V novém čísle najdete:

 

Téma: NOVÁ DIVOČINA?

 

Co je nová divočina a jak s ní pracovat

Nové, méně náročné typy zeleně

Jak lidé vnímají téma biodiverzity

Ekologická obnova a sukcese

Nebojme se domácích druhů

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 03/2010 Zahradně architektonická studie vnitrobloku v Brně, Petra Dvořáková

Zahradně architektonická studie vnitrobloku v Brně, Petra Dvořáková

Tisk
Původní poslání vnitrobloku jako venkovního obytného prostoru se v dnešním Brně pomalu vytrácí. Výjimkou nejsou rozlehlejší vnitrobloky plnící převážně funkci veřejného parkoviště. Takto nešťastně vyústila situace i mezi ulicemi Pod Kaštany - Šumavská - Kounicova - Šelepova, na severozápadě města.
Historie
Vnitroblok leží přibližně dva kilometry od historického centra, v městské části Žabovřesky.
Nejstarší minulost tohoto místa je smutná a dodnes ji připomíná pomník v sousedních sadech Národního odboje. Za první světové války se zde nacházela vojenská nemocnice sestávající z dřevěných baráků, které byly roku 1940 přeměněny na koncentrační tábor Pod kaštany.
Po II. světové válce, kdy byla prodloužena Leninova třída (dnešní Kounicova ulice), začaly vznikat nové plány zastavění. Realizován byl zastavovací plán sídliště Leninova od akademického architekta Viléma Kuby a Ing. arch. Vítězslava Unzeitiga. Autoři navázali na významnou meziválečnou řádkovou dispozici1) návrhem pootevřeného obestavěného bloku.
Výstavba proběhla v letech 1956-1960. Ve své době se jednalo o vůbec první ucelený urbanistický prostor s příslušným obchodním a společenským zázemím u nás2).
Rozličné obchody umístěné ve spodních patrech obytných domů při ulici Kounicova disponovaly vnější orientací vstupů. Domovní vchody však směřovaly výhradně do vnitrobloku, kde vznikla také menší budova jeslí. Severní polovina území byla pojata parkově - narozdíl od formální květinové úpravy v jižní části. Celý prostor doplňovaly prvky sídlištní vybavenosti jako sušáky na prádlo a klepadla koberců.
Návrh
Návrh se pokouší najít vhodné řešení současných problémů, kterými jsou především parkování v obytné zóně (v průměru 300 automobilů), nevyhovující cestní síť či nedostatečné funkční vybavení. Snaží se také vyzdvihnout pozitiva území tvořená vhodnou polohou a dostupností, velkorysou rozlohou (cca 21 460m2), příznivou orientací ke světovým stranám a některými vzrostlými poměrně zdravými perspektivními dřevinami.
Vnitroblok je pomyslně rozdělen na rušnější „aktivní" část ke hrám a intimnější „pasivní" polovinu k relaxaci.
Herní části dominuje výtvarně pojednaná zeď. Ta odděluje od veřejného prostoru soukromou zahradu přilehající k budově bývalých jeslí (dnešní domov pro osoby se zdravotním postižením) a je zároveň herním prvkem i opěrnou konstrukcí pro rostliny. Jižní stěnu zdi lemuje pergolou přerušená sedací lavice poskytující výhled na rozlehlou plochu s vodními střiky, brouzdalištěm a přenosným mobiliářem.Východní a západní stranu tohoto velkorysého vodního prvku rámují dvě hřiště: jedno s pískovištěm a houpačkami pro menší děti a druhé zahloubené na streetball.
Jako protiklad rušné severní poloviny je komponován jižní úsek vnitrobloku. Vzrostlé stromy, kvetoucí keře a trvalkový podrost zde spolu s drobnými vodními fontánami utváří intimní atmosféru, kterou je možno vychutnat na lavičkách v jednotlivých zákoutích. Přibližně dvoumetrové převýšení ve střední části překonávají dvě travnaté terasy ústící na třetí, plošně největší terasu, která má charakter pobytového trávníku s přenosnými lehátky.
Parkování je z obytného vnitrobloku zcela vyloučeno. Řešení by mohlo spočívat ve vybudování podzemního parkoviště s možností vjezdu z ulice Šumavské. Dopravní skelet ve vnitřním prostoru zůstává zachován, a to především s ohledem na eventuelní příjezd nezbytně nutných vozidel k domovním vchodům (vozidla údržby, hasičské a záchranné služby aj.) a rovněž možnosti zásobování obchodů a služeb rozmístěných dnes po celém vnitrobloku. Návrh zohledňuje současné provozní potřeby pěších uživatelů prostřednictvím zpevnění, rozšíření a vhodného prostorového upravení frekventovaných tahů.
Cílem studie bylo především vrátit vnitrobloku ztracenou obyvatelnost. Vzhledem ke svému charakteru (poloha a provozní vazby na okolí, neomezená přístupnost devíti vstupy, 1800 obyvatel, provoz obchodů a služeb, zdravotnické zařízení se soukromou zahradou uprostřed vnitrobloku) bylo k prostoru přistupováno jako k veřejnému a byla zavržena myšlenka vnitroblok oplotit a řešit jako uzavřenou enklávu. Výsledek představuje jeden z mnoha přístupů, který se neomezuje dostupnými finančními prostředky. Tento fakt posouvá studii v současných podmínkách naší republiky do ideové roviny. Přesto ze své naivní a skutečnou realitou nedotčené pozice studenta věřím, že v budoucnu vznikne více veřejných prostor, kde hlavním výběrovým kritériem nebude cena, nýbrž estetická, funkční a provozní kvalita projektu.
1) Obytné domy družstev Stavog a Blahobyt (realizace 1931-32), autor Jindřich Kumpošt; Obytný dům družstva Náš domov (realizace 1939-40), autor Josef Polášek
2) Dějiny města Brna 2, Brno. 1973. s. 239

Literatura a prameny:

DŘÍMAL, Jaroslav; PEŠA, Václav. Dějiny města Brna 2. 1.vyd. Brno: Blok, 1973. 378 s.
KALIVODA, František (ed.). Budujeme Brno, město mezinárodních veletrhů. Vydal Svaz architektů Československé republiky v Praze a městský národní výbor v Brně. 1958. s. 92
KUČA, Karel. Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. 1. vyd. Praha: Baset, 2000. 664 s.
PELČÁK, Petr; WAHLA, Ivan (eds.). Jindřich Kumpošt: 1891-1968. Brno: Obecní dům Brno, 2006. 139 s.
PELČÁK, Petr; WAHLA, Ivan (eds.). Josef Polášek: 1899-1949. Brno: Obecní dům Brno, 2004. 169 s.
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=296
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_ulice&load=4233


absolventka bakalářského studia v oboru Zahradní a krajinářská architektura na Mendelově univerzitě, nyní studentka I. ročníku navazujícího magisterského stupně ve stejném oboru


 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg