V novém čísle najdete:

Téma: Květiny

 

Květiny a bylinné patro kolem nás

Interaktívna experimentálna záhrada na FZKI SPU v Nitre

Hummelo - soukromý trvalkový ráj Pieta Oudolfa

Květinový záhon ve veřejném prostoru

Zkušenosti s použitím květin ve Zlíně

Trvalkové výsadby ze suchomilných rostliny

The Path: Show světového formátu

 

 

 

 

 

 

Navigace: Domů Archív teorie a dějiny zahradního umění Od secího stroje k umění ve veřejném prostoru, Lucie Radilová

Od secího stroje k umění ve veřejném prostoru, Lucie Radilová

Tisk
Často vedu polemiku na téma, co je umění v zahradní architektuře a veřejném prostoru. Ptám se okolí, ptám se sama sebe. V zámecké zahradě ve Slavkově u Brna jsem možná našla jednu z možných odpovědí.
Když jsem v davu před pódiem poslouchala hudbu Jethro Tull, psal se mi v hlavě tento text sám.
Slavkov spravovaný rodem Kouniců je významnou ukázkou barokního umění, je komplexem propojujícím různé výtvarné prostředky, cítíme z něj přítomnost concetta, mísí se zde přístupy umělců a objednavatele. V architektuře slavkovského zámku je vepsána dobová móda a dekorum odvíjející se od osoby majitele a jeho postavení. Každý z Kouniců vtiskl panství nesmazatelnou stopu, ať již fyzickou, či pouze ideovou. Podstatnou úlohou panství byla samozřejmě funkce hospodářského statku - zemědělství a podnikání zaručovaly chod panství. Však právě podnikatelský neúspěch Dominika Ondřeje Kounice měl za následek zastavení stavby na počátku 18. století. Až s Václavem Antonínem Kounicem se ve 2. polovině 18. století stává Slavkovský zámek sídlem říšského rady a s tímto vysokým postavením u dvora je také spojeno dokončení celé stavby.
Urbanistický koncept zámku s kostelem a organizace městečka vychází z ideje Domenica Martinelliho a kompozice velkoryse vstupuje i do zámecké zahrady. Zahrada sloužila jako prostor pro reprezentaci a prezentaci umění - sochařství, hudby, literatury, ale také jako prostor pro rekreaci. Zahradu nesmíme tedy chápat pouze jako architektonickou kompozici, zahrada ožívá vstupy ze sféry sociální, kulturní, ale i hospodářské. V zahradě plyne čas a střídají se okamžiky života a spánku zahrady.
A právě koncert Jethro Tull byl velkým probuzením zahrady ze spánku. Davy lidí proudí po parteru a směřují po hlavní ose k pódiu - středobodu tohoto večera. Zapadající slunce, odplouvající mraky, čistý vzduch po dešti a energie zářící z lidí, kteří si přišli poslechnout kapelu, na které vyrostli nebo ji slyšeli u svých rodičů. Tma, světlo, zvuk, stíny stromů, melodie, dav, historie, vzpomínky, pohyb, dynamika.... Hardrock s tématy blues, jazzu, folku a lidové hudby s tóny flétny či foukací harmoniky vnesl mezi spící stromy nový život. Ian Anderson běhá po pódiu, hraje stojící na jedné noze, jeho energie se přenáší davem jako mexická vlna... Možná tančí i sochy na parteru. Jaké by to asi bylo, kdyby Jethro Tull přijeli do Slavkova už před 30., 40. lety? Přemýšlím, co se asi honí hlavou dříve narozeným posluchačům... Koncert není žádnou okázalou megašou, je to pohoda a o to by v zahradě mělo jít asi především - aby byla pohoda...
Myslím si, že je správné vracet do historických zahrad umění - umění současné, živé - vytvářející nový rozměr prostoru; vždyť právě pro umění a život byly zahrady stvořeny.
A tak se v srpnu 2009 možná již podruhé v historii Slavkova hovořilo v zámku o Jethro Tull. V 18. století ale spíše v jiném kontextu...
Lucie Radilová
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 

szkt-logo-2015-leva_zarazka_jpg