V novém čísle najdete:

 

Téma: KRAJINOU HER

 

Aby děti nebyly zvířátka za ohradou hřišť

Zahrady mateřských školek

Hřiště jako ikonická součást nábřeží

Jak pěstovat vztah dětí k zeleni

Venku s dětmi

 

 

 

 

Navigace: Domů Obsah časopisu 03/2010 Unikátní rekultivační lesnické arboretum na Sokolovsku, Konstantin Dimitrovský, Dana Prokopová, Barbora Modrá

Unikátní rekultivační lesnické arboretum na Sokolovsku, Konstantin Dimitrovský, Dana Prokopová, Barbora Modrá

Tisk

 

Rekultivační arboretum na výsypce Antonín slaví 42 let od svého vzniku. Za tu dobu zde vznikla unikátní dendroflóra tvořená lesem s velmi pestrou strukturou a skladbou.
Sokolovská krajina, kde se od roku 1860 do současnosti těží hnědé uhlí (douhlení se počítá v období kolem roku 2035), má svůj skrytý přírodní a technický význam, svá specifická tajemství, stala se zdrojem informací i konkrétních poučení ve sféře hospodářského využití uhlí a tvorby nové krajiny formou sanace a zejména rekultivace. Od 50. let minulého století zde hlubinná těžba přechází na těžbu povrchovou (lomovou), která má větší devastační účinek na krajinu a vyžaduje tak neustálé usměrňování vývoje využívání krajiny takovými směry, které byly a jsou řešeny v souladu s novou architekturou průmyslové krajiny v systému obnovy fenoménů výsypky - půda - voda - vegetace - ovzduší.
Dokonalé poznání a respektování souvislostí mezi přírodou a novodobou společností, mezi krajinou a jejím využitím, jsou elementárním předpokladem a východiskem řešení všech problémů způsobených industrializací a v našem případě i těžbou uhelné sloje. Přitom je důležité, že současný ráz sokolovské krajiny a její krása vznikly intenzivním využíváním uhlí v prostoru a čase. To znamená, že aktivity s tímto procesem spojené nestály v protikladu, ale dotvářely se navzájem. Těžba uhelné sloje a nové recentní útvary v krajině - výsypky, elektrárny (Tisová, Vřesová), které na počátku své existence málo účinným odsířením produkovaly vysoké množství emisí (SO2, NOx, F, prach) - se staly hlavním kritériem při hledání nových netradičních vědecko-výzkumných řešení problematiky obnovy přízemní a zejména vzrostlé vegetace - nových lesů.
Toto byly hlavní důvody k založení rekultivačního lesnického arboreta na výsypce Antonín o rozloze 165 ha. A zde vznikla unikátní dendroflóra.
Rekultivace a energetika
Česká republika patří mezi země s velmi dlouhodobou rekultivační tradicí. Rekultivace jako novodobý obor přírodních věd se postupně již od 50. let minulého století zcela pragmaticky rozčlenila na rekultivace zemědělské, lesnické, hydrické a ostatní. Naše republika má v oblasti ochrany nové vegetace na územích devastovaných báňskou a ostatní průmyslovou činností zákony poměrně kvalitní, moderní a v mnoha směrech přímo nadčasové. Geologicko-petrografická pestrost Sokolovského, Severočeského, Kladenského, Ostravsko-karvinského a Hodonínského uhelného revíru umožňuje i velmi rozmanitou a různorodou vegetaci. Metodické řízení bylo v roce 1950 svěřeno Výzkumnému ústavu zemědělských a lesnických meliorací, oddělení ochrany půdy a ovzduší. Iniciátorem a garantem byla tehdejší Česká zemědělská akademie věd a Ministerstvo paliv a energetiky. Práce vykonané v oblasti zákonných opatření, výzkumu a rekultivační praxe se staly vzorem i pro ostatní evropské státy, a tak se začalo mluvit o České rekultivační škole. V souvislosti s politickými změnami a s naším vstupem do Evropské unie dochází i k radikálním změnám ve sféře výzkumu a rekultivačních složek s výjimkou Sokolovské hnědouhelné pánve, kde od počátku řešení problematiky rekultivace obě tyto složky byly a jsou nedílnou součástí báňské organizační struktury. Tento ojedinělý systém se ukázal jako významný vklad k péči a obnově nové kulturní krajiny formou rekultivace zemědělské, lesnické, hydrické a ostatní.
Stručná historie vzniku arboreta
Výsypka Antonín byla založena na lomu stejného jména jako klasická výsypka vnitřní, tj. v areálu lomu s převýšením 48 m nad okolní původní terén. Stavba výsypky byla dokončena v roce 1968. Geomorfologický tvar výsypky je velmi atraktivní, vytvořený dvojetážovou technologií ve směru SZ a částečně JZ. Odvodnění tělesa výsypky bylo provedeno jen pomístně otevřenými příkopy ve směru S až SZ. Vzniklé mokřady v SZ části výsypky jsou v současné době na ústupu ve fázi mělkého zavodnění, zbahnělé nebo zcela bez vody. Celková morfologie výsypky jako novodobý krajinný celek je krásná, ale rytmus děje na jejím povrchu, jež zarůstá lesem s velmi pestrou strukturou a skladbou (přes 200 druhů dřevin a keřů) pěstovaných ve 42 variantách míšení, ve skupinách různých velikostí a geometrických tvarů, můžeme bez nadsázky hodnotit jako ojedinělý. Nicméně odborná diskuze na toto téma je teprve na počátku a hodnocení této unikátní dendrosféry arboreta pro obnovu lesa na výsypkových stanovištích a vůbec krajinného rázu lesa se bude v budoucnosti do značné míry odvíjet od potřeb společnosti na novou krajinu po douhlení. Je nutné dodat, že ke vzniku tohoto jedinečného objektu došlo naším ignorováním a obcházením správních řízení. Vedení dolů brzy pochopilo význam spojenectví s výzkumnými pracovníky. Proto mezi oběma stranami vždy fungovala vzájemná výhodná spolupráce, která trvá dodnes. Zvolený systém založení rekultivačního lesnického arboreta byl rozdělen do osmi etap. V roce 1969 započala 1. etapa a v roce 1972 etapa poslední. Prostorově, pedologicky, dendrologicky a krajinářsky je tento objekt ojedinělý, badatelsky významný a originální jak u nás, tak i ve světě.
Stručná charakteristika substrátů
Spjatost a rozmanitost geologicko-petrografických podmínek zastoupených substrátů na území arboreta je reprezentativní pro celou oblast Sokolovska. Naprostá většina substrátů je složena z jílů a jílovců cyprisové a vulkanodetritické série (obr. č. 1 a 2). Nacházíme zde rovněž substráty kvartérního původu, tj. štěrkopísky terasy Ohře, které tvoří cca jen 2 - 3 % plochy. Při výstavbě výsypky docházelo k postupnému zaplňování lomového pole až na převýšení 48 m, proto je povrch výsypky dosti „chaotický" a petrografický a zejména strukturální a texturální charakter substrátů pod lesními porosty se místo od místa mění. Nápadným jevem všech substrátů složených z jílů a jílovců cyprisové a vulkanodetritické série před založením lesních kultur v jednotlivých sekcích a variantách (obr. č. 3 a 4) je jejich strukturální stav. Jde převážně o jíly a jílovce kompaktní, jílovité břidlice a jíly s lístkovitou strukturou (obr. č. 5, 6). Z jednotlivých facií nejrozšířenější facii tvoří šedé, zelenošedé až hnědošedé proklouzané, drobivé, lístkovitě rozpadavé jílovce, často nepravidelně siderizované, s prouhelněnými rostlinnými zbytky. V procesu rekultivace se zde studovaly substráty homogenní složené z jedné výše uvedených struktur a substráty, těch je naprostá většina, heterogenní. Směrem k SZ výsypky přibývají u typu profilů heterogenních rovněž porcelanity, tj. většinou jíly cyprisové a vulkanodetritické série v historické době vypálené zemními požáry. Jejich rekultivační význam se příznivě projevuje především v oblasti půdní fyziky a zejména hydropedologie tvořící se „půdy" v genetickém pojetí. Z tohoto velmi stručného popisu jednoznačně vyplývá i rozdílná dendroekologická charakteristika obnovy lesa na rostlých půdách a antropogenních substrátech, tedy přímo nadložních horninách uhelné sloje.
Proto v těchto souvislostech mluvíme o obnově lesa v tzv. geologické epoše. Od počátku řešení dendroekologických taxativních charakteristik především u dřevin z lesnického pohledu významných, pěstovaných na substrátech složených jen z nadložních hornin, zajímavou skupinou v pořadí těchto hornin jsou jíly, které vznikly zvětráváním (desagregací) a změnami hlinitých křemičitanů. K jílům náleží kaolinit, montmorillonit a illit. U substrátů na výsypce Antonín je toto zastoupení:
kaolinit - 16,6 %
montmorillonit - 30,4 %
illit - 28,0 %
Z hlediska potenciální úrodnosti jsou významné illit a montmorillonit.
Chemismus substrátů
Již od prvopočátku byla věnována patřičná pozornost chemizmu antropogenních substrátů nejen zde, ale i na ostatních výsypkách (Bohemia, Dvory, Gustav, Lítov, Loketská, Podkrušnohorská apod.). Půdní chemie, tj. obsah makro- (Ca, Mg, K, P, Cl, H, N, O, S) a mikroprvků (B, Cu, Fe, Mn, Mo a Zn) je podrobně zpracována v závěrečných zprávách, monografiích a odborných článcích různých periodik. Některé z nich jsou uvedeny v seznamu literatury. Proto v tomto příspěvku uvádíme jen velmi stručnou charakteristiku substrátů v arboretu, které jsou však velmi podobné i u ostatních výsypek Sokolovska.
Obsah základních biogenních prvků udává tab. č. 1 a 2. Uvedené obsahy jednotlivých prvků dokumentují průměry za období 15 let po založení lesních kultur v jednotlivých sekcích a variantách míšení (monokultury listnatých, smíšené listnaté, monokultury jehličnanů, smíšení, smíšené jehličnatolistnaté). Určitou zvláštností je sekce „monokultury" modřínů (Larix Mill.) složená z modřínu opadavého (Larix decidua), modřínu jesenického (Larix sudetica), modřínu dahurského (Larix dahurica) a modřínu sibiřského (Larix sibirica). Z tabulek je patrné, že chemické vlastnosti jílů cyprisové a vulkanodetritické série jsou velmi příznivé s výjimkou obsahu fosforu. K tomu je třeba ještě poukázat na to, že fosfor se zvlášť na růst a vývoj lesních kultur neprojevuje.
Za povšimnutí ještě stojí poukázat na polyfunkční schopnost zkoumaných substrátů jílovité povahy, sorpčně nasycených proti acidifikaci. Pro tuto predikci uvádím následující příklad. Po dobu 20 let byly systematicky sledovány imisní zátěže na celé řadě měřících stanic (celkem 29) v rozdílných vzdálenostech od zdroje znečištění (elektrárna Tisová, Vřesová, Chemička Sokolov), kde byly měřeny emise SO2, F, COx a prach. Na výsypce Dvory, kde od r. 1963 je provozována samostatná uznaná bažantnice (rovněž unikát v oboru rekultivace), kde za období 23 let při spadu S 458 kg/ha došlo ke snížení pH (KCl) z 6,7 na 6,4, tedy jen o 4 desetiny. Na eliminaci emisí trvalých nebo vleklých se významným způsobem rovněž podílí pufrovitost jílů a jílovců.


Půdní fyzika a hydropedologie substrátů
Půdní fyzika všech substrátů složených z jílů cyprisové a vulkanodetritické je, na základě dlouhodobých šetření přímo limitujícím faktorem jejich rekultivace. Na rozdíl od rostlých půd, kde půdní fyzika je vesměs závislá na textuře, u antropogenních substrátů je tomu naopak, je závislá na struktuře do dosažení stupně vývoje pedogeneze na úrovni pedomesoprofilů až telopedoprofilů. Velmi vysoká heterogenita struktury (jíly kompaktní, jílovité břidlice, jíly s lístkovitou odlučností, porcelanity) je hlavní příčinou toho, že použití uzančních metod stanovení fyzikálních vlastností neposkytuje reprezentativní výsledky jako u běžných typů rostlých půd. Proto jsme přistoupili k jejich stanovení ještě jakousi „kontrolou", a to stanovením koeficientu hydraulické vodivosti terénními měřeními jednak válcovými infiltrometry zaplavenou plochou a rovněž dielektrickou metodou. Hlavním důvodem pro použití uzančních metod pro stanovení fyzikálních vlastností je neobvyklý, nestandardní obsah makropórů tabulárních, planárních a mezerovitých vyvolaných heterogenitou struktury jednotlivých forem zpevnění jílů a jílovců. Velmi diferencovaná infiltrační schopnost povrchových a podpovrchových vrstev profilů bez rozdílu u všech druhů a typů antropogenních substrátů (K. Dimitrovský 1976) zapříčinila i provedení a sestavení modifikované stupnice hodnocení infiltrace u substrátů antropogenního původu (K. Dimitrovský, F. Doležal 1976). Pro ozřejmění tohoto neobvyklého přístupu hodnocení hydrofyzikálních vlastností substrátů na výsypkách složených ze zpevněných forem jílů uvedeme tento příklad:
Při stanovení fyzikálních a hydropedologických vlastností rostlých půd je kromě jiného rozhodujícím faktorem zrnitostní složení, a to především obsah jílové frakce. Je-li jílová frakce cca 60-70 % u rostlých půd, jsou tyto půdy vesměs fyzikálními a hydropedologickými vlastnostmi nepříznivé, vykazují nízkou pórovitost, provzdušenost a většinou i velmi nízkou infiltrační schopnost kapalné fáze vody. Profily na výsypkách složené ze zpevněných forem jílů při stejném obsahu jílové frakce vykazují vysokou pórovitost, provzdušenost a infiltrační schopnost vysokou až velmi vysokou.
Se zvyšujícím se stupněm desagregace zpevněných forem (jílovité břidlice, jíly lístkovité odlučnosti) se snižuje jak pórovitost, provzdušenost, tak, a to zejména, infiltrační schopnost. Drtivá většina antropogenních substrátů na všech výsypkách postrádá hladinu podzemní vody, neboť v dané fázi vývoje výsypkových stanovišť a tím i pedogeneze neexistuje. Následkem toho je zde i odlišný vývoj kořenových soustav dřevin, režim výživy a jejich růst a vývoj. Stabilita jednotlivých taxonů v sekcích a variantách míšení založených listnatých, jehličnatých a smíšených porostů je podmíněna téměř standardním bohatým vývojem kotevních a kosterních kořenů. Přestože u žádné dřeviny na výsypkách se kůlový kořen nevyvíjí, porosty vykazují dobrou stabilitu proti nepříznivým povětrnostním vlivům (vítr, sníh apod.). Dokladem dobré stability lesních porostů v arboretu Antonín a na ostatních výsypkách Sokolovska je zjištění, že i po silném uragánu, až na nepatrné výjimky zlomů u borovice Murrayovy (6 ks), borovice lesní (4 ks) a 16 vývratů u modřínu opadavého pěstovaného na porcelanitech, nevznikly žádné jiné škody.
Dendroindikace taxonů
Odpovědný přístup obnovy lesa ve specifických podmínkách na výsypkách předpokládá vysvětlení založené na dokonalém poznání polyfunkčních vazeb řešených moderním výzkumem v systému hornina - voda - mikroklima - dřevina. Zvolený přístup řešení předpokládá dokonalou znalost ekovalence taxonů odvozenou pomocí dendroindikace (metody umožňující hodnocení společných a rozdílných nároků zkoumaných druhů, poddruhů dřevin na specifická výsypková stanoviště, jejich provenience, věku, vzrůstu a stadijního vývoje a dalších kritérií) se opírá o celou škálu experimentálních výsledků jak dendrologického, tak i, a to hlavně, pedologického, hydropedologického a mikrobiologického charakteru. Při všech těchto šetřeních se jako rozhodující i na výsypkových stanovištích projevuje samotná genetická výbava dřevin. Markantní polymorfismus lze pozorovat především u smrku, modřínu, douglasky a jedle obrovské. Při hodnocení mortality, růstu a vývoje dřevin v arboretu si dovolím určité odbočení spojené s dendrologickou genialitou Prof. Ing. Pravdomila Svobody DrSc., vyučujícího na Lesnické fakultě ČVUT Praha v 50. letech minulého století. Jeho dendrologická prozíravost založená na ontogenezi, fytogenezi druhů dřevin ať již listnatých, nebo jehličnatých, se stala predikcí vývoje pěstování lesa do současnosti a nepochybně i dlouhodobé budoucnosti. Ke škodě lesnické dendrologie, zakládání a pěstování lesa jeho učení nenašlo dosud takové uplatnění, jaké by si zasloužilo. My jsme se to v rekultivační praxi od počátku až dosud snažili uplatnit a vyplatilo se nám to. Domníváme se, že se nedopustíme jakéhokoli omylu, když označíme P. Svobodu za proroka v oboru dendrologie a vůbec evoluce lesa ovlivňovaného jak edafickou genetickou výbavou taxonů, tak, a to především, geografickou a klimatickou proměnlivostí druhů dřevin. Sluší se při této analýze evoluce lesa zmínit se ještě o Ing. K. Kaňákovi, CSc., který do detailu aplikoval učení P. Svobody při pěstování rodu borovice na lesních půdách a ve spolupráci s námi na výsypkových stanovištích a imisní oblasti Krušných hor. Bohužel nás 10. 2. 2007 nečekaně opustil. Budováním dendrologických základů v rekultivačním lesnickém arboretu můžeme dnes odpovědně zajistit biologickou rovnováhu a uchování artefaktů lesa v krajině po vyuhlení.
Při hodnocení volby taxonů v jednotlivých sekcích pěstování se velmi průkazně projevuje jejich ekovalence na podmínky:
a) geologickopetrografického složení substrátů,
b) půdní chemie, půdní fyziky a hydropedologie,
c) stupně desagregace a agregace zpevněných forem jílů,
d) imisní zátěže SO2 , F, CO2 a prachem,
e) a konečně mikroklimatické podmínky stanoviště.
Při srovnávání výše jmenovaných faktorů ovlivňujících ekovalenci jak listnatých, tak i jehličnatých dřevin musíme uvážit, že nemalou roli zde hraje i rozdílnost provenience. Porovnáme-li ekovalenci dřevin domácího a introdukovaného původu, zjistíme některé odchylky ve prospěch druhů introdukovaných. Připustíme-li, že základní idea dendrologických rekultivačních opatření, tj. obnova nových lesních komplexů na výsypkových stanovištích, je jedním z témat, v nichž by se měl dnes rozvoj rekultivační angažovanosti rozvinout, pak je třeba vzít v úvahu pouze výsledky výzkumu ověřené dlouhodobým sledováním na experimentálních plochách plošně rozsáhlých a trvalého charakteru. K takovým nepochybně patří i popisované rekultivační arboretum. Valná část odpovědnosti za dendrologickou stabilizaci nových lesů na výsypkových stanovištích spočívá na všech orgánech státní správy, MPO, Mze, MMR a MŽP. Zvolený systém obnovy lesa v rekultivačním arboretu v porostních sekcích, druhovém složení, způsobu založení, ochrany a péče o založené porosty, splňuje veškeré předpoklady pro tvorbu lesů ochranných, lesů zvláštního určení, ba i lesů hospodářských. Určitým indikátorem půdních podmínek pro výživu dřevin listnatých a jehličnatých jsou obsahy makroprvků (Ca, Mg, K, P, N - tab. č. 3) stanovené listovou analýzou. Rozbory dokládají, že obsah disponibilních prvků pro nerušený vývoj a růst dřevin je dostatečný. K dokreslení příznivých chemických vlastností substrátů, tedy nadložních hornin na výsypkách všeobecně, jsou v tab. č. 3 uvedeny listové analýzy jak ze Sokolovska, tak i Chomutovska, kde hlavními půdotvornými substráty jsou terciérní jíly šedé a žluté. Dalším důvodem těchto srovnání je aplikace sokolovského modelu rekultivace v podmínkách výsypkového hosodářství na Chomutovsku (výsypky Březno, Merkur, Prunéřov).
V průběhu dlouhodobých výzkumů determinace kvantitativních a kvalitativních stránek humusotvorného procesu v jednotlivých sekcích byla pro výsypková stanoviště sestavena pětistupňová klasifikace za účelem posouzení množství a kvality organické půdní složky (humusu) ve vybraných modelových porostech olše lepkavé (Alnus glutinosa), olše šedé (Alnus incana), habru obecného (Carpinus betulus), javoru klenu (Acer pseudoplatanus), javoru mléče (Acer platanoides), jilmu horského (Ulmus montana), topolu marilandského (Populus marilandica), topolu osika (Populus tremula), lípy srdčité (Tilia cordata), dubu letního (Quercus robur), dubu zimního (Quercus petraea), dubu červeného (Quercus rubra) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). Z jehličnanů byly sledovány: modřín jesenický (Larix sudetica), modřín dahurský (Larix dahurica), borovice lesní (Pinus sylvestris), borovice pokroucená (Pinus contorta), smrk omorika (Picea omorica), smrk ztepilý (Picea abies), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) a jedle obrovská (Abies grandis).
Souběžně s pedologickými rozbory byly v menší míře provedeny i rozbory listovou analýzou (asimilačních orgánů - tab.č. 3) a mikroklimatické rozbory.
Základní vlastností antropogenních substrátů na všech výsypkách, kterými se odlišují od všech typů a druhů, ať již lesních nebo zemědělských půd, je obsah organické půdní složky dvojího druhu: primárního, limnického původu, obsaženého v sedimentu, a alochtonního, dodávaného postupně lesními porosty a přízemní vegetací.
Dále je nutno uvážit, že to, co se v obecné pedologii klasifikuje jako humus, není totožné s označením humus v lesnictví. Hlavní rozdíl je v rozkladném procesu, a tím i disponibilních složitých organických látek pro potřebu pěstované vegetace. Speciálně u výsypkových substrátů jde ještě o složitější problém a to o složku mineralizovatelnou, obsaženou ve zpevněné jílovité hmotě a složku druhotnou (alochtonní) v rozdílném stupni mineralizace. Průměrný obsah organické půdní složky u výsypkových substrátů primárního a alochtonního původu se pohybuje v širokém rozpětí a to od 2,4 do 4,3 %. Proto při správné technologii zakládání kultur vykazují tyto nerušený růst a vývoj od samého začátku pěstování.
V současné době se snažíme nalézt nové, vhodnější způsoby extrakce antropogenních substrátů za účelem zjištění korelace mezi obsahy organické půdní složky jak primárního, tak i druhotného původu a vzrůstem dřevin. Zatím jsou známy určité údaje o kritických hodnotách organické půdní složky v antropogenních substrátech kvarterního stáří v borových porostech (výsypky Velká Loketská, Lítov).
Důležitým počinem bylo rovněž založení pokusných ploch na výsypkách (Gustav, Lítov), vykazující antropogenní substráty s velmi vysokou aciditou pohybující se v rozpětí 2,6 - 3,2 pH/KCl. Výpočet indikačních hodnot pro stanovení kritických hodnot acidity způsobené organickou substancí (uhelné moury), Fe, Al a S, může přinést určité vysvětlení chemických vazeb mezi podíly jejich fytotoxického působení na testované listnaté (olše, javor, dub) a jehličnaté (borovice lesní, blatka) porosty. Námi používané pedologické metody při sledování podílu fytotoxicity výše uvedených složek u antropogenních substrátů zařazených do kategorie substrátů fytotoxických společně s vegetačními testy mohou poskytnout určitá vysvětlení podílu fytotoxicity, Al, S, Fe a uhelnou substancí.
Závěr
Proces stanovení a využití exaktních dendrologických kritérií pro účely obnovy lesa na výsypkových stanovištích, tj. v tzv. geologické epoše, má v oblasti sokolovské hnědouhelné pánve velmi starou historii. Pro všechny alternativy konkrétních postupů řešení volby dřevinné skladby na všech recentních útvarech (výsypky, odvaly, haldy, složiště, odkaliště, skládky tuhého odpadu sídelních obcí) je nutné volit jako základní kritéria:
1. geologicko-petrografické vlastnosti antropogenních substrátů,
2. mikroklimatické podmínky,
3. dendrologickou vyhraněnost volených taxonů,
4. vývoj pedogeneze antropogenních substrátů.
Dnešní stav struktury a stavby velmi bohaté dendroflóry v rekultivačním lesnickém arboretu Antonín na Sokolovsku a na ostatních výzkumných plochách (380 ha) poskytuje širokou škálu dendrologických aspektů k vytvoření teoretických a praktických základů obnovy lesa na antropogenních substrátech rozdílné geologicko-petrografické příslušnosti.
Nemalá pozornost se rovněž neustále věnuje porostům výsypkové provenience (výsypkových potomstev) v jádrových a klonových semenných sadech na výsypkách Antonín, Silvestr a Velká Loketská, které jsou v rekultivační lesnické problematice ojedinělé a charakteristické jen v oblasti sokolovské hnědouhelné pánve.

Literatura
Beneš S., Semotán J., Voráček V.: Klasifikace nadložních zemin pro účely rekultivace v oblasti Sokolovského revíru. Závěrečná zpráva stát.výzk.úkolu, Praha 1964
Beneš S.: Obsahy a bilance prvků ve sférách životního prostředí. Část 1., Min.zem. České republiky, Praha 1993
Daňko V.N.: Lesoprigodnosť mestoobitanij razravnennych otvalov i assortiment drevesnych i kustarnikovych porod dlja ich oblesenija. 1969
Daňko V.N.: Ljupin mnogoletnij v lesnych kulturach pri rekultivacii zemeľ na Ukraine. 1980
Darmer G.: Zur forstlichen Rekultivierung schwierigen Kippenboden in Braunkohlentagebaugebeit, Forst u.Jagd Jg. 5, 1955
Davis G., Melton R.E.: Trees for graden strip-mine spoils. The Pennsylvania State Forestry School Res. Paper No. 32, 1963
Deitschmann C.R., Lane R.D.: How in strip-mined lands grow trees profitably, XII, Coal A ge 56, 1951
Dilla L.: Wo neue Walder waschen. Informationen Rheinbraun 2, Auflage Dezember 1969
Dimitrovský K.: Lesnické rekultivace v oblastech postižených báňskou a průmyslovou činností. Lesnický časopis II, č. 6, str. 549-566, 1965
Dimitrovský K., Vesecký J.: Přeměny přípravných olšových porostů na výsypkách kotlíkovou sečí. Lesnická práce 46, č. 5, str. 121-125, 1967
Dimitrovský K.: Příspěvek k poznání vodního režimu výsypkových cyprisových jílů v oblasti Sokolovské hnědouhelné pánve. Sborník ÚVTI - Meliorace, 2/1966
Dimitrovský K.: Vhodnost skrývaných nadložních hornin Sokolovské hnědouhelné pánve pro lesnické účely. Uhlí 9, č. 7, str. 291-296, 1967
Dimitrovský K., Vesecký J.: Vliv lesních porostů na tvorbu půdy na výsypkách. Lesnictví č. 6, 539-558, 1969
Dimitrovský K.: Výzkum lesnické rekultivace převýšených výsypek v oblasti Sokolovské hnědouhelné pánve (HDBS). Závěrečná zpráva VÚM, 1970
Dimitrovský K., Kunt, M., Kasl, M., Štibinger, J., Prokopová, D.: Hydric reclamation on Sokolov region: „Forest, Wildlife and Wood Sciences for Society Development", Prague, 16-18.4.2009
Dimitrovský K., Vesecký J.: Zásady zakládání a posuzování lesních porostů na výsypkách. Lesnická práce 2, 72-76, 1969
Dimitrovský K., Kozák J., Vacek O.: Posouzení obsahu rizikových prvků (těžkých kovů) ve vzorcích půd z lokality Smolnická výsypka. Studie VÚM 1996
Dimitrovský K., Modrá, B., Prokopová, D.: Produkční a mimoprodukční význam antropogenních substrátů na výsypkách Sokolovské uhelné pánve.
Dimitrovský K., Jonáš F.: Zhodnocení kalů z ČOV potenciálně využitelných v procesu rekultivace výsypek na Sokolovsku. Studie VÚM Praha 5 - Zbraslav 1994
Dimitrovský, J. et Kunt, M. et Neveďal, A.: Růst, vývoj a morfogenní vlastnosti dřevin - základ rekultivační dendrologie. - In: Hnědé uhlí 1/2008, VÚHU Most, s.15-31, 2007.
Dimitrovský, K. et Kunt, M. et Prokopová, D. et Štibinger, J.: Problematika obnovy lesů na výsypkových stanovištích, jejich vývoj, struktura a skladba. - In: sborník referátů FŽP J.E.Purkyně Ústí nad Labem, 2008.
Dimitrovský, K. et Kunt, M.: Unikátní rekultivační lesnické arboretum na Sokolovsku slaví svou 36-letou existenci. - In: Sborník referátů z 11.uhelně geologické konference. Přírodovědecká fakulta UK Praha, 2008.
Dimitrovský, K. et Kunt, M. et Kupka, I.: Rekultivační dendrologie. - In: Sborník referátů z konference Obnova lesního prostředí při zalesnění nelesních a devastovaných stanovišť. Kostelec nad Černými lesy, s.21-26, 2008.
Dimitrovský, K. et Kunt, M. et Kupka, I. et Štibinger, J.: Problematika obnovy lesů na výsypkových stanovištích, jejich vývoj, struktura a skladba. - In: Sborník referátů z konference Obnova lesního prostředí při zalesnění nelesních a devastovaných stanovišť. Kostelec nad Černými lesy, s.13-20, 2008.
Kozák J.: Posouzení půdních poměrů okresu Sokolov. Tvorba nové krajiny na Sokolovsku, 2001
Kozák J.: Vliv agrotechnických opatření na změnu pedofyzikálních vlastností výsypkových půdotvorných substrátů převrstvených a nepřevrstvených orničními materiály. Studie VÚM Praha, 1995
Kunt, M., Dimitrovský, J., Modrá, B., Prokopová, D.: Rekultivace fytotoxických výsypkových substrátů. Sborník ČZU FLE Obnova lesního prostředí při zalesňování nelesních a degradovaných půd. Kostelec n.Č.Lesy 2007.
Kutílek M.: Stanovení specifického povrchu půd a zemin. Práce ČVÚT I, č. 3, 1963, SPN Praha
Kutílek M.: Hygroskopická půdní vláha I, II. Vodohosp.čas. SAV 10, 1, 2, 1962; II-29, 156-173
Kutílek M.: Vliv humusu na hygroskopickou půdní vláhu. Vodohosp. čas. SAV, 10, 3, 1962; 321-329
Mísař, Z., Dudek, A., Havlena, V., Weiss, J.: Geologie ČSSR I. Český masív. - SPN Praha 1983
Patejdl C.: Hospodaření s ornicí a vhodnost jejího deponování. Vědecké práce VÚM, 1965
Pelíšek J.: Lesnické půdoznalství. SZN Praha 1957
Pőpperl J.: Geologické poměry. Tvorba nové krajiny na Sokolovsku 2001
Pőpperl J.: Využití některých jehličnanů rodu borovice v rekultivační praxi - Hornická Příbram 2000 - sborník Hornická Příbram 2000
Pőpperl J.: Rekultivační činnost - Hornická Příbram 2002 - sborník Hornická Příbram 2002
Semotán J.: Rekultivační charakteristika terciérních jílů pro tvorbu půd v oblasti Severočeské a Sokolovské uhelné pánve, Sborník Meliorace - ÚVTI 1/1, 13-24, 1965
Semotán J., Dimitrovský K.: Charakteristika vodního režimu a propustnosti některých jílovitých výsypek v oblasti HDBS. Sborník referátů - III. mezinár.sympos. o rekultivaci, Praha 1967
Stejskal J.: Zemědělská geologie, Praha, 1958
Štýs S.: K problémům rekultivace devastovaných pozemků v oblasti SHD. Uhlí č. 7, 1960, č. II, 1960 a.
Wünsche M., Lorenz W., Schubert A.: Die Bodenformen der Kippen und Halden im Braunkohlengebiet sudlich von Leipzig, 1969
Wolhrab B.: Die Rekultivierung von Tagebauen aus bodenkundlich - kulturtechnischer Sicht. Ztschr. f. Kulturtechnik und Flurbereinigung 11 Jg, Heft 3, 129-139, 1970


Tab. č. 1

Chemické vlastnosti substrátů












Číslo vzorku

pH

COx

H

CaCO3

Ca

Mg

K

P

S

T

V

H2O

KCl

%

Výměn.

%

mg/kg

mmol/100g

%

1

7,16

6,57

1,64

5,60

0,35

1 830

830

390

2

28,15

35,60

89,50

2

7,24

6,75

1,87

6,10

0,20

1 690

690

410

< 1

31,40

33,90

90,40

3

7,51

6,80

0,92

3,80

0,42

1 940

820

815

< 1

30,10

30,50

100,0

4

6,83

6,65

0,58

4,20

0,22

1 660

560

370

< 1

20,80

22,00

93,20

5

6,50

6,10

1,90

3,35

0,25

1 970

630

450

< 1

21,50

32,10

59,60

6

7,72

7,26

2,04

5,40

0,40

1 830

950

860

< 1

20,20

34,80

94,60

7

7,12

6,48

2,16

3,90

0,25

1 790

640

490

< 1

26,10

28,30

94,70

8

7,05

6,72

1,77

5,30

0,38

1 680

480

380

3

21,00

34,70

89,30




Tab. č. 2
Celkový obsah živin minerální povahy u zvětralých a nezvětralých zemin - údaje v %




Čís. Vzorku

Stav zeminy

Hloubka odběru v cm

CaO

K2O

MgO

P2O5

Od

Do

%

Od

Do

%

Od

Do

%

Od

Do

%

1

Zvětralá

0-30

0,72

0,84

0,78

0,42

0,86

0,64

1,33

1,76

1,54

0,12

0,44

0,28

2

Nezvětralá

60-60

0,96

1,24

1,10

1,15

1,74

1,44

2,44

3,52

2,98

0,10

0,56

0,33

3

Zvětralá

0-25

0,49

0,82

0,65

1,51

1,62

1,56

1,38

1,84

1,61

0,18

0,49

0,33

4

Nezvětralá

25-50

1,06

1,48

1,27

0,76

1,84

1,30

1,65

2,31

1,98

0,14

0,36

0,25

5

Zvětralá

0-20

0,86

1,26

1,06

2,64

3,11

2,87

1,74

2,10

1,92

0,17

0,50

0,33

6

Nezvětralá

20-50

1,15

1,99

1,57

1,47

1,58

1,52

2,16

2,65

2,40

0,12

0,39

0,25

7

Zvětralá

0-20

0,64

0,88

0,76

0,64

0,98

0,81

1,16

1,73

1,44

0,19

0,70

0,45

8

Nezvětralá

20-50

2,12

2,18

2,15

1,76

1,84

1,50

1,49

1,67

1,58

0,11

0,42

0,26

9

Zvětralá

0-30

0,81

2,19

1,50

1,48

1,72

1,60

1,50

1,84

1,67

0,15

0,47

0,31

10

Nezvětralá

30-70

1,32

2,06

1,69

0,76

0,81

0,78

1,92

3,14

2,53

0,12

0,36

0,24

11

Zvětralá

0-20

0,50

2,15

1,07

0,80

1,04

0,92

1,48

2,02

1,75

0,16

0,51

0,33

12

Nezvětralá

20-50

0,74

3,36

2,05

0,56

0,82

0,69

2,08

2,91

2,49

0,10

0,36

0,23



Tab. č. 3
Obsah základních živin v listech lesních dřevin (v % sušiny)


Druh dřeviny

Ca

Mg

K

P

N

Olše lepkavá

1,246

0,512

0,349

0,09

2,71

Olše šedá

1,093

0,464

0,387

0,07

2,54

Topol berlínský

1,120

0,830

0,304

0,07

0,95

Jasan ztepilý

0,842

0,586

0,261

0,04

0,80

Javor klen

1,165

0,491

0,338

0,06

2,84

Dub letní

0,967

0,617

0,221

0,03

0,61

Jilm horský

1,204

0,542

0,395

0,07

2,48

Lípa malolistá

1,176

0,431

0,347

0,08

2,05

Sokolovská pánev

Lípa malolistá

1,256

0,523

0,364

0,09

2,08

Olše lepkavá

1,241

0,486

0,349

0,09

2,74

Olše šedá

1,128

0,516

0,388

0,07

2,57

Dub zimní

1,004

0,622

0,218

0,04

0,74

Dub letní

0,991

0,530

0,246

0,03

0,56

Habr obecný

1,214

0,420

0,338

0,08

2,25

Jilm horský

1,213

0,542

0,382

0,07

2,53

Topol berlínský

1,142

0,840

0,311

0,07

1,00

Borovice lesní

0,613

0,090

0,704

0,163

1,221

Borovice černá

0,326

0,124

0,561

0,121

1,226

Borovice Murrayova

0,510

0,136

0,718

0,174

1,312

Obr. č. 1: Kompaktní jílovce cyprisové a vulkanické série
Obr. č. 2: Břidličnatě zpevněné formy jílů cyprisové a vulkanodetritické série
Obr č. 3: Část rekultivačního lesnického arboreta - zakládání lesních porostů v sekcích
Obr č. 4: Semenný sad borovice murrayové, východní část arboreta
Obr. č. 5: Listovitě zpevněné jíly cyprisové a vulkanodetrické série - nejvhodnější strukturální stav pro rekultivace
Obr. č. 6: Listovitě zpevněné jíly cypřišové série s nízkým obsahem Fe
Ing. Konstantin Dimitrovský
ČZU Praha, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra pedologie a ochrany půd
Ing. Dana Prokopová
ČZU Praha, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra zahradní a krajinné architektury
Ing. Barbora Modrá, DiS.
ČZU Praha, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra zahradní a krajinné architektury


 

 

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg