V novém čísle najdete:

Téma: 100 let oboru

 

Ohlédnutí za 100 lety oboru zahradní a krajinářská tvorba z různých pohledů

Úvahy nad budoucností - jak se náš obor bude vyvíjet?

Anketa

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Archív architektura Výlet do Kuksu a Pardubic, Václav Babka

Výlet do Kuksu a Pardubic, Václav Babka

Tisk
S panem Balkem jsme se viděli na vernisáži naší výstavy v Bratislavě. Začal hovořit o svých dojmech z nedávné rodinné cesty po českých zemích. Nejvíce a dlouze vzpomínal na veledílo pana hraběte F. A. Šporka a jeho nájemných umělců na Kuksu. Přemýšlel jsem, proč na něho nejvíce z toho, co v Čechách viděl na týdenní cestě s rodinou, zapůsobil právě Kuks.
Kuks se mi v paměti vybavil jako kulisy vydařeného výletu olomouckého gymnázia, kdy jsem tenkrát určitě z toho ještě nic neměl. Podruhé jsme na Kuksu zastavili kdysi s našimi malými dětmi cestou ze ZOO ve Dvoře Králové. Viděli jsme Braunovy symbolické sochy a hádali jsme, jak se to dělává, která socha co znamená. Před časem byla o Kuksu také reportáž v televizi, pojednávající hlavně o kritickém stavu památek v Čechách. Její obsah mi ale lezl jedním uchem sem a druhým tam.
Pan Balko, Nitrančan, se v jednom kuse divil, že takovýto jedinečný skvost, „...který tu vy Češi máte...", v současnosti bez povšimnutí rychle chřadne. Proč ho hrdě a vlastenecky nepropagujeme v turistických průvodcích jako atrakci nejvyšší důležitosti. A tak dále. Což by kde kdo na okolí dělal, protože jedinečnost areálu nemá v široširém světě obdoby.
Před několika lety v říjnu 2006 jsem Kuks zase navštívil. Tenkrát již více připraven a obezná¬men s historií místa, se symbolismem protnutým meandry řeky Labe, se světem světským a duchovním, areálem lázeňským patřícím začátkem 18. století k evropskému výkvětu a k nejslavnějším. A také s osobou hraběte Šporka, s jeho činy a postoji, s příčinami a důvody takzvané kukské inkvizice (1730), která vedla k obžalobě Šporka z kacířství.
Zdálo se mi, že není tak obtížné pochopit problémy a pohnutky hraběte Šporka, člověka osvíceného, aktivního, velkorysého a velmi moderního. Celý svůj aktivní život bojoval s myšlením nevědomé okolní veřejnosti a všudypřítomnou alibismem prosáklou císařskou byrokracií a státní mocí.
Do Kuksu jsme přijeli, protože jsme byli vyzváni k účasti na tzv. poptávkovém řízení, vypsaném Národním památkovým ústavem v Pardubicích. Byla to obvyklá nabídka na vypracování studie rekonstrukce areálu na špitálském návrší. Jediným kritériem této poptávky byla cena. Když jsme do areálu dorazili v termínu obhlídky stanovené vypisovatelem poptávky, byli jsme na místě ze soutěžících sami. Dozvěděli jsme se, že dalšími uchazeči o získání této poměrně velmi prestižní zakázky (vždyť se jedná o historický objekt první významové kategorie) je jedna státní organizace, jejíž výzkumníci krajináři pracují na průzkumech okolní krajiny. Třetími „poptanými" jsou místní architekti, kteří pro památkový ústav již něco dělali na přípravě jiných dílčích stavebních akcích.
Zaměstnan¬ci památkového ústavu z Pardubic a místní zahradník, kteří nás provázeli, nás postupně seznamovali se svými pracovními a organizačními starostmi při správě a údržbě tohoto skvostu a problémy, které chtějí budoucí studií vyřešit. Tato studie by měla vytvořit především jednotný koncepční základ pro obnovy exteriérů areálu nebo všeobecně přijatelné a fundované podklady pro povolování jeho radikálnější údržby. A navíc se schylovalo k neodkladné rekonstrukci kanalizace a vody v budově Hospitálu, bylo nezbytné dokončit opravu fasády „alespoň již smluvené části" a to se mělo dotknout zahrady. Veškerá zdejší stavební činnost v plenéru je v současnosti rozkouskovaná a nekoncepční. Opraví se ono, pak zase něco jiného, někdy jsou vybírány stavební metody a technologie velmi laciné a významu památky neodpovídající, jindy se velmi nedostatkové finance investují nevhodně.
Práce na takové studii by asi měla začít několika týdny průzkumů a přípravného studia. Naši průvodci byli velmi ochotní. Vzali nás podívat se na nově restaurované obrazy a veduty, viděli jsme model původního areálu, byli jsme na špitálním hřbitůvku a také v zahradě. Chválili jsme zahradníka, mimo jiné proto, že se obětavě stará o zahradu, kde například vzorně celý rok ostřihává přestárlé nekonečné živé ploty a stěny jen ručními špalírkami, takže ty proto ještě nějak vypadají. Některé dřeviny již dožívají a je nezbytná jejich úplná výměna, chodníky jsou upravovány jen provizorně.
Na Kuks nejsou peníze. Na všechno je velmi málo. Tak málo, že je vlastně podivuhodné, že zde lidé ještě o NKP pečují. Pracují vlastně jen díky svému zapálení pro věc a doufají, že stát na to všechno přispěje, že bude zaplaceno alespoň to nejnaléhavější a neodkladné. Obdiv samozřejmě zaslouží i NPÚ z Pardubic, který v daných podmínkách dělá, co může.
Bylo jasné, že budeme-li chtít zakázku na studii dostat, musíme pro Kuks dělat stejně obětavě a prakticky zadarmo. Cenou prostě nemůžeme vůbec konkurovat ostatním zúčastněným. Další kriteria, i kdyby byla sebevíce opodstatněná a logická pro soutěž na projektování na Kuksu, jsou za takovýchto podmínek bezpředmětná.
Z Kuksu jsme pak jeli ještě do Pardubic. V Pardubicích v Bubeníkových sadech jsme byli mile překvapeni, jak dobře park vypadá, jak funguje, a tedy jak dobře dopadla jeho rekonstrukce, které jsme se jako projektanti se Zdenkem Sendlerem zúčastnili. Tři nebo čtyři roky po obnově jsou Bubeníkovy sady velmi využívány. Mimoděk jsme zapomněli na nesnáze vytvořené během již dávné realizace z konce století. Komplikace tenkrát vytvářeli někteří „Pardubáci" místy zbytečnou „hroší" zarputilostí. Naštěstí se vše pak v dobré obrátilo, především díky zase jiným jasnozřivějším „Pardubákům", a na svoje dílo mohou být nakonec všichni pyšni.
A jak to nakonec dopadlo se „soutěží" v Kuksu? Dlouho jsme zvažovali to jediné zadané kritérium a asi jsem tu svoji cenu trochu „přehnali". A pak jsme tedy dostali písemnou odpověď: ».... Vaše nabídka nebyla vyhodnocena jako nejlepší...«.
Jako nejlepší?
Václav Babka
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg