V novém čísle najdete:

Téma: Květiny

 

Květiny a bylinné patro kolem nás

Interaktívna experimentálna záhrada na FZKI SPU v Nitre

Hummelo - soukromý trvalkový ráj Pieta Oudolfa

Květinový záhon ve veřejném prostoru

Zkušenosti s použitím květin ve Zlíně

Trvalkové výsadby ze suchomilných rostliny

The Path: Show světového formátu

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Archív teorie a dějiny zahradního umění Rehabilitace území Královské a knížecí Akropole na Vyšehradě: pohled zástupce investora

Rehabilitace území Královské a knížecí Akropole na Vyšehradě: pohled zástupce investora

Tisk
Drahomíra Kolmanová
„Rehabilitace - navrácení cti, bezúhonnosti, znovunabytí práv; navrácení porušené funkce."
(Slovník cizích slov)
Královská a knížecí akropole na Vyšehradě o rozloze dvou hektarů je místem, kde kdysi stával přemyslovský hrad. Rozkládá se západně od chrámu svatého Petra a Pavla. Na území Akropole se dochovaly zbytky základů dvou palácových staveb, zbytky románského mostu spojujícího hrad s chrámem, objekt starého purkrabství, budova bývalé strážní věže a dvě studny. V barokní době byla západně od chrámu vybudována zbrojnice, která v roce 1927 vyhořela. Na jejím místě vznikl park lemovaný jerlíny podle projektu Arnošta Černovského. Po válce sem byla instalována Myslbekova sousoší - výjevy z českých dějin, která stávala do roku 1945 na Palackého mostu. Při náletu Američanů na Prahu byl ale most zničen a sochy rozbity. Most byl po válce opraven, ale nové nároky na dopravu nedovolily návrat soch na původní místo. Byly tedy umístěny na vyšehradské Akropoli.
Výchozí stav
V roce 2002 zaujímal východní část území vyšehradské Akropole parter s Myslbekovými sochami, v západní části se rozkládalo hřiště Slavoje Vyšehrad. Budova starého purkrabství sloužila jako zázemí pro sportovce. Hřiště bylo zanedbané, ploty poškozené, zrezivělé a děravé. Cesty byly zalité asfaltem, poničené úzké schodiště nestačilo náporu návštěvníků, bylo lemováno vyšlapanými blátivými cestičkami. Prostor kolem studny byl nezpevněný a ušlapaný.
Plán obnovy
V roce 1993 zpracovala Národní kulturní památka Vyšehrad plán obnovy parků s využitím dendrologického průzkumu provedeného Vysokou školou zemědělskou v Lednici na Moravě pod vedením Ing. Pavla Šimka a Ing. Miloše Pejchala. Koncepce byla projednána se zástupci Archeologického ústavu, Státního ústavu památkové péče a Odboru životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy a Prahy 2. V souladu s touto koncepcí probíhala obnova Karlachových a Štulcových sadů a v roce 2001 byly zahájeny přípravné práce na rehabilitaci nejcennějšího území Vyšehradu, Královské a knížecí akropole.
V průběhu realizace akce byla průběžně informována veřejnost formou zpráv v informační vitríně a na webových stránkách Národní kulturní památky Vyšehrad.
Vztah investor - projektant - zhotovitel
Pro zdárné provedení stavby je naprosto klíčové, aby tyto tři subjekty sledovaly společný cíl, dobře komunikovaly, byly operativní a vstřícné.
Projekt nás všechny (organizační tým spolupracující při realizaci stavby: zaměstnanci NKP Vyšehrad, zástupce NPÚ a Odboru památkové péče MHMP) velmi oslovil. Cítili jsme, že práce, kterou děláme, je dobrá a má smysl. Na Vyšehrad se po letech opět vrátily vinice a ovocný sad, prostor získal měřítko blízké člověku. Propojení významných bodů sítí malebných cest odstranilo dosavadní nepřirozené vedení návštěvníků mimo silokřivky pohybu. Do území se vrátil klid, světlo, prostor a vzduch.
I přes dobrou spolupráci a vzájemnou důvěru došlo při stavbě na sporné body. Nejvýraznějším byla otázka typu osvětlení. Pan architekt Otakar Kuča navrhoval atypické stožáry, štíhlé a elegantní. Prostor byl však podle našeho (opět organizační tým) náhledu najednou tak čistý a zranitelný, že bylo škoda vstoupit do něho novými prostorově výraznými prvky. Vážím si konečného souhlasu pana architekta s nízkým typem svítidla typu Novera.
Spolupráce s Otakarem Kučou je pro mne ctí a cennou školou. Je také obdobím dobrého pocitu z práce konané s vědomím, že proměny, kterými přetváříme bájný Vyšehrad pro další pokolení, vycházejí z vnitřní moudrosti, z pokory, z umění naslouchat tichému hlasu místa.

Realizace a spolupráce
Na realizaci projektu se podílelo několik subjektů. Stavební práce provedla firma Zahradní architektura Tábor, zahradnické práce firma Antonín Pechek, závlahový systém Rain Bird dodala firma ITTEC a instalovala firma Aquastart, přívod vody z Vltavy vybudovala firma Promont.
Zahradní architektura Tábor patří k předním firmám v kvalitě realizací komplexních krajinářských úprav, zejména mlatových cest. Stejně dobře si poradila s dalšími pracemi včetně obtížně zpracovatelné zlomkové dlažby. Tým firmy tvoří lidé praktičtí, vynalézaví a zruční, v jednání spolehliví a příjemní. Nehledají problém, hledají řešení.
Zahradnickou firmu Antonín Pechek tvoří mladý výlučně mužský tým. Zahradníci jsou sžití s Vyšehradem, vnímají jedinečnost místa, zakládají si na kvalitě své práce. Není zde téměř žádná migrace lidí. Je nutné, aby prováděli ve svém území i nové práce a necítili se odsouzení k pouhé údržbě. Při rehabilitaci Akropole i mimo ni odvádějí dobrou práci a cítí za ni odpovědnost.
Také firma AQUASTART patří ke špičkám svého oboru. Vedení i zaměstnanci firmy dobře znají zdejší prostředí a jeho specifika a s klidnou samozřejmostí je respektují. Považují vyšehradský závlahový systém za své prestižní dílo. Jedná se o poměrně složitý systém citlivý na správnou péči a dobré zacházení. Spolupráce firmy je pohotová a spolehlivá. Na vybudování přívodu vody z Vltavy odvedly spolu s firmou Promont a jejími subdodavateli vysoce profesionální práci s výborným výsledkem. Vodu tlačí čerpací soustava Elephant pod tlakem osm atmosfér do výšky 40 m, přímo do postřikovačů. Vltavskou vodou zaléváme od 30. dubna 2008, zatím asi třetinu trávníkových ploch. Po přepojení pítek na městský rozvod bude na vltavskou vodu napojen celý systém, který zavlažuje osm hektarů území.
Na stavbě se všechny uvedené firmy průběžně potkávaly. Vzájemně si vycházely vstříc s mechanizací, s odvozem odpadu, braly ohled na práci druhého. Velmi si této spolupráce vážíme.
Vinnou révu v rezistentních odrůdách Festival, Bianca a Marlen dodal a při výsadbě spolupracoval vinař Antonín Tureček, domácí odrůdy jabloní Jadernička, Bihorka, Panenské české a Bojkovo červené zajistil Ing. Boris Krška z MZLU Lednice na Moravě.
Za vstřícnou a pohotovou spolupráci je třeba poděkovat také Ing. Boženě Pacákové a Ing. arch. Ondřeji Šefců z Národního památkového ústavu, s archeologovi PhDr. Bořivoji Nechvátalovi, Ing. arch. Heleny Novákové a Veroniky Líbalové ze stavebního úřadu Prahy 2, Ing. Kateřiny Talašové ze stavebního odboru Prahy 4, Ing. arch. Zuzany Číhalové a Pavly Hakenové z Odboru územního rozhodování Magistrátu hl. m. Prahy. Všichni jednali s osobním zaujetím pro věc, podle potřeby se účastnili kontrolních dnů a aktivně pomáhali nacházet řešení nepředvídaných záležitostí.
Proč se stavba protáhla
Realizaci projektu zdrželi nejmenovaní aktivisté velmi dobře znalí zákona. Využili práva podat v zákonné lhůtě odvolání a jeho důvod doložit do 15 dnů od podání odvolání. Po opakovaném jednání, trpělivém vysvětlování a prokazování stanovisek důvod zněl: „My jsme na to byli takto zvyklí." Smyslem jejich počínání, jak jsme později zjistili, bylo vyprovokovat nás k publikování jejich zásahu, provedení negativní reklamy. Na jejím základě pak zastrašovali velké investory, kteří byli ochotni poskytovat štědré honoráře, aby předešli zdržení a tím prodražení svých staveb.
Podobné průtahy byly spojeny také s jednáním nejmenovaného kolegy z oboru, bývalého člena České komory architektů, který podával stížnosti postupně na různé odbory Magistrátu hl. m. Prahy, na stavební úřad a odbor životního prostředí Prahy 2 a dokonce na adresu primátora. Důvody stížnosti byly neopodstatněné, ale pisateli nebylo možné stav vysvětlit: na odpovědi nereagoval a nabízené osobní schůzky nevyužil. Vyřizování mělo své lhůty a zdržovalo vydání stavebního povolení. Autora stížností nikdo osobně neznal, pravděpodobně se jednalo o žárlivost vůči jednomu z členů pracovního týmu.
Co se nepovedlo
Podél hlavní příjezdové cesty k purkrabství se táhne chodník pro pěší. Hledali jsme materiál, který by byl pružný, jemně drsný, ale dobře pochozí a pojízdný pro kočárky a invalidní vozíky. Z památkového hlediska nevyhovuje beton ani živice. Nalezli jsme materiál firmy AYAKE, jemné kamenivo tmelené pryskyřicí. Povrch byl proveden a vypadal velmi slibně, silné namáhání ale nevydržel. Probíhaly reklamace a vymáhání úhrady ceny prostřednictvím právníka. Vložené finance se vrátily jen zčásti, firma zkrachovala. Chodník jsme provizorně vyspravili rychle tvrdnoucím betonem podobné barevnosti a plánujeme výměnu povrchu za nový. Jednáme se dvěma firmami - s českou firmou COLAS CZ o materiálu uplatněném v parku Grébovka v Praze 2 a německou firmou SEMATAUI, která vyrábí povrchy „terraway" uplatněné v ČR na golfových cestách v Praze na Zbraslavi a na parkovišti ITTEC v Modleticích u Prahy. Oba typy povrchů jsou tvořeny kamenivem tmeleným různými pryskyřicemi. Výměna je plánována na prázdninové měsíce roku 2009.
Chování veřejnosti v průběhu stavby
Obyvatelé ze sousedství většinou sledovali stavbu se zvědavostí a mírnou skepsí, zato patrioti, kteří zde vyrostli, se zjevným nesouhlasem. Výrazná vyšehradská osobnost, paní Berta, která v areálu bydlí, byla ale vstřícná a chápavá a pomáhala zklidňovat veřejné mínění. Kontroverzi jsme si spolu totiž odbyly o dva roky dříve při rehabilitaci Karlachových sadů. Tehdy se vztah vyostřil, ale finále si dodnes velmi vážím: Paní Berta osobně přišla poděkovat za proměnu parku, kterou nakonec přijala a ocenila.
Na závěr
Rehabilitaci Královské a knížecí akropole se podařilo řádně dokončit. Lidé si nový prostor oblíbili, stojí jim za to přijíždět sem i ze vzdálených částí města k odpolední relaxaci. Místo se proměnilo v oblíbenou destinaci lidí všech generací, chodí sem odpočívat, cvičit, meditovat. Svou roli bezesporu sehrává atmosféra památného místa. Je tu bezpečno, klidno a vlídno, energeticky velmi příznivo.
Obnova území Královské a knížecí akropole vnesla do prostoru Vyšehradu nový duch. Prolomila hladinu ponurosti a umožnila síle území znovu zaplavit svůj prostor.

Ing. Drahomíra Kolmanová (1961), autorizovaná krajinářská architektka, absolventka MZLU v Lednici na Moravě, v současné době vedoucí úseku péče o zeleň Národní kulturní památky Vyšehrad a ředitelka Asociace Entente Florale CZ - Souznění, o.s.
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg