V novém čísle najdete:

Téma: 100 let oboru

 

Ohlédnutí za 100 lety oboru zahradní a krajinářská tvorba z různých pohledů

Úvahy nad budoucností - jak se náš obor bude vyvíjet?

Anketa

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Archív rozhovory Rozhovor s architektem Xavierem Perrotem

Rozhovor s architektem Xavierem Perrotem

Tisk
Klára Dědová
Cao – Perrot Studio je formace dvou mladých progresivních zahradních a krajinářských architektů. Andy Cao je Američan vietnamského původu, Xavier Perrot je Francouz původem z Bretagne. Duo Cao – Perrot je jedinečné v propojení kultur východu a západu, inovacemi, které do zahradní a krajinářské tvorby vnáší, svým jedinečným přístupem k tvorbě a pohledem na svět.
Xaviere, co pro tebe znamená být zahradním a krajinářským architektem?
Pro mě to znamená být tvůrcem prostředí, prostředí, které se postupem času neustále vyvíjí, mění, prostředí, které má tu moc vytvářet emoce. Prostředí, které vytváříme, není určeno pouze na pohled, mělo by nechat člověka vstoupit dovnitř, pohltit jej, vytvořit prožitek, atmosféru. Ta atmosféra není stálá, je pomíjivá, neustále se mění v závislosti na světle a čase.
V čem myslíš, že je tvoje a Andyho tvorba inovační ?
Snažíme se o maximální propojení více uměleckých disciplín v zahradě, baví nás bořit hranice například v použití materiálů, které jsou pro zahradu atypické, netradiční, dosud používané spíše pro design interiérů jako skleněné krystaly nebo perleť. Někdy je to úplně prosté, zaměříme se třeba jen na jeden materiál a ten použijeme ve větším množství. Vzhledem k tomu, že použijeme materiál v zahradě neočekávaný, vznikne jedinečné prostředí. Například oblak z pletiva a pěti tisíc skleněných krystalů, který jsme vytvořili pro patio vily v Malibu. Pracovali jsme s levným, běžně dostupným materiálem, ale v kontrastu s materiálem drahým a luxusním vznikla jedinečná kompozice.
Mrak z pletiva, který neměl formu, neměl barvu ani vůni, najednou ožil těmi krystaly a aerofytními rostlinami, které jsme do něj zavěsili, ptáci si tam udělali hnízdo. Vždycky je hlavní vytvořit prostředí, jakousi obálku něčeho, která reaguje na světlo, na vítr, který nám do kompozice vnáší pohyb. Najednou je ten objekt živý, hýbe se ve větru, po dešti je ověšen kapkami vody. Důležitá je tam reakce s jednotlivými elementy (vítr, voda, vzduch…). V tom si myslím, že je naše doména, hrajeme si s materiály, které reagují, mění se, mají svá specifika. Rostliny pro nás nejsou stěžejní, samozřejmě je také používáme, pro nás jsou pouze jedním z výrazových prostředků. Jejich použití je pro nás kosmetické. Je to jako bychom přidávali make-up jen na určitá místa, jen pokud máme chut', ale zajímavou formou, ne tak jak by to udělal zahradník, ale hlouběji se zamýšlíme nad tím, co která rostlina může evokovat, jaký efekt, jakou atmosféru nám může do kompozice vnést. Rozhodně ale nehledáme symboliku, ani v rostlinách ani v materiálech. A už vůbec se nesnažíme konkrétně definovat, co jsme čím chtěli říci. To, co hledáme, je emocionální odpověď, individuální prožitek, který v lidech naše zahrada zanechá. Lidé můžou naši tvorbu obdivovat, nebo naopak nesnášet. Nejhorší jsou takoví lidé, kteří si uvykli na to, že jim konkrétně něco naservírujete, vysvětlíte a oni to pak přijmou za své. My se snažíme probouzet v lidech fantazii, nutit je, aby si sami srovnali v hlavě, co jsme tím či oním chtěli vlastně vyjádřit.
Na začátku jsme si řekli, že zahradní tvorba není zdaleka jen o rostlinách, a tím se také řídíme. Navíc je tu také fakt, že naše dvojice propojuje kultury východu a západu. To hraje důležitou roli. Myslím, že z naší tvorby je dost cítit, že náš pohled není pouze čistě západní ani čistě východní.
Co ještě je inovační? Možná to, že do prostorů které vytváříme se snažíme vnášet poezii. V dnešní době vznikají často prostory bez kapky poezie – a to je škoda.
Jak postupuješ při práci?
Neexistuje žádná konkrétní formule, vždy je třeba vycházet z konkrétní situace, pokaždé je to trošku jiné. Musíte klienta poznat, zjistit jak žije, co dělá, co má rád, jaký je jeho vkus, případně jak vypadá interiér domu, ve kterém žije. Dále přichází řada vnějších vlivů, inspirací, imaginace, které hledáme uvnitř sebe i kolem nás. Z toho všeho vznikne koncept. Důležité je, aby měl myšlenku, protože zahrada by neměla být jen nakupeným materiálem. Oproti tomu nikdy nehledáme symboliku v materiálech, jsme proti symbolice. Důležitá je pro nás atmosféra zahrady, příběh.
Pracujeme hodně s intuicí, instinktem, spontánností. Někdy to přijde jako mávnutím kouzelného proutku... může to být otázkou několika sekund a myšlenka je tady. To byl případ projektu pro Maison de Champagne Laurent Perrier v Tuilleries, tam to bylo úplně jasné, neuvěřitelně evidentní, přišlo to takřka okamžitě. Zajímavé na tom bylo, že já jsem seděl ve své pracovně v Paříži, Andy letěl letadlem do Los Angeles a najednou jsme si oba volali, že už to máme, že nás to napadlo, že uděláme strom, kovový strom s perleťovými listy. Je to možná podivné, ale předpokládám, že podobné věci se stávají lidem, kteří dlouhou dobu spolupracují.
Existuje nějaký zahradní a krajinářský architekt, který tě inspiruje, fascinuje, kterého obdivuješ?
Každý se mě na to ptá. Samozřejmě, že oceňuji práci určitých zahradních architektů, ale není to tak, že by mě absolutně fascinovalo celé jejich dílo, vždy je to něco tam něco onde, co mě zaujme. Obdivuji zahradní a krajinářské architekty, kteří tvoří originálně bez toho, aby kohokoli napodobovali a opakovali.
Andy v jednom rozhovoru řekl, že nemá rád trávníky...
Trávník jako takový není problémem sám osobě, problémem je spíše způsob a míra jeho použití. Andy sám to tak nemyslel. V našich projektech také používáme trávník.
Když se rozhlédneme kolem sebe, obvykle vidíme trávníkové plochy a nic než trávníkové plochy, na kruhových objezdech, v předprostorech administrativních budov, v industriálních zónách. To jsou všechno prostory, kde by mohlo být něco esteticky zajímavějšího, rozmanitějšího, ekologicky hodnotnějšího a s minimálními nároky z hlediska následné péče. Založení trávníku není drahá záležitost, pak už ale málokdo myslí na to, kolik stojí následná péče o takový trávník, navíc jsou takové plochy fádní, nezajímavé, ekologicky málo hodnotné.
Podle mě krátce střižený trávník použitý na velkých plochách bez rozmyslu nemá žádný význam. Vhodnější je investovat do rozpočtu a vytvořit zajímavější plochy, které nebudou náročné na následnou péči, počáteční investice se tak rozhodně vrátí. Jde o biodiverzitu a ekologickou rovnováhu, kterou je potřeba začít do veřejných prostor vnášet, a snažit se o jejich polidštění.
Problémem jsou plochy navržené tak, aby následná péče intenzivní byla, z nějakého důvodu to však není možné – často chybí finance, takovéto plochy pak často vypadají velice žalostně. Na tom by se mělo pracovat také, dobře rozmýšlet nad tím, jaké plochy ve veřejné zeleni budou udržovány extenzivně a jaké intenzivně. V tom je zapotřebí spolupráce s urbanisty, kteří by neměli uvažovat jen nad tím, jak zeleň z měst odstraňovat, ale především jak ji integrovat.
V čem vidíš klišé, stereotypy, konvence v zahradní a krajinářské tvorbě?
Když chybí rostliny, není to zahrada… to je stereotyp par excelence. Další stereotyp vidím v tom, jak se neustále někdo někoho snaží kopírovat, jako kdyby donekonečna jen někdo dělal ctrl C, ctrl V. Bud' se snaží ukrást projekty kamarádům, anebo donekonečna opakují, co už jednou někde vytvořili, a to vůbec není vzrušující.
Při vaší tvorbě s Andym nevymýšlíte jen nové formy, hledáte nové materiály, recyklujete, vyrábíte svoje prototypy. Jak proces tvorby takového prototypu vypadá?
Souvisí to s tím, že v každém našem projektu bývá nějaká instalace. Naše spolupráce při výrobě je nezbytná. Všechno je to citlivá, intuitivní práce. Realita je taková, že všechno nakreslit prostě nejde, a tak musíme být přítomni, abychom se mohli vyjádřit k danému prototypu přímo při výrobě. Často jsou to náhody nebo nehody, které nás při výrobě přivedou k něčemu novému. Každý projekt s sebou přináší nové objevy materiálů. Jako například mraky z pletiva, to byla vlastně náhoda. Dělali jsme jednu instalaci na jezeře, mrak z pletiva, jako výplň byla použita Gypsophylla. Když jsme viděli tu strukturu, řekli jsme si, že bychom to měli znovu někde použít. Rádi pracujeme například s perletí, obvykle je to materiál používaný v interiérech, tradiční například na asijském nábytku, my jsme ho použili v zahradě.
Pracujeme také s vůněmi. Speciálně pro Hesperides Garden v Quèbecu, zahradu blízko Řeky svatého Vavřince obklopenou lesem, jsme vytvořili dokonce parfém. Pracovali jsme s esenciálními oleji z rostlin použitých v zahradě a obohacenými další esence, které měly evokovat krajinu kolem. Parfém byl instalován uvnitř altánu ve tvaru lampionu, který zároveň fungoval jako obrovský flacon. Díky tomu se nerozlil do okolí a zůstal koncentrovaný uvnitř altánu. Celá zahrada byla inspirována naší cestou do Vietnamu. Jak už jsem říkal, v zahradní a krajinářské tvorbě nás může inspirovat doslova cokoli. Pak už záleží jen na našich schopnostech interpretovat věci kolem sebe.
Máš nějaký svůj úplně nejoblíbenější projekt, nějakou vyloženě srdcovou záležitost mezi všemi?
Velký osobní vztah mám k projektu Lullaby Garden pro festival Corner Stone v Kalifornii. Na první pohled velice prostý projekt nás zavedl do Vietnamu, kde jsme strávili měsíc a půl kvůli spolupráci s místními tkalci, kteří nám vyráběli nylonové koberečky pro naši zahradu. Ta lidská zkušenost tam byla moc zajímavá. Potom následovala realizace v Americe, která byla doslova titánskou prací. Lullaby znamená ukolébavka, celá zahrada byla taková snová. Po celou dobu instalace se z útrob naší zahrady linuly vietnamské ukolébavky. Na vernisáži byla živá kapela, jazzové formace z Paříže, skupiny vietnamského původu, která hrála ukolébavky naživo. Možná proto, že ji nemám spojenou jen s prostorem, ale i s hudbou, se zvukem, s cestou do Vietnamu, mám k této zahradě zvláštní vztah.
Stává se ti někdy, že o něčem sníš, vytvoříš koncept, nakreslíš ho, ale realizace je jiná než tvá představa na počátku?
Vždy je těžké si představit, jaký bude výsledek. Například perleť, se kterou jsme pracovali: známe vlastnosti tohoto materiálu, jeho reakce na světlo, máme malý vzorek perleťového lístku, ale dvacet tisíc takových lístků? To je docela jiný efekt! Totéž jsme pociťovali se skleněnými krystaly, výsledný efekt byl také překvapením. Podobně je tomu s rostlinami – testujeme je, zkoušíme, jaký efekt v daném použití vytvoří, jak se budou pohybovat ve větru, jestli se přirozeně postupem času samy vyselektují. Pokaždé zažíváme určitý moment překvapení i přesto, že samozřejmě určitý efekt předvídáme.
Je nějaké poselství, které bys chtěl vzkázat mladým zahradním a krajinářským architektům, aby naše řemeslo posunuli, byli inovační?
Aby se nebáli zapomenout, co se naučili ve škole. Myslím, že studenti jsou často tvarováni, formováni, hněteni podle představ svých profesorů. Je potřeba, aby každý z nich našel svůj vnitřní hlas sám v sobě. Aby se naučili být sami sebou, svobodně vyjadřovat to, co cítí uvnitř. Aby se naučili vyprávět pomocí svých projektů příběhy, které sami budou chtít vyprávět, příběhy, které budou vycházet z nich samých. Aby nešli ve šlépějích nějakého guru. Protože jinak nebude možné to řemeslo posunout dál. Budeme mít desítky Gillů Clementů, desítky Chemetoffů. Je nesmírně důležité najít svoji vlastní cestu a odpoutat se od toho, co nás kdy někdo naučil.
Škola se nás často snaží donutit nás být někým, kým nejsme, často nerespektuje individualitu osobnosti, svobodný způsob vyjádření. Ve škole bychom se měli naučit hlavně technice. Měla by nás vést zejména k tomu, abychom v realitě byli schopni realizovat naše sny, představy o daném prostoru. Ta technická složka je nesmírně důležitá. Potom už je potřeba pracovat na citu pro prostor pro kompozici, který musí každý objevit sám v sobě.
Na závěr textu, jestli to vydá na jeden samotný sloupec...
Cao – Perrot Studio: Inovace v zahradní a krajinářské tvorbě
Andy Cao je Američan vietnamského původu, Xavier Perrot je Francouz původem z Bretagne. Duo Cao – Perrot je jedinečné v propojení kultur východu a západu, inovacemi, které do zahradní a krajinářské tvorby vnáší, svým jedinečným přístupem k tvorbě a pohledem na svět.
Jakkoli by se mohlo zdát, že za názvem se skrývá veliké projekční studio, není tomu tak. Xavier a Andy jsou důkazem toho, že i ve dvou se dají dělat velké věci. Ačkoli jejich studio existuje poměrně krátkou dobu, mají za sebou řadu mezinárodních úspěchů, ocenění a fotografie jejich zahrad, parků či land art obletěly doslova celý svět.
Zahrady, parky a instalace jakoby vystupovaly ze snů, jsou moderní, surrealistické a poetické zároveň. Staví se proti vžitým konvencím nejen konceptem, ale i použitými materiály. Jejich projekty maximálně respektují genia loci prostoru, staví na pocitech, vždy je tam nějaký příběh, hlubší filozofická podstata.
Xavier Perrot a Andy Cao mají za sebou řadu úspěšných realizací svých projektů, kdy jejich sny se staly skutečností. Za všechny podařené realizace jmenujme alespoň Glass Garden (Los Angeles, 1998), Cloud II Garden (Malibu, 2009), Jardin Laurent Perrier (Paris, 2009, instalovaná v Jardin des Tuileries pro zahradní festival Jardin jardins), Jardin K Quemper – Guézennec 22, Bretagne, 2004), Red Box (Rome, 2002, krátkodobá instalace pro American Academy), instalace pro fontánu Medicis v Jardin du Luxembourg (Paris, 2005), Lullaby Garden (krátkodobá instalace pro zahradní festival v Cornerstone, Sonoma, USA 2004-2005), Jardin des Hesperides (Festival des jardins de Métis, Quebec, Canada, 2006-2007), instalace pro sídlo firmy Kenzo (Paris 2008), Cocoons (land art v Emeryville Bay San Francisco, USA, 2003).
Xavier Perrot i Andy Cao získali za svou práci řadu ocenění: Grand Prix Jardin (2009) za nejlepší zahradu francouzského zahradního festivalu Jardins jardin, ocenění American Institute of Architecture AIA National Award za Guangming New Town Central Park (2009). V roce 2008 byl Xavier Perrot nominován francouzským ministrem kultury a komunikace na laureáta prestižního alba nejlepších mladých francouzských zahradních a krajinářských architektů (Nouveaux albums des jeunes paysagistes). V roce 2002 získali ocenění American academy in Rome, Rome prize in landscape Architecture.
Vzájemná spolupráce mezi Andym a Xavierem trvá od roku 2001, kdy se oba tvůrci potkali na mezinárodním zahradním festivalu v Chaumont sur Loire ve Francii. Cao – Perrot studio bylo oficiálně založeno roku 2006 v Los Angeles, pařížská pobočka vznikla až roku 2008.
www.caoperrotstudio.com

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg