V novém čísle najdete:

Téma: Stromy

 

Sortiment pro měnící se středoevropské klima

Rozhovor o stromech ve Vídni a v Praze

Pro zdravé stromy v ulicích - pilotní projekt Budečská

Použití prokořenitelných buněk v Brně

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 04/2010 Krajiny v krajině. Několik vět o Islandu a minimalismu, Lucie Radilová

Krajiny v krajině. Několik vět o Islandu a minimalismu, Lucie Radilová

Tisk

Nápad podělit se o své pocity z islandské krajiny se zrodil při výstupu na Heklu, jeden z nejznámějších a nejaktivnějších Islandských vulkánů. Po dvouměsíčním přemítáním nad formou mého příspěvku mám nyní jasno. Nebudu vás zatěžovat fakty, rovnou vás zvu na Island...

Island je dokonalou učebnicí geologie, krajinářství, kompozice.

Islandská krajina odhaluje všechny základní momenty, které stojí na pozadí krajinářské tvorby. Je zřejmé, že bez pochopení a vzájemných vazeb těchto složek nelze krajinu pochopit ani tvořit...

Island je zosobněním minimalismu. Na Islandu je totiž všeho akorát. Zdejší drsné podmínky tuto míru akorátnosti promítají i do lidských životů, a tak je doufám zaručeno, že krajina zůstane krásná ve své čistotě, strohosti a drsnosti. Lidská okrašlovací touha sice lehce místy vystrčí drápky, aby se pokusila tu a tam vysadit les či postavit monumentální stavbu, ale Země vždy stejně člověku ukáže, kdo je zde pánem.

Islandská pustina v sobě snoubí několik složek, které dohromady skládají naprosto vyvážený celek, dokonalý ve své jednoduchosti a strohosti. Krajina je založena na pěti elementárních zdrojích - zemi, ohni, vodě, vzduchu a životě, které se prolínají a vzájemně doplňují a formují. Jeden bez druhého nemohou existovat. Všechny složky jsou ve vzájemném souboji, vypadne-li jedna, je porušena celá křehká rovnováha systému, který je v pohybu.

Matrici vytváří země, surová hornina, která je ostatními elementy modelována, ničena, tvořena. Země ve své prapůvodní kráse, nově zrozená, měnící se, oživovaná, ale i zanikající.

Na počátku stojí oheň, síla zemského jádra, která pohání geotermální procesy. Vznikající horniny, bublající bahno, páchnoucí síra.

Voda a led modelují krajinu, vytvářejí hmoty, obrazy, barvy. Voda je nepostradatelným společníkem větru. Islandský vítr je ledový, svištící, nesoucí sopečný prach, vodu.

Posledním elementem je vlastní život. Život, který musí bojovat, života je zde přiměřeně, život vidíme na svém počátku, život se snaží přizpůsobit. Život celou tu majestátní a dech beroucí důstojnost rozveseluje.

Jak si představíte islandskou krajinu, kde kralují základní živly? Krajinu, která není zdevastovaná člověkem a může nás naučit pozorovat, naslouchat, rozumět, přemýšlet?

Islandská krajina je mozaikou obrazů, které do sebe přesně zapadají, prolínají se, navazují... Dokonale ladné křivky vulkanických pohoří, majestátní ledovcové fjordy, pustiny strach nahánějících lávových polí, svěže zelené nížiny, sopečné pouště, blyštící se ledovce, štíty stratovulkánů, nespoutané řeky vlnící se v elegantních křivkách krajinou, hukot vodopádů, svištění větru, arktické ticho, barevné nuance vyvřelin, textury rostlin, chuť sopečného popela, veselé hopkání oveček, hučící oceán, vařící se země, pokora člověka.

Scény, kompozice, obrazy, detaily, textury, to vše je krajina, která se mění s úhlem pohledu a měřítkem záběru diváka. To je Island.

Mgr. Ing. Lucie Radilová, DiS.

absolventka Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně

 

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg