V novém čísle najdete:

Téma: 100 let oboru

 

Ohlédnutí za 100 lety oboru zahradní a krajinářská tvorba z různých pohledů

Úvahy nad budoucností - jak se náš obor bude vyvíjet?

Anketa

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 04/2010 Dumbarton Oaks – univerzální příklad řešení zahrad a krajiny, Bohumil Fanta

Dumbarton Oaks – univerzální příklad řešení zahrad a krajiny, Bohumil Fanta

Tisk

Ve washingtonské městské části Georgetown se nachází celá řada zajímavých zahrad1), z nichž většina je však veřejnosti nepřístupná. Dumbarton Oaks je mezi nimi výjimkou: v roce 1940 jej její majitelé, manželé Blissovi, darovali Harvardské univerzitě.

Ačkoliv Dumbarton Oaks nepatří mezi příliš známá díla zahradní a krajinné architektury, má tato zahrada unikátní, který jako celek nenajdeme v žádné z evropských zahrad. Propojuje jednotlivé zahradní celky s odlišným charakterem, jako celek však působí jednotně a rozmanitostí dílčích úseků získává na atraktivnosti. V této zahradě se evropská historie a tradice soustředily v jednom místě města Washington.

Dumbarton Oaks je sice z geografického hlediska americkou zahradou, skládá se však z jednotlivých zahrad evropských, z nichž mnohé byly vytvořeny geometricky. Jednotlivé kompoziční části jsou velmi zajímavě propojeny, takže o celku je možné hovořit nejen jako o zahradách, ale i jako o krajině. Topografický pohled je dokonale názorný na akvarelu, který vytvořil Arnest Clegg v roce 1935.

Některé stavby v Dumbarton Oaks byly vybudovány ještě před vznikem zahradních úprav; například oranžérie je z roku 1810. Práce na návrhu řešení zahrady byly zahájeny v roce 1920. O dva roky později přizvali Robert Woods Bliss a jeho žena Mildred Barnes Bliss jako majitelé zahrady ke spolupráci Beatrix Jones Farrand, britskou krajinnou zahradnici, která následovala jako krajinný návrhář významnou osobnost tohoto oboru, Gertrudu Jekyll. Mildred Bliss použila pro rozsáhlou zahradu a krajinu motto z biblického epigramu: Quod Severis Metes (Co zaseješ, sklidíš). Tento text je umístěn nad vchodem do zahrady a najdeme ho také na zemi v zahradě vytvořené z oblázků (Pebble Garden).

Pozemku o rozloze 16 akrů dominuje hlavní budova rozdělená do několika částí. Hudební sál (Music Room) byl doplněn o krb přivezený v roce 1930 z Francie, kde vznikl v 16. století. Muzeum (Byzantine Collection) navržené architektem Philipem Johnsonem v roce 1963 se zaměřuje na sbírky z doby předkolumbijského umění. Nachází se zde také knihovna obsahující 2400 knih o historii zahrad a dalších 9100 publikací o stromech a dalších rostlinách.

Východní křídlo hlavní budovy tvoří oranžérie. V létě je zcela otevřená a využívá se pro společenské akce, během zimy jsou zde uloženy rostliny z teras. Interiéru dominuje majestátný exemplář Ficus pumila.

Z oranžérie můžeme pokračovat do Zelené zahrady (Green Garden), velké terasy určené původně pro zábavu návštěv. Její dominantou je Quercus velutina, který je největším stromem zahrady Dumbarton Oaks. Uprostřed balustrády je umístěna plaketa s osvědčením Beatrix Farrand, návrhářky zahrady.

Ze zelené zahrady vede východní brána na Bukovou terasu (Beech Terrace) s dominantou Fagus grandifolia a dále po schodech na Urnovou terasu (Urn Terrace). Uprostřed oblázkové mozaiky stojí velká kamenná váza (urna) a prostor dotváří souvislý porost břečťanu jako lemování travnaté plochy.

Následující Růžová zahrada (Rose Garden) soustřeďuje téměř 1000 exemplářů růží. Na její východní straně najdeme lavici s erbem a rodinným mottem (Quod Severis Metes).

Další zahradou je terasa s dvěma fontánami (Fountain Terrace) a mohutným Fagus sylvatica riversii vysazeným roce 1930. Jedna z fontán je originálem z 18. století, druhá je již nedávnou kopií. Bohaté výsadby plní tuto zahradu v průběhu celého roku květy.

Zajímavým místem je Terasa stromů (Arbor Terrace). Její část je zastřešena a ve vegetační sezoně jsou zde umístěny tropické dřeviny. V okolí této terasy jsou vysázeny hrušně, které terasu přesahují a dotvářejí její prostor.

Jednou z dalších zahrad je miniaturní římský amfiteátr (Lovers Lane Pool) s kapacitou až 50 lidí. V tomto prostoru je umístěno jezírko, k němuž směřují vyzděné terasy sloužící zároveň jako lavice pro návštěvníky. Od amfiteátru vede cesta severním směrem ke Květinové zahradě (Growing Garden) s navazující, pečlivě navrženou Bylinkovou zahradou (Herbaceous Border). Na sever odtud vede švestková alej (Prunus Walk) k Třešňovému vrchu (Cherry Hill), jehož nejkrásnějším obdobím je přelom března a dubna, kdy stromy kvetou.

Kolem oktagonálního pavilonu s vyobrazením květin, stromů a ptáků, z nichž řada žije v Dumbarton Oaks, pokračujeme kolem kopce osázeného zlaticemi ke geometrické zahradě tvořené elipsou (Ellipse). Její střed tvoří fontána s antickou kamennou vázou z provensálské oblasti. Obvodovou cestu kolem elipsy lemuje stříhaný habr Carpinus caroliniana vytvářející v podstatě eliptickou kolonádu.

V bezprostřední blízkosti od elipsy můžeme navštívit Oblázkovou zahradu (Pebble Garden). Výplň velké plochy této zahrady tvoří kombinace řezaného kamene a oblázků překrytá tenkou vrstvou vody. Nízké, geometricky tvarované ostrůvky jsou osázeny rostlinami.

Významným místem je Severní průhled (North Vista). Jeho osa vychází ze základní stavby a představuje do jisté míry zámeckou kompozici zahrady. Celá plocha pokrytá trávníkem má několik teras s malými výškovými rozdíly. Osu prostoru podporují dva exempláře Cedrus deodara.

Zajímavou částí blízko hlavního objektu je Hvězdná zahrada (Star Garden). V astrologicky motivovaném prostoru najdeme mimo jiné původní mramorový stůl.

Kolem zahradní knihovny (Garden Library) a přes prostor před vstupem do hlavní budovy pokračujeme směrem k východu ze zahrady. Odtud je vidět velký a velmi zajímavý strom Cercidiphyllum japonica s mírně podepřeným větvemi, údajně nejstarší exemplář zahrady z počátku 19. století.

Za čáru:

Seznam dřevin vysazených v Dumbarten Oaks:

Abelia grandiflora

Acer palmatum

Acer saccharinum

Buxus sempervirens

Buxus sempervirens ´Suffrutiscosa´

Cedrus deodara

Cedrus libani

Cercidiphyllum japonicum

Cornus florida

Forsythia intermedia

Forsythia suspensa

Hedera helix

Ilex crenata

Ilex opaca

Jasminum nudiflorum

Magnolia grandiflora

Magnolia heptapeta

Parthenocissus tricuspidata

Paulownia tomentosa

Quercus alba

Quercus nigra

Quercus velutina

Sophora japonica

Syringa vulgaris

Tsuga caroliniana

Ulmus americana

Wisteria sinensis

01 - Oranžerie

02 - Zelená zahrada

03 - Buková terasa

04 - Urnová terasa

05 - Růžová terasa

06 - Terasa s fontánami

07 - Miniaturní římský amfiteátr

08 - Miniaturní římský amfiteátr

09 - Miniaturní římský amfiteátr s vodní plochou

10 - Cesta z amfiteátru do Bylinkové zahrady

11 - Anglická bylinková zahrada

12 - Cesta ve středu Bylinkové zahrady

13 - Příchod k Elipse

14 - Elipsa s obvodem habrů a se středem antické fontány

15 - Oblázková zahrada)

16 - Severní průhled

17 - Hvězdná zahrada

18 - Cercidiphylum japonicum, nejstarší exemplář v zahradě

19 - Půdorys zahrady

Prof. Ing. arch. Bohumil Fanta, CSc.

absolvent Fakulty stavební ČVUT, směr architektura a stavba měst, v letech 1997 - 2003 děkan Fakulty architektury ČVUT, 1998 - 2008 vedoucí Ústavu památkové péče a renovací FA ČVUT v Praze, 1998 - 2008, od roku 2001 profesor v oboru architektonická tvorba. Člen Rady NPÚ v Praze, Oborové rady pro doktorské studium VŠUP, komis CIF, ICOMOS a Sboru expertů Fondazione Romualdo del Bianco, Florencie.

1) Adrian Higgins o nich napsal knihu The Secret Gardens of Georgetown


 

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg