V novém čísle najdete:

Téma: Stromy

 

Sortiment pro měnící se středoevropské klima

Rozhovor o stromech ve Vídni a v Praze

Pro zdravé stromy v ulicích - pilotní projekt Budečská

Použití prokořenitelných buněk v Brně

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Archív architektura Náměstí Samira Kassira v Bejrútu

Náměstí Samira Kassira v Bejrútu

Tisk
Mohammed al-Asad, Federico Alvarez Arrieta

Projekt náměstí Samira Kassira letos obdržel Cenu Agy Khana za architekturu. Náměstí je součástí pásma veřejných městských prostranství ve válkou zdevastovaném hlavním městě Libanonu. Stejně jako kterékoli jiné město potřebuje i Bejrút veřejné městské prostory, které vyhovují různorodým potřebám lidí.

Po desetiletích válek a devastace, která zničila značnou část města, prožívá Bejrút období nové výstavby. Oblast centrálního Bejrútu byla kdysi jednou z nejživějších a nejreprezentativnějších čtvrtí města, proto má velký potenciál stát se znovu oblíbeným veřejným místem, které lidé přijmou za své a kde se mohou cítit dobře lidé různých náboženských nebo politických orientací.
Podobně jako jiná města se Bejrút neobejde bez veřejných městských prostranství, která reagují na nejrůznější potřeby lidí a slouží pro trávení jejich volného času, pro obchodní setkání, kulturní účely nebo politické akce. Potřeba obnovy určitého symbolického prostoru, který bude vystihovat podstatu obyvatel Bejrútu, jejich životní styl a zvyky, je velmi důležitá. Touha po obnově Bejrútu v jeho někdejší podobě však neznamená, že by centrum Bejrútu mělo získat původní vzhled, měla by určitě městu dodat reprezentativní vlastnosti.

Libanonská Společnost pro rekonstrukci a rozvoj s názvem Solidere obnovuje válkou zničenou centrální oblast Bejrútu už od poloviny let devadesátých. Tato největší libanonská společnost působí také jako developer i pozemkový a realitní makléř. Dostala práva výsadní společnosti a také jisté pravomoci regulačního orgánu, podléhajícího určitým kontrolám, jako je například vydávání stavebních povolení bejrútským magistrátem. V posledních desetiletích zadala zakázky na nové stavby projektované jednak libanonskými architekty, jednak mezinárodními kapacitami jako jsou Ricardo Bofill, Kohn Pederson Fox, Steven Holl, Rafael Moneo, Jean Nouvel a Christian de Portzamparc.


Koncepční projekt obchodní čtvrti v centru, vypracovaný společností Solidere, zahrnuje několik veřejných prostranství. Jedním z nich je náměstí Samira Kassira o rozloze 815 m², které je prostorem zeleně, stínu a klidu uprostřed rušného městského prostředí. Na severní straně leží vydavatelství a redakce novin an-Nahar, na západě je budova bejrútského magistrátu, která byla dokončena začátkem 20. století a v současné době prochází procesem rekonstrukce. Na severu se v současné době staví sídlo banky National Bank of Kuwait a obchodní centrum s menšími obchody a kavárnami. Na jihu pak roste další nová budova hotelu. V blízké budoucnosti bude náměstí zcela obklopeno stavbami, které veřejná prostranství ještě více oživí.

Náměstí Samira Kassira není ani historickou rekonstrukcí, ani moderní interpretací historického města. Rozkládá se kolem dvou nádherných vzrostlých fíkusů, které se na místě nacházely už před obnovou. Tyto stromy jsou jedním z mála prvků, které přežily z minulého období a dnes se s nimi můžeme setkat na náměstí. Spojují tento prostor s historií a pamětí místa. Nic jiného však už v projektu náměstí neodkazuje na minulost města, nic jiného se nesnaží vytvořit kontextovou spojnici prostřednictvím historických odkazů nebo tradičních typologií. Společnost Solidere původně uvažovala o tom, že nechá dva staré stromy pokácet, protože o fíkusech je známo, že mají mimořádně agresivní kořenové systémy a jejich listy vrhají mohutné stíny. Vladimir Djurovic jim to však rozmluvil a místo toho mistrovsky zakomponoval stromy do svého projektu. Přesvědčil argumenty, že stávající stromy jsou jedním z mála rostlých prvků na tomto místě, jsou výrazem historie a paměti tohoto prostoru a že mají mocné inherentní skulpturální vlastnosti, které z nich činí vizuální ohnisko celého náměstí.

Materiálnost náměstí, jeho zvuky, světelné vlastnosti a dokonce i vůně se stávají podstatnými určujícími prvky. Je to místo, jehož účelem je nabídnout únik ruchu městského centra, byť leží přímo v jeho jádru. Jde o poklidný prostor, který umožňuje městu vypovídat o sobě samém a o své paměti prostřednictvím reflexe obrysů městské siluety s mešitami a kostely na vodní ploše, vždy chráněné stínem dvou starých fíkusů.


Plocha kolem dvou stromů je ztvárněna vyvýšeným dřevěným pochozím molem z barmského týku. Tento vyvýšený chodník odděluje povrch od kořenů fíkusů, které by mohly být narušeny stavbou klasických betonových nebo kamenných zpevněných ploch. Chrání také kořenové náběhy stromů. Obvyklejší praxe, při které se přidávají další vrstvy půdy ke kořenovému systému, by totiž mohla způsobit „udušení" stromů. Pod vyvýšenou plochu lze navíc umístit strojovnu pro čerpadla a filtrační zařízení k vodní nádrži.

Volná přepadová hrana vodní nádrže s přetékající hladinou a jejími odrazy odděluje rušnou ulici od východního okraje náměstí a pomáhá vytvořit intimní a uklidňující prostor. Voda přetékající drážkami v okraji vodní nádrže vytváří zvukový efekt a působí jako protiváha k hluku okolního města. Na vodní ploše se zrcadlí okolí a vzniká tak pocit rozpínavosti.

O Vladimiru Djurovičovi je známo, že precizně pracuje s detaily a s důrazem na odolnost a trvanlivost díla. Ve všech svých projektech si obvykle vystačí s omezenou paletou materiálů. Na náměstí Samira Kassira akcentuje tvrdý rozměr (primárně kámen) s rostlinnými materiály. Dno nádrže je vyplněno místními čedičovými valouny a stěny jsou obloženy italským kamenem Bardelio, protože žádný místní kámen nesplňoval požadavky na vhodnou barvu a reflexivnost. Místní kourský vápenec byl použit pro cesty, dlouhé lavice a schodiště ve formě masivních kamenných kvádrů, které byly upřednostněny před kamenným obkladem na železobetonovou kostru. Toto řešení, byť z krátkodobého hlediska dražší, se v budoucnu vyplatí delší životností.

Velké fíkusové stromy a vodní plocha tvoří příjemně chladivé a stinné mikroklima v centru Bejrútu, místo, kam lze uniknout v horkých letních měsících. Mnozí lidé, kteří v centru Bejrútu pracují, vyhledávají v parku klid a ticho. Náměstí je obzvláště oblíbené u novinářů, kteří pracují v redakci an-Naharu.

Náměstí bylo z původního označení Čtyřka (propojení čtyř veřejných parků) přejmenováno na Veřejnou zahradu Samira Kassira, na památku populárního intelektuála a sloupkaře deníku an-Nahar, Samira Kassira, zavražděného v červnu 2005. Kampaň za přejmenování náměstí k uctění jeho památky vedla vdova po Samiru Kassirovi Gizele Khouryová. O jejím manželovi bylo totiž známé, že tímto místem byl nadšen a rád jej vyhledával k odpočinku.

Svým způsobem náměstí přitahuje také zvýrazněním pozitivní role veřejných městských prostorů jako míst úniku, poklidu a rozjímání, a to v době, kdy se mnohé veřejné parky v našich městech projektují primárně jako prostory s mnoha funkcemi pro aktivní trávení volného času a aktivní rekreaci.

Svou vizuální koncepcí, úsporným využitím materiálů a tvarů i kvalitou detailů je náměstí příkladem nového pojetí krajinářské architektury v regionu, kde se tento obor zatím teprve rozvíjí.

Z německého časopisu TOPOS
přeložil František Hašpl


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg