plochy v okolí drah, sečené na vyšší výšku popřípadě vůbec. Hra z nich je přirozeně obtížnější (hůl nemá tak dobrý kontakt s míčem, rána se hůře kontroluje, v extrémních případech nelze hrát skoro žádnou ránu). Kromě obtížnosti záchranné rány pak rafy mají svoji výškou, strukturou a vzdáleností od herních drah obvykle velmi významný, či naopak téměř nulový vliv na psychiku hráče, která je důležitou součástí herní obtížnosti hřiště. V závislosti na záměru architekta či majitele slze rozlišit v zásadě tři sekce. První je semiraf (Semirough), což je přechodný pás mezi dráhou a rafem, a jeho funkce je pro hráče spíše pozitivní, protože slouží jako brzdný pás pro míče mířící do horších oblastí. Výška semirafu zpravidla nepřekračuje 4 - 5 cm a hra z nich, vyjma případu, kdy jsou výjimečně husté, není obtížná. Následuje primární raf (Rough), který pro hráče již přináší problém, ale stále umožňuje míč najít a zahrát, mnohdy ale vylučuje optimisticky agresivní hru. Výška primárního rafu je jednou ze základních proměnných mající zásadní vliv na obtížnost hřiště. Kromě výšky je samozřejmě třeba vzít do úvahy i hustotu rafu a použité travní kultury. Přírodní, nesečený raf (Natural Rough) je oblast sečená pouze sezónně (max. 2x do roka), a představuje maximální penalizační prostředek (míč se často ztratí nebo jde hrát jen velmi obtížně). Kromě faktických vlastností rafu se na golfových hřištích k dosažení vlivu na psychiku hráčů využívá stejných prvků klamu a iluze, jako v přírodně krajinářských parcích. Rafy by měly mít a obvykle i mají odstrašující vliv na riskantnost a zkracování hry a neměly by hráči poskytovat „beztrestnost" v případě kažené či příliš ambiciózní ráně. Správně koncipované rafy pak přispívají k vyšší herní obtížnosti hřiště. Naopak rafy sečené na výšku semirafů umožňují časté bezplánovité napalování míčů a jsou typické spíše pouze pro vysokoprůchodová hřiště.

Významné odchylky od standardu

Indikace trvalých změn ve způsobu údržby golfového hřiště se v drtivé většině případů projeví na uhraných výsledcích (odchylky od paru, procento zlepšování hendikepu apod.), které jsou statisticky podchytitelné a dávají tak dobrou indikaci toho, že se na hřišti „něco děje". Pokud nedojde k návratu na dohodnutý standard, je potřeba takové hřiště přenormovat a zohlednit tak „nový standard". Změna údržby jednotlivých herních ploch golfového hřiště tak má prokazatelný a hlavně kvantifikovatelný vliv na jeho obtížnost, o čemž se často přesvědčují majitelé a správci golfových hřišť, kteří nejsou mnohdy ochotni připustit, že udržují hřiště jiným způsobem, než v době jeho normování.

Dopad nesprávné údržby

Kromě toho, že údržba travních porostů má přímý vliv na sportovní obtížnost hřiště, může nesprávná, neodborná či zanedbaná údržba vést, kromě čistě travních problémů, i k degradaci hřiště po stránce designové, architektonické či minimálně čistě vizuální. Typickými nešvary jsou například:

- Nadměrné snížení výšky rafu zejména ve strategických místech, kde architekt plánoval penalizační zónu, což vede k dramatické změně možností, jak jamku hrát

- Neschopnost adekvátně udržovat svahy bankrů a terénních vln či homolí (seč, závlaha, hnojení), což vede k degradaci těchto komponent, a to jak faktické od tvorby drnů, nekonzistentního zatravnění až po strukturální narušení terénní komponenty (zborcení či ujíždění svahu, eroze), tak vizuálně psychické (špatně udržované komponenty vyvolávají negativní hodnocení a degradují i další navazující prvky)

- Nadměrné snížení seče grýnů či neodborně provedená seč (např. „skalpování"), které v důsledku (popř. v kombinaci s dalšími, třeba i nepředvídanými vlivy jako je třeba extrémní sucho či vítr) vede k trvalému poškození travního porostu nejdůležitější komponenty hřiště

- Přehnaná kombinace příliš ambiciózních parametrů, která činí hřiště až příliš obtížně hratelným pro zamýšlenou cílovou skupinu

Závěr

Jak je zřejmé, způsob údržby má podstatný vliv na golfové hřiště, a to v mnoha rovinách. Správnou údržbu je proto potřeba plánovat již v době vzniku hřiště a přizpůsobit tomu jak celkový design jamek a terénní úpravy, tak i použité travní kultury a další technologie. V opačném případě se snadno může stát, že původní záměr se nepovede naplnit či udržet, a to nejen po stránce obtížnosti, ale i celkového vnímání hřiště.


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg